Spravedlnost pro Selvina

Spravedlnost pro Selvina je film, který ve mě v průběhu sledování vzbuzoval po dlouhou dobu velké naděje, které ale na jeho konci z větší části nenaplnil. Zajímavou látku, která slibovala jednak několik rovin výpovědi, jednak se mohla pohybovat na hraně několika žánrů, nakonec tvůrci zploštili do podoby konfliktu mezi bezskrupulózním vyděračem a jeho obětí zajímavě zahranou Rudolfem Hrušínským. Na filmu je vidět vstup západního koproducenta, vizuál je zkrátka nablýskanější oproti tehdejší běžné produkci 60. let. Pro mě zajímavější byla rovina vzniku a působení různých hnutí bojujících za cokoli a snaha vyrábět hrdiny a mýtizovat jejich chování. Upravovat si zkrátka realitu k lepšímu obrazu. Jak říká hrdina příběhu: "Vlastně to tak nebylo, ale píšou to moc hezky." Tahle rovina vyprávění je ale potlačená a přímočarosti a síle sdělení amerického snímku Hrdinou proti své vůli nedosahuje ani velmi vzdáleně. Scénáři také neprospělo určité velikášství, schází mu uměřenost - za čin básníka Undena se v reálném světě Nobelova cena nedává... Celkový dojem: 55 %. (09.08.2009)

Na televizi nečekaně výpravný snímek se skvělým Hrušínským, Šejbalovou i Myslíkovou. Škoda jen, že monumentální až nabubřelý styl dusí Čapkovskou povídku a hlavně její absurditu a sám jí zaobaluje do pochybného obalu "kafkovské" atmosféry doby nedoby. Dobová aktualizace odkazující na různá hnutí za spravedlnost a probuzení svobody projevy jsou bohužel na příběh naroubována dost okatě. (06.04.2008)

Pokud člověk má dostatek empatie a dokáže se přenést do let vzniku tohoto snímku, pochopí lépe celkovou pointu a záměr režiséra. Směsice tragikomedie, ironie a lidské zloby se tu ukazuje v celé kráse. Jakoby velkolepost a okázalost je tu míněna z toho důvodu aby během 60 minut snadněji se vryla pod kůži a aby divák lépe vstřebal takové pochody v životě lidském, jako jsou sláva, fanatismus masové veřejnosti, a i nekonečná touha po blahobytu a pěnezích. Rozhodně je v tomto filmu více mezi řádky než by se na první pohled mohlo zdát. Rudolf Hrušinský zde nepůsobí nijak nevěrohodně. A Míla Myslíková na druhou stranu bezchybně dává najevo jak to může vypadat, když servírka příjde k nečekanému bohatství. Zajímavostí je bezesporu, že při velkolepém turné básníka Undeho, vidíme šoty z míst, které navštívil jako jsou Amerika, Evropa, Dálný východ jen ne a ne z jakéhokoliv města Sovětského svazu. (06.04.2008)

Ani jsem nevěděl, že tento kult byl natočen podle předlohy Karla Čapka, který je tam fakt cítit na sto honů. Svým způsobem a námětem už Miloš Makovec natočil jednu z povídek O věcech nadpřirozených a to Právní případ, kde starej dědek také zneužívá a vydírá svého zachránce. Spravedlnost pro Selvina je výborná černá komedie, ve které opět exceluje Rudla Hrušínský jako spisovatel Leonard Unden, který se postaví za spravedlnost pro Selvina, zahraného skvělým německým hercem Klausem Schwarzkopfem, bravurně nadabovaný Vladimírem Brabcem. I další herecké obsazení je bezkonkurenční a k tomu všemu hraje fantastická hudba mistra Lišky. Musím pochválit i zajímavé zpracování fotografíí Rudly jako Undena, které se ve filmu různě prolínají. Originální kousek ve filmotéce originálního režiséra Jiřího Weisse. (11.11.2017)

„… vidíte, i dnes bych řekl, že to byl svatý boj o spravedlnost … Pokud šlo o mne, byl to boj jedince proti státu; ale za mnou bylo mládí.“ Já jsem si tu povídku po zhlédnutí Weissovy televizní inscenace musela přečíst. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že takhle to Čapek původně neměl. A neměl. Čapkův Unden byl mladý nadšený básník, s elánem, nadšením, a hlavně, především pro čest se vrhající do boje za spravedlnost, za spravedlnost proti údajnému bezpráví, spáchaném na malém, bezvýznamném člověku. Weissův a Hrušínského Unden byl básník zcela jiného ražení. Průměrný autor, který se náhodou zapletl do boje za jakéhosi Selvina, nejprve s údivem, ale nakonec blahosklonně, přijímající výhody z toho plynoucí. Celá absurdnost situace je v inscenaci úžasně dokreslena černobíle – barevným laděním; už to slovní spojení je absurdní, není-liž pravda? :o) Pruhy jako okatý, až vtíravý symbol Selvinova vězeňského mundúru jsou všudypřítomné. Jen Selvin, hlavní, a přitom vlastně vedlejší, hrdina ten je v obou případech stejný – „trochu obtloustlý a bledý, se začínající pleší, mírně opocený a nesmírně všední; krom toho páchnul pivem“. Jak Čapkův, tak Weissův Unden „pocítil jakési zklamání“. Hrušínský dokáže to zklamání vyjádřit jediným pohledem, neobyčejně účinné, brilantní herecké umění. Čapek zůstává ve své povídce lidským – Selvina pošle do Ameriky a Undena nechává užívat plody jeho vlastního boje. Weiss dotahuje do nevyhnutelně tragického konce své absurdní pojetí. Obyčejný Selvin „velkého básníka“ Undena vysaje do morku kostí a nedopřeje mu ani ono finální vítězství, protože jeho Unden si jej nezaslouží … (14.01.2015)