Lifeline
Minúta večnosti
Obsahy(1)
Špičkový kardiochirurg Petr (Jiří Langmajer) je velmi uzavřený a introvertní muž. Jeho jednadvacetiletá dcera Lucie (Martina Babišová) má vrozenou srdeční vadu a Petr se ji rozhodne operovat sám při plánované operaci. Po operaci se společně vydají na dobrodružnou výpravu na nádherný severský ostrov. Tady mají dost času, aby k sobě opět našli cestu, protože Lucie se s ním už moc nestýká a stále ji trápí, že její matku opustil. Petr musí během dobrodružné výpravy přijít na spoustu věcí, které mu unikly a neustále je nucen odpovídat své dceři na všetečné otázky. Petr si uvědomuje, že mu Lucie chybí, že by měl některé věci ve svém životě změnit a naučit se nebýt tak velkým egoistou jakým je. Jednoho dne však Lucie náhle uprostřed divoké přírody zkolabuje. Petr si náhle není jistý, jestli neudělal někde chybu. Navíc má pocit, že je uprostřed nekonečné přírody ztracený a začne se mu stírat rozdíl mezi realitou a fikcí. Opravdu se plánovaná operace podařila? Opravdu Petr vyrazil s Lucií na dalekou výpravu? Není to všechno jen výplod jeho fantazie, která s ním hraje podivnou hru? Ocitá se v situaci, ve které poprvé v životě není jejím pánem, a musí podstoupit tvrdou zkoušku a souboj se svým svědomím a vědomím, aby přišel na to, co se doopravdy přihodilo, a jak se ocitl tam, kde je. (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Tři doktoři spolu operují, před zákrokem si myjí ruce, zjevně to není praxe mediků, ale zaběhlé pracoviště obsluhované profesionály. Přesto mají potřebu se zkoušet ze znalostí, aby divákovi polopaticky vysvětlili o co půjde. Borec odoperuje aortální chlopeň a v rámci rekonvalescence ho nenapadne nic lepšího, než holku vytáhnout někdy mimo letní sezónu na Island (tvůrci si nechali zaplatit dovolenou), aby si mohl vyzkoušet, že jí hercna drží a že občas omdlívá, jen aby se divák nenudil. No a když už tam kempují a všechno co s sebou nosí, tak fotr (55) vytáhne knížku pohádek a dceři (21) před spaní na požádání čte, protože ty vole má v krosně místo a ta pipka stejně celou dobu promlouvá jak dvanáctiletá, místo aby v jednadvaceti někde zabodávala s frajerem. Zoufalost, kterou ani poměrně dobře napsané poslední dvě minuty nespasí. Aspoň mohli vybrat do té role nějakou fakt hezkou holku, nestalo se. ()
Zhlédnul jsem jenom kvůli Islandu. Metaforické vyobrazení pocitů obav ze ztráty nejbližšího při operaci srdce, skrze dialogy dcera/otec zasazené do přírodně a atmosféricky nadpozemského místa, coby drama absolutně nefunguje. V žádném směru. O to větším zklamáním pak je, že film po několika hezkých dronových záběrech v první polovině zůstává monotónně po celou stopáž ve stejné lokalitě Islandu a ani přírodně tak netěží jeho potenciál. Přitom správně zvolené, vizuálně dramaticky gradující lokality mohly lépe podtrhnout vyznění komorní linky filmu. ()
Stejně asi jako každého i mě nalákalo ono české dobrodružné drama odehrávající se na Islandu. Přiznám se ale, že pravděpodobně, stejně jako ostatní, jsem čekal trochu něco jiného. Minuta věčnosti se dost úporně snaží brnkat na artovou strunu, což se jí minimálně po stránce vizuální daří. I samotný námět není vůbec k zahození, jenže zatímco jsem očekával emocemi nabité sbližování otce s dcerou, dostal jsem podivné dialogy a nesympatický, přehnaně pubertální herecký projev jinak hezky vypadající a tou dobou takřka třicetileté Martiny Babišové. Co vedlo tvůrce z ní udělat mentálně nevyspělou rozcapenou jednadvacetiletou čtrnáctku, to fakt nevím. ()
Začnu SPOILEREM:...........Kdyby měl Havlík koule a nechal ji umřít, tak by mi možná zdrcující závěr vynahradil všechno to, co bylo předtím. Příroda pěkná, kamera to pěkně kameruje, dejme tomu, že příběh o "zúčtování" otce a dcery chvílema funguje a dokáže pracovat s modelem tátova holčička musela dospět, ale klacky pod nohy tomu háže ochotnický výkon Martiny Babišové a Langmajerovo deklamování na půl huby (jako by snad ani neuměl hrát). O to hůř pak vyzní dialogy, které šustí papírem a jsou takovým kýčovitým prototypem vztahu rozvedený otec-dcera. A pokud je film založený na tom, že si dva lidi povídají, tak je to docela průser. V rámci české tvorby jde ale o to lepší a je fajn, že se Havlík oproti svým některým ostatním peckám, alespoň o něco snaží. Téměř tři nefunkční srdce. ()
Když už dělám film založený na dialozích, měly by být zdařilé, což nejsou ani zdaleka. Dost tu hapruje i logika. Za prvé: Otec a dcera se spolu baví o věcech, které museli probírat během života už mockrát a mnohem dřív. To spolu začali mluvit až na Islandu ? Za druhé: Co je nejlepší věc, kterou může otec udělat udělat po komplikované operaci srdce své dcery ? Vzít ji na náročnou túru napříč Islandem. No nic. Každopádně velmi nudný film s banálními dialogy. Lze ocenit jen sympatickou Martinu Babišovou (spíš zjev než herecký výkon) a záběry islandské přírody. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (10)
- Film Minuta věčnosti se natáčel na Islandu. „Zjistili jsme, že bychom mohli natáčet na Islandu, protože tam panovaly příznivé podmínky a k tomu všemu byl ostrov zcela opuštěný a tudíž extrémně bezpečnou lokací. Sehnali jsme si veškeré písemnosti, zjistili si podmínky příletu a pustili se do plánování toho, jak to vůbec natočit a jak se vypořádat s extrémními podmínkami a způsobem natáčení. Krajina totiž byla třetí hlavní postavou našeho filmu a museli jsme se vypořádat s technickými překážkami, které při normálním natáčení vůbec neřešíme. Island v sobě snoubí divokost a syrovost. Ve vnitrozemí se nacházejí lávová pole, gejzíry, vodopády a ledovce, ale také louky a pohoří, která mají díky klimatickým podmínkám jedinečnou barvu, jaká není nikde na světě. A doslova mystická je hora Helgafell,“ uvedl režisér Rudolf Havlík. (SONY_)
- Štáb používal během natáčení jak kamery, tak i filmové telefony, jejichž obrazy se museli skloubit, aby obraz vypadal celistvě. (vyfuk)
- Režisér Rudolf Havlík o filmu: „Minuta věčnosti je staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci. Společně s kameramanem Václavem Tlapákem jsme si předem jasně vymezili obrazový a pracovní prostor tak, abychom mohli vyprávět nádhernými obrazy a zároveň se soustředit plně na herce a dát jim prostor.“ (SONY_)
Reklama