Oldřich a Božena

Celkem sugestivně podaný obraz jednoho z nejkrvavějších údobí našich dějin, ve kterém příběh Oldřicha a Boženy tvoří jen kulisu mocenskému souboji mezi přemyslovskými knížaty. Mám sice dějepisné výhrady, protože k oslepení Jaromíra došlo až v Břetislavově dospělosti, ale z hlediska historického filmu se jedná o velmi slušnou práci. 80% (15.04.2011)

"Co se to může zrodit z takové hrůzy" Pominu-li značnou ahistoričnost tohoto Vávrova snímku (scénář spojuje událost narození Oldřichova syna Břetislava, které se odehrálo cca 1002-04 s oslepením Oldřichova staršího bratra a spoluvládce  Jaromíra, což se však odehrálo až o třicet let později), jedná o poměrně vydařené historické drama. Vávrovi se zde podařilo ztvárnit onu syrovou dobu ranného středověku, kdy se v Čechách ještě stále mísilo křesťanství s pohanstvím opravdu sugestivně (viz už třeba úvodní scéna pohanské slavnosti plodnosti u plápolajícího ohně). Je tu i hodně nahoty a to včetně naznačené nahoty mužské (viz koupající se Bartoška v potoce, kdy v proudu potoka lze tušit jeho mužské přirození). Možná ta scéna má vyjádřit kontrast Oldřichovi mužnosti vůči nemohoucností kleštěnce Jaromíra. Z hereckých výkonů zaujme zcela bez debaty Jiří Adamíra v roli podlého kněze/našeptávače.          (29.12.2023)

Vcelku odvážný snímek o tom, jek to tenkrát mohlo být. Vhledem k naprostému nedostatku písemných pramenů si museli filmaři skoro všechno vymyslet, hrdinové mají vlastnosti blízké naší době a našemu chápání. Myslím, že tady se to dá brát pouze jako připomenutí divokých zmatků doby, z níž náš stát nutně nemusel vyjít vítězně a stabilizován. Přesto zejména díky Oldřichovi a jeho levobočkovi se tak stalo. A o dvě generace později už Vratislav získává královský titul. Rex Bohemiae! (20.02.2010)

Podle mého je Oldřich a Božena nejlepší historickou látkou, kterou Otakar Vávra zpracoval. Místy dost brutální, pohanské a nahotu neskrývající. O tom všem byla doba rozpadu boleslavské říše končící narozením Oldřichova syna Břetislava I. Historicky přesné, herecky také vytříbené, zejména mnich v podání Jiřího Adamíry, nebo Juty, ženy Oldřicha, kterou zahrála Jana Šulcová. Kdyby snímek obsahoval černobílou kameru, delší záběry a pohanštější hudbu, tak bych se nebál s jistou dávkou nadsázky srovnání s Vláčilovou Marketou. (14.09.2018)

Trochu mystické spracovanie (ale u Vávru to nie je nič nečakané) jednej zo zaujímavých a dosť opomenutých častí českej histórie, ktorá by sa dala v skratke popísať. Boli traja bratia - Boleslav, Jaromír a Oldřich. Prvý si pekne vládol, ale aby ho náhodou bratia neohrozili, jedného nechal vykastrovať a druhého rovno zabiť, lenže ten ušiel. Po istom čase poľský kráľ Boleslava zajal a uvrhol do väzenia, kde prežil posledných vyše tridsať rokov svojho života. Poľský panovník dosadil do Prahy svoju bábku - Vladivoja, lenže ten s pražským biskupom toľko chlastal, že sa za 9 mesiacov uchlastal k s mrti. Potom nastupuje vyklieštený Jaromír, 3x nastúpil, 3x utekal. Bratovi Oldřichovi ale neutiekol a ten ho na 21 rokov uvrhol do žalára a nechal oslepiť, aby vládol sám. Nakoniec aj Oldřich podľahol alkoholu a umrel priamo na hostine za svojim stolom, keď sa napíjal vína. Asi preto ho nazvali "český Achilles". No a potom sa opäť vrátil Jaromír, slepý a vykastrovaný a snaží sa vládnuť, až ho jednej noci v latríne zo spodu prepichli do riti a pobral sa na večnosť. Takáto je skutočná história a keby to Vávra natočil takto popravde, určite by ten film bol lepší. (15.08.2019)