Adelheid

Vláčil opět nezklamal. Adelheid je zdánlivě "příběh téměř o ničem" a přitom je v něm celý svět... Nenávist a strach, láska i samota, touha po společenství, cit a vášeň, dětské vzpomínky, neuvěřitelná člověčí křehkost i krutost, míjení se, nepochopení, krása i ošklivost. To všechno nesmírně sugestivně, syrově, autenticky a zrale předestřeno, s minimem nadbytečných slov a gest, vizuálně nesmírně krásně a přitom se vší sychravostí onoho nevlídného času... Prostou samozřejmostí jsou zde bezchybné herecké výkony, skvělá kamera, dokonalé řemeslo. To všechno přitom jen jako základní podmínka, nikoli artistní režijní či herecká exhibice. V kontextu českého filmu zjev velmi mimořádný... Malý filmový zázrak, který se dokáže zahryznout do srdce možná i víc než Markéta nebo Údolí včel... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, sportovec, Radek99, Pohrobek (14.01.2012)

Byla to láska? Anebo jinak - mohla to být láska, když byla diktovaná politickou situací, převahou jedné strany, která si byla schopná a ochotná koupit ženu za dvě lahve koňaku? Jak by asi vypadal milostný vztah mezi izraelským vojákem a Palestinkou během intifády? V každém případě Vláčil dokazuje, proč je mnohými považován za nejtalentovanějšího režiséra historie české kinematografie. Viděl jsem spoustu filmů, které si na umění více nebo méně úspěšně hrály, ale tohle nemusí nic předstírat. Tohle je opravdový umělecký skvost, který sice neocení pro pomalé tempo a lpění na detailu příznivec akční komerce, ale filmový fanjšmekr si přijde na své. Věřím Vláčilovi beze zbytku všechny postavy, nástinu atmosféry moravského pohraničí nemám co vytknout a především oceňuju, že to divákovi nijak neusnadňuje, jde proti očekávání a nevyhýbá se syrovému, někdy až cynickému zobrazení svých hrdinů. Tady nejsou v pravém smyslu slova kladní hrdinové, každý má nějakou tu šmouhu čecháčkovství, buranství, vychcanosti nebo obhroublého plebejství. A na té německé straně je zarputilost, nenávist a strach. Celkový dojem: 95 %. (19.01.2012)

Osudová přitažlivost a základní instinkty v českém pohraničí těsně po II. světové válce. Erotické dusno v poetickém hávu Vláčilovy režie. Velmi přitažlivá Emma Černá a jen na první pohled drsný Čepek  v defektním milostném příběhu, který neměl šanci na dobrý konec, ale kde mne přesto jeho syrovost  překvapila. (19.09.2023)

Místama příliš "literární" či jaksi schématické dialogy. Chvílama trochu hluchá místa, které ale (jak si zpětně uvědomuju) asi jako jediné ze všech filmových výrazových prostředků mohli navodit onu atmosféru prázdna a bezčasí. Hudba mi z celého filmu nesedla asi nejvíc - střídání různých známých pasáží od různých klasiků asi není v tomto případě na místě - hodila by se asi spíš hudba komponovaná přímo k filmu, jako to Liška dělal v předchozích Vláčilových filmech. Čepek hrál hodně hodně dobře, přesto jsem mu moc nevěřil lásku (či jen zamilovanost ?) k Adelheid - třeba to bylo těma dialogama, a třeba o to ani nešlo. Jinak ale geniální závěr a některé pasáže, zvláště ta u klece či u vany a ta potom. A nádherná (přitom jaksi nenápadná) kamera Františka Uldricha, který už před tím neméně skvěle nasnímal Údolí včel a Schormův Návrat ztraceného syna. // 17. 4. 2019 (po mnoha dalších shlédnutích) Ten film má neuvěřitelné, opakovaným díváním se neopotřebovatelné kouzlo. Závěrečný modro-bílý tlumočený rozhovor patří k vrcholům světové kinematografie. (29.09.2006)

„DĚLEJTE SI CO CHCETE, HLAVNĚ TO ALE NEBERTE VÁŽNĚ...“ /// Körnerovo sólo pro Vláčila, kterej ve filmový poetice nadrasový lásky, která (pochopitelně) směřuje k tragédii, vyzval k tanci Čepka. Že je Čepek pan herec jsem věděl, ale že dokáže bejt i sympaťák…? Důkaz, že i povídka může mít celovečerní rozměr. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou novelu, kterou v roce 1967 napsal Vladimír Körner, neznám. 2.) Když zkonfiskuju barák, nezajímá mě, kdo všechno má klíče. 3.) Starou jsem koupil za dvě flašky koňaku. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.02.2016)