Zabiják

Audiovizuálně a střihově nejvypiplanější film od... asi od posledního Finchera nebo Villeneuvea. A že to má plytký scénář a je to o ničem? To tam nevidíte veškeré to kontemplování nad povahou kapitalismu, perfekcionalismu a hlavně o identitě a sebeklamu? Navíc za mě teda i naprosto dokonale vystihuje dynamiku na pracovišti v kapitalistickým podniku. A vlastně... nenatočil si Fincher tak náhodou taky trochu introspektivní film o svém vlastním procesu tvoření a pohledu na audiovizuální díla? (13.11.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

Dnes se naučíme, jak udělat i z toho nejvíc sexy chlapa na světě obyčejnýho patetickýho kokota, o kterýho by si žádná ani kolo neopřela. Prostě mu nasadíme na hlavu rybářskou hučku. Záměrně ohraná zápletka - proti nájemnému vrahovi se obrátí jeho zaměstnavatel - slouží Fincherovi k vykreslení titulní postavy a sekání atmosférických scén. Zabijákův precizní modus operandi ale není zas tak úžasně zajímavý - navzdory jeho filozofování mi tu chybí něco za tím a od závěru jsem čekal víc. Ale úvodní mise v Paříži vtáhne a rozhovor se zabijákyní Tildy Swinton je taky moc fajn. Co na tom stálo 175 mega je mi záhadou. (14.11.2023)

I přes prvotní dojem banálnosti, přímočarosti a jednoduchosti semnou The Killer i po měsících stále rezonuje. Tradiční příběh, který je netradičně pojatý s dávkou černého humoru. Oceňuji rozdělení filmu na komiksové kapitoly, představující vždy jiný druh výzvy. Oceňuji osobitě zpracované scény, které se mi zaryly hluboko do mozku unikátní kamerou, režii i vizuálem. Oceňuji vynikající úvodní sekvenci v Paříží, která je jednoduše dokonalá. Přesto největší kvalitou snímku je ústřední postava zabijáka, její pojetí Fassbenderem a hlavně její protichůdné vnitřní monology, profilující unikátní psychologii hlavní postavy. Je to osobitý film, který si chci ještě hodněkrát pustit a studovat. Zaslouží si určitě více lásky. (21.03.2024)

Precizní, sympaticky minimalistický a bez emocí. Fassbender "na německýho turistu" sem vyloženě skvěle sedí. Chápu výtky že moc obyčejný, nenápaditý a strohý, nepřijde žádný mindfuck moment nebo zvrat, ani velkolepý akční vyvrcholení. Ale to je jedno, když zvolený přístup tak dobře funguje a vše jde spolu ruku v ruce. Za mě stylový a nepřetržitě poutavý teleport do kůže nájemného vraha. (15.11.2023)