Poslední vlna

Po Pikniku na Hanging Rock natočil Weir další film, který naprosto dokonale vystihuje anglické slovíčko "eerie". Tedy něco mezi "tajemný" a "strašidelný". Peter Weir umí udělat atmosféru. Možná se dá říct, že Peter Wier je v tomto ohledu mistr nad mistry. Jenže narozdíl od Pikniku mě Poslední vlna i přes nevídanou atmosféru příliš neoslovila. Pro mě osobně je zkrátka až moc divná. To ovšem nic nemění na tom, že Weir je špičkový filmař a že mám pro jeho práci (včetně tohohle filmu) jen a jen obdiv. (25.08.2005)

Je mi jasné, že nejednoho diváka tenhle prapodivný film unudí k smrti, já ale pokaždé slastně vrním. Hodnocení je tedy čistě subjektivní, prostě mi tenhle mysteriózní thriller sedl jako prdel na hrnec. Snad to mohlo být ještě drobet lepší, ždibíček kratší, konec o fous méně rozjetý, v hudbě méně mdlých synťákových ploch, ale co - prostě nemohu nenasázet plný počet hvězd. Jedna * za úžasné, tísnivé katastrofické scény - led uprostřed pustiny, černý déšť, stromy prorážející okna. Druhá * za naprosto dokonalé využití Aboriginských mýtů. Třetí * za krásně, klasicky vygradovanou smyčku nezvratných událostí a scén na pomezí reality a snové halucinace, směřující až k epickému závěru. Čtvrtá * za kameru, práci se zvukem a domorodou hudbou, pátá * za sluncem sežehnuté, rudé australské krajinky. Můj soukromý mikrokosmos. (29.06.2011)

Další magicko-realistický skvost od Petera Weira. Stejně jako v předchozím Picnic at Hanging Rock, i zde mají hlavní roli tajemné síly prastarého australského kontinentu, tentokrát ale zosobněné nikoliv jeho přírodou, nýbrž jeho původními obyvateli. Troufám si tvrdit, že kdo dokáže vnitřně se zklidnit, zastavit myšlenky a nechat se bez předsudků a námitek unášet lehce zlověstným filmovým dějem, bude odměněn hlubokým zážitkem. Oba zmiňované filmy ve mně vyvolaly velkou touhu po dlouhé a důkladné návštěvě téhle zvláštní, odlehlé a čarokrásné země. (24.03.2013)

A chčije a chčije. V roce 1976 přišel Satan, o dva roky později se diváků dotkla Medúza a mezi nimi v roce 1977 je propláchl Weirův příspěvek do této mysteriózní vlny odstartované na počátku sedmdesátek Exorcistou. Patří mezi tyto klasiky nejen "zlem s lidskou tváří", ale především hutnou znepokojivou atmosférou, která stejně jako výše zmínění nahlodává "co kdyby přeci jen..." (24.04.2010)

Divný film, který je nám tematicky celkem vzdálený, na druhou stranu je možné v něm najít něco, co se nám v současné době ztratilo. A to je propojení s přírodou a jejími mystérii. Pokud jsme ochotni do filmu proniknout, asi je možné v něm najít pořádnou hlubinu myšlenek, ale snímek to rozhodně nijak nezjednodušuje. (27.10.2015)