Občan Kane

Tento film by som rad porovnal s filmom od Martina Scorseseho LETEC (2004), pretoze aj v Letcovi sa jednalo o zaujimavy zivot cloveka Howarda Hughesa, ktory mal velky vplyv nielen vo filmovej branzi, ale aj v letectve s vyrobou najväcsieho lietadla na svete a podobne aj Charles Foster Kane mal vplyv v novinarskej branzi ako aj v politike a obaja mali aj problemy so zenami. Ak niekoho z vas nebavil ani Letec a nezaujima vas ani zivot s prostredia novinarov a politiky, mozno vas presvedci aspon dokonale zamaskovany iba 25 rocny Orson Welles, ktory skutocne vyzeral na 50 rokov bez toho, aby som si vsimol, ze ma masku. Neuveritelné a podla mna velmi zaujimavé, kedze je aj samotnym reziserom a producentom filmu... 09.04.2009 ___ Orson Welles - (Charles Foster Kane) +++ Joseph Cotten - (Jedediah Leland) +++ Agnes Moorehead - (Mary Kane) +++ Dorothy Comingore - (Susan Alexander Kane) +++ Everett Sloane - (Pán Bernstein) +++ Paul Stewart - (Raymond) +++ Erskine Sanford - (Herbert Carter) +++ William Alland - (Jerry Thompson) +++ Produkcia: Orson Welles +++ Hudba: Bernard Herrmann +++ (09.04.2009)

O Občanu Kaneovi byly napsány stovky nejrůznějších rozborů a analýz, cokoli napsat by bylo jako nošení dříví do lesa. Přesto bych se pokusil o vlastní interpretaci, tedy, jak jsem film pochopil já. Charles Foster Kane, tiskový magnát a jeden z nejvlivnějších Američanů posledních několika dekád, umírá ve svém přepychovém ale nedokončeném sídle Xanadu. Jeho posledním slovem před smrtí je jakýsi "Rosebud". Novináři si ale s touto informací nevědí rady. Vyšetřením původu tohoto slova je pověřen reportér Thomson. Během své pouti se Thomson setkává s osobami, které měli pro Kanea v určitých obdobích jeho života důležitý význam. Ty Thomsonovi (divákovi) zprostředkovávají velmi subjektivní a nejednoznačný pohled na Charlese Kanea. Každý zpovídaný totiž Kanea zná jen z určitého úhlu, a proto si o něm nelze udělat jasný obrázek. Vzniká tak na první pohled komplikovaná mozaika, při bližším pohledu se v ní ale lze bez větších potíží orientovat. Teď bych rád předestřel několik typických znaků tohoto veledíla. Především je to tolikrát zmiňovaná kamera s vysokou hloubkou ostrosti. I to vypovídá o nejednoznačnosti filmu. Divák se může v podstatě zaměřit na jakoukoli část záběru. Pokaždé tak může sledovat trochu odlišné vyprávění. Ač se zdá, že syžet snímku je komplikovaný, není to úplně pravda. Struktura retrospektiv a flashbacků se pravidelně opakuje. Do některých ale Welles vkládá i sekvence, které nemohou být vzpomínkami postav na Kanea, to může být občas trochu matoucí, Welles si jakoby pohrává s divákem. Dále bych uvedl např. extrémní nadhledy a podhledy - ty Kanea doslova monumentalizují. A nemohu zapomenout na časté užití dvojexpozic. [==] Ve filmu lze najít různé paralely mezi hlavní postavou Kanea a skutečným tiskovým magnátem Williamem Randolphem Hearstem, který se snažil všemožně překazit natáčení snímku. [==] Orsonu Wellesovi bylo při natáčení jen 24 let, jedná se tak o předčasný vrchol jeho režisérské kariéry, jednak i proto, že mu byla dovolena naprostá svoboda při realizaci, které se později již nikdy nedočkal. (15.03.2007)

Opravdu až nečekaně svěží film, ale právě jen z hlediska filmového. Možná je to už stářím snímku, ale nijak výrazně mě v dnešním kontextu nezaujal. Oceňuji filmařskou a technickou stránku, ale problém byl především v dlouhém, rozvláčném a místy dosti nudném příběhu. Vzheldem k místnímu hodnocení jsem čakal víc a možná i proto je film u mě na nějakých 65%. A jen proto, že spousta uživatelů dá 5, nemusím snad já. Film o kterém si s někým rád popovídám, ale na který se kouknu podruhé jen z jiného důvodu, než z toho, že bych chtěl ten příběh vidět a prožít znovu. (16.08.2008)

Chystala jsem se dlouho, ale nějak mi to s Kanem opakovaně nevyšlo. Tak dnes jsem bitvu dobojovala a Občana Kanea viděla. Chápu, že dnes běžné muselo napoprvé působit přízračně a lidi z toho byli vyplesklí. Totéž se ale nemůže čekat ode mě. Tedy, čekat se může, ale pak se čeká marně. Navíc mi to zas tak geniálně originální nepřipadá. Smrtí hlavní postavy (dokonce o krok dál, exhumací) začíná už Dáma s kaméliemi (1848) a stejně tak je děj kompilací deníků a vyprávění, těsně před chronologickým koncem příběhu začíná i Na Větrné hůrce (1847), kde je příběh samotný vyprávěním služky z domu pod Hůrkou. Tedy nové je jen to, že co čtenáři znali, měli možnost jako vypravěčský postup poznat i negramotní diváci. Abych to shrnula - Poupě. Je to dobrý film, ale že bych u toho egoisticky z uspokojení intelektuální ješitnosti chcala maggi v kostce, co že jsem to viděla za skvost, tak to tedy skutečně ne. (16.06.2017)

Aj keď vo svojej dobe prepadol, neskôr si vydobil nálepku "najlepší film všetkých čias". Z dnešného pohľadu film pôsobí stále tak, akoby mu roky nepribúdali. Príbeh o vzostupe a páde časom neskutočne bohatého vydavateľa New Yorkského denníka je stále aktuálny a ešte dlho bude. Posledné a tajomné slovo z jeho úst..."rosebud", rozpúta pátranie po jeho životnej kariére , úspechoch i pádoch. Sídlo, aké sa mu podarilo vybudovať a majetok aký nazbieral si zasluhuje obdiv. Najlepší film to pre mňa nebude, ale prívlastky ako jeden z najlepších a prelomových filmov kinematografie si určite zaslúži. 80%. (31.07.2011)