Okupace

O filmu nic moc říct nelze. Dost zuřivě jsem tady polemizoval s filmem pana Klepikova, ale tomu zjevně o něco šlo, byť z mého pohledu se to míjelo účinkem. Tento film je ale produkt. Artefakt. Asi jako když se na předváděčce představuje nový typ automobilu - lesklý, naleštěný, na otáčivém pódiu, za přítomnosti business lidí. Téma "hrdinství" je jenom věšák na rádoby excesivní scény, ale uvnitř žádnou skutečnou myšlenku neformuluje. Mám pocit, že Svět pod hlavou, kterému se to nejvíc podobá, byl v modelu normalizace jako groteskní a tíživé noční můry, mnohem úspěšnější a životaschopnější. (14.12.2021)

„Je to jenom kostým, soudruhu řediteli, divadelní kostým.“ - „Je to uniforma SS, soudruhu režisére! A vzhledem k návštěvě tady slečny Fučíkové…“ - „Ale já se nejmenuju Fučíková.“ - „Určitě vám není příjemné, že se tu promenuje někdo v uniformě SS.“ - „Mně to nevadí, vždyť jsme v divadle, ne?“ - „Ale stejně je vám to nepříjemné!“ Nebudu zastírat, že můj jediný důvod pro zhlédnutí filmu byly Lví nominace, jinak mě téma dopředu vůbec nezaujalo. Mdlý úvod mě nudil, „experimentální“ forma minula (o výběru nehodící se hudby asi radši pomlčím). S příchodem sovětského vojáka se snímek konečně rozjel, vyhráno ale nebylo. Největší problém Okupace je totiž nevyrovnanost. Po celou dobu se střídají bloky povedené (např. Pechlátovo „zmagoření“) a nepovedené (třeba dementní navlečení do uniforem). To stejné se dá říct také o hercích, postavy mi však byly nesympatické úplně všechny. Z domnělé „moderní“, břitké satiry se tak vyklubala nepříliš fungující moralitka s několika dobrými momenty a mně z toho vychází jen slabší průměr. (13.02.2022)

Tento snímek si ocenění rozhodně zaslouží. Poskytuje jakýsi pohled do pocitů lidí v Československu po roce 1968. Celé se to odehraje v budově divadla, kde po skončení představení zůstanou herci na pár skleniček. Vše se se ale změní, když se tam objeví ruský důstojník a začne dělat problémy. Nastanou nepříjemné situace a jeden zvrat střídá druhý. Kdo je vlastně na čí straně? Kdo je vlastenec a kdo zrádce? Naši hrdinové rozhodně zažijí krušné chvilky. Hlavně konec je dost silný. Je tam taky hodně dobrá hudba. "Co pro vás znamená hrdinství?" (15.02.2022)

Tak jistě. Když to postavíte vedle libovolného rektálního výtěru tuzemských bulvárních žump pro pásové dělnice a závodní lopatisty posledních let, může to na první pohled vyvolat dojem, jako byste si po Blbým a blbějším pustili něco od Skorsisiny. Ovšem na ten druhý zjistíte, že se jedná o veskrze průměrnou, námětově vytěženou a kýčovitou divadelní jednoaktovku s poměrně nudným dějem a ohraně kokotskou pointou, kde u každého dialogu máte dojem, že už jste jej někdy někde několikrát slyšeli, kde jakoukoliv gradaci sežral snaživě přitroublý a dost natahovaný art a kde hmota nevybíravě vyprcala ducha do prdele. Bez gelu! Způsobená příkoří však alespoň částečně vynahradil dobře zvolený a solidně povoděný spolek hodně zdatných kašparů včele s úžasným a vynikajícím Pechlátem. Bylo vskutku osvěžující až radostné nemuset zase jednou čumět na všechny ty přiblble se pitvořící Langoše, Hřebíčkové, Vávrové, Krajče, Prachaře či jiné papínky nebo otylými padesátkami protěžované juniory zcela bez talentu a další zaprodané prostituty(tky) s jedinou univerzální polohou, co by pro prachy, světla reflektorů či popularitu mezi hovnocucáři před kamerou s radostí vykouřili i notně uleželého bezďáka. (21.01.2022)

Normalizační Vyšší princip propasírovaný postmoderním artovým mlejnkem na umění. V tomhle národě je bohužel i odboj proti okupantům tragikomická absurdní fraška... Má to divadelní charakter, je to experimentální, je to odvážné, je to sžíravé, ale stejně bych místo toho raději viděl zfilmovaný příběh bratrů Mašínů, Vladimíra Hučína nebo třeba Pravomila Raichla! Každopádně zajímavý debut, který lze ocenit především za to, že chce být výrazně jiný než drtivá většina současné unifikované české kinematografie... (20.01.2022)