Titan

Po dlhej dobe som bol s priateľkou na filme (naposledy to bola Caraxova Annette) a dostal som, trochu zaslúžene, otázku: "Prečo každý film na ktorý ideme do kina je bizarnejší ako ten predošlý?" Každopádne: Je to parádne natočené, herečka hrá ako o život a to i v tých najabsurdnejších polohách, ale prečo? Hlavná postava hneď v úvode stratila moje sympatie, ako vraždiaca psychopatka ma už nezaujímala svojím osudom. Inak je ale linka rodinnej tragédie (so skvelým Lindonom) celkom funkčná, zaujímavým spestrením je tu navyše body horror, ktorý je na moje pomery (trochu paradoxne, po šokovaných prvotných ohlasoch) zas trochu primálo explicitný. Hovorím najmä o scénach súloží s autami, či záverečným dieťaťom (fakt som dúfal v malého transformera). Tie mohli byť ešte viac "Cronenbergovské", telesné, to by som možno šiel aj na štvrtú hviezdu. Uhýbanie kamery pred nechutnosťami beriem ako devízu skôr v iných žánroch. Ako celok je to pomerne rozpačité, nie veľmi tvoriace homogénny celok s koherentnými kvalitami. 3,5* (23.10.2021)

Nestává se mi často, abych po skončení filmu chvíli pořádně nevěděl, co o něm napsat. Bizarní, dekadentní, fetišistický, zvrácený, nezdravý, nechutný... divný. Je to film protimužský? Nebo protiženský? Nebo celkově protilidský? Je plný skrytých symbolismů a nebo je to jen výron halucinací temné stránky režisérčiny psýchy? Opravdu existují jedinci, které sexuálně vzrušují automobily a kteří zároveň nenávidí lidi? Nebo za všechno může titanová destička v hlavě, nějak sublimující a člověka v jakéhosi mutanta měnící? Koukám na můj komentář k rejžině předchozímu Raw a mohl bych ho opsat. Asi docela zajímavá ženská, ta Julia D. Některé scény z filmu jen tak nezapomenu a za to dávám palec nahoru, jinakosti si cením. A měl-li bych si vybrat mezi nějakým laskavě hřejivým středoproudovým blivajzem, nebo úchylným bizárem, ovšem ne úchylným samoúčelně a zároveň dobře natočeným, volím bez váhání to druhé. (30.11.2021)

SPOILER jak svině: Mam rád bizáry. Někdy mam rád bizáry opravdu hodně. Rád se hrabu v jejich vyznění i myšlence, pročež z nich dokonce i kde co vykoukám. Ale tady? Chápu tu kontroverznost okolo, z hlediska filmařiny a vypravěčství to ale neni nic strhujícího a vůbec prvně v životě jsem měl dojem, že sleduju čistokrevný pozérství. Titane je tak trochu jinej bizár, u kterýho divák sleduje holku, která se nechá zbouchnout autem, a místo toho, aby porodila Bburago, porodí "otci" tolik vytouženýho... Tetsua! (19.10.2021)

Její prvotinu Raw jsem viděl. Obeznámen s fakty a ohlasy jsem do toho šel i podruhé, i když tentokrát nebylo potřeba mít při ruce nějaký papírový sáček. Pařížská režisérka Julia Ducournau svůj styl každopádně nezapře, dupe na vizuál, dbá na dunivý soundtrack, neuhýbá před nahotou či násilím, tlačí na fyzično. Nemusím mít úplně všechno, říkal jsem si několikrát během projekce. Malé děvče tak dlouho sralo otce za volantem, až to narval do svodidel. Od té doby má v hlavě kus titanu. V dospělosti žádné světlé vyhlídky nemá, pracuje jako tanečnice, kdy neustále odolává slovním i fyzickým atakům, a občas někoho píchne jehlicí do vlasů. A pak se seznámí se stárnoucím velitelem hasičů. Co je realita a co pokřivená fantazie? Provokující guláš, který pracuje s až přílišným množstvím motivů. On těch témat bylo ostatně moc i v případě Raw, kdy rovněž šlo o rozklad příčetnosti hlavní hrdinky. Tak zase někdy! Možná... (19.11.2021)

"Jsem nejdrsnější režisérka v historii!", řekla si Julia Ducournau, když viděla finální sestřih svého druhého filmu a poslala ho do světa. Před dvaceti lety sice jistá Ruska natočila film Zeljonyj Slonik, což je samoúčelná úchylárna ještě větší, ale o tom a o undergroundových dekadentních filmech asi v životě neslyšela. Jak jinak si vysvětlit, s jakou nabubřelostí to vypráví ten příběh, který to má. Ono už podle obsahu je jasné, že to asi bude strašný blábol, protože z něj nepochopíte lautr nic, ale jak je to v mnoha komentářích označované jako film "bizarní, nechutný a šílený", tak jsem neodolal a nechal se zase nalákat. Dostal jsem sice film bizarní, nechutný a šílený, ale k čemu mi to je, když je to celé jen pseudoartová póza režisérky, která světu nemá co říct a jen si chce hrát na ženského Cronenberga, který je cronenbergovitější než sám Cronenberg, ale přitom jeho tvorbu nechápe. V současnosti vzniká pseudoartů hromada, ale už fakt dlouho jsem neviděl tak moc prázdný jako Titan, až mám chuť omluvit se režisérům některých filmů, které jsem taky takhle označil. Co mi to vlastně chtělo říct? Že se někteří lidé uvnitř cítí jako jiné pohlaví, než jaké se narodí? Úžasné, v životě jsem o tom neslyšel! Že v životě toužíme po lásce? To je ještě inovativnější! Přitom z toho mohlo být úžasné dekadentní podobenství na současnou společnost, třeba ve stylu nových Zločinů budoucnosti, ale to je asi nad Ducournauniny možnosti. Výsledek je tohle, co vám víc neřekne a celý jeho děj je jen jeden velký oblbovák, ve kterém můžete hledat symboly jaké jen chcete, ale celé je to jen samoúčelný blábol o holce, kterou nebaví život na vysoké noze, nechá se ojet autem, zabije všechny svoje kolegy a pak se vydává za ztraceného syna, aby začala "odznova" a spousta lidí jí to bůhvíproč žere i s navijákem. SPOILER A na konci se narodí hybrid člověka a stroje. KONEC SPOILERU Ne, já to fakt nechápu, možnosti na vytvoření něčeho hlubšího tam jsou, ale Ducournau se spokojí jen se samoúčelným provokováním. A to říkám jako někdo, komu se její debut sice ne úplně líbil, ale viděl v něm určitý potenciál, ale ten stál aspoň na pevných základech, tady se může stát cokoli a bylo by to jedno, oni si to na festivalech nějak přeberou. Cením ale kameru a práci s barvami a světlem, ta je skvělá, a i počáteční atmosféru, ale jinak je to nejpseudoartovější počin za několik posledních let, který mě svojí pózou spíš rozesmívá a tím, že dostal Zlatou palmu, ještě o něco víc. Slabé 2* (19.03.2023)