Režie:
Jindřich ProcházkaScénář:
Marek DohnalKamera:
Petr KožušníkHrají:
Michal David, Lou Fanánek Hagen (průvodce), Rudy Linka, Karel Vágner, Sagvan Tofi, Monika Absolonová, Jana Koubková (a.z.), Marcela Davidová, Jiří Šlégr, Jaroslav Machek, Josef VlčekVOD (1)
Obsahy(1)
Michal David, pravým jménem Vladimír Štancl, chlapec s napůl cirkusáckým a napůl buržoazním původem, vyrůstal v pražské Krči sám s maminkou kabaretní tanečnicí a bez tatínka emigranta. Hudební talent v něm v jeho osmi letech objevila matka představená v klášterní škole poblíž Milána, kde malý Vladimír strávil dva roky během matčina uměleckého turné po Itálii. Po návratu do Československa dostali Štanclovi od příbuzných darem klavír a o tom, co z Vladimíra jednou bude, bylo rozhodnuto. V pubertě hrál v jazzových a rockových kapelách a na konzervatoři kromě hry na piano studoval skladbu. Osudovým dnem pro jeho profesní dráhu bylo vystoupení jeho amatérské skupiny „Čtyři“ na Pražských jazzových dnech v roce 1976, kde kapelu porota ocenila titulem Talent roku. Z kariéry uznávaného jazzového pianisty ale sešlo dřív, než vůbec začala, jelikož v tentýž den a na stejném místě dostal nabídku od skupiny Kroky Františka Janečka. Tehdy se začalo jeho přání – živit se muzikou – měnit ze snu ve skutečnost. Následovala éra popové hvězdy, krále diskoték a idolu dívčích srdcí let osmdesátých. Po ní přišla pro Michala Davida coby symbolu normalizační zábavy dekáda mediálního zatracení a života v ústraní. V roce 1998 se odehrál jeho velký comeback spojený s triumfem hokejistů v Naganu. Od té doby se opět těší přízni svých fanoušků. V posledních dvaceti letech je navíc úspěšným autorem muzikálů, které plní nikoli pouze jeho domovské Divadlo Broadway, ale také například hlediště v Jižní Koreji... Nejen o těchto zlomových momentech a obdobích Davidovy kariéry hovoří v dokumentu kromě samotného protagonisty také jeho příbuzní – matka Edita, sestra Michaela, manželka Marcela, dcera Klára, ale i ti, kdo je spolu s ním prožívali – Rudy Linka, Karel Vágner, Sagvan Tofi, Monika Absolonová a další. Dokument o Michalu Davidovi vznikal v roce 2020, v roce jeho šedesátých narozenin. Plány na velkolepou oslavu jubilea na vyprodaných koncertech v pražské O2 aréně však musel kvůli koronavirové pandemii odložit. Bilancujícího umělce se podařilo zachytit například při práci v Divadle Broadway, či na jednom z jeho mála povolených letních open air koncertů. Tvůrce dokumentu nechal zpěvák nahlédnout také do svého soukromí. Role průvodce příběhem Michala Davida se ujal textař a hudebník Lou Fanánek Hagen, jehož se slavným kolegou pojí dlouhodobá umělecká spolupráce na písních a muzikálech, ale také hudební a ideový antagonismus pankáče a popíkáře z dob předrevolučních. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Relativně krátký, ale vcelku komplexní portrét největšího českého kolotočového umělce, v jehož písních je úplně všechno. Je tam ten laciný kolotočářský papundekl, u kterého víte, že je to tak trošku fake, ale jsou tam taky silné emoce a melodie, které se dokážou zažrat hluboko pod kůži. Michal David dělá, to, co skvěle umí a co ho baví. A dělal to i za komunistů. Ne proto, že by je měl nějak rád. Jeho talent a věk se prostě vyskytl ve stejnou dobu a na stejném místě jako komunistický režim. Byl jedním z barevných světel v unylé šedi všedních dní, dával lidem naději a uklidnění, že všechna ta mizérie, ve které žijí, vlastně není až tak úplně špatná. A tím režimu pomáhal. Proto mu po revoluci spousta lidí nemohla přijít na jméno. Zajímavé je, že pouze jemu. Gottovi, který byl o několik tříd prominentnějším (dokonce národním!) umělcem, jeho angažmá a explicitní podporu komunistům (anticharta) nikdo nevyčítal a tu hymnu na Melantrichu s Krylem mu věřili. ()
Vzpomněl jsem si na Vlastu Buriana, který když si koupil nové auto, tak o tom musela vědět celá Praha, a který velice rád svůj úspěch a majetek vystavoval na odiv. A to se neodpouštělo v minulosti a neodpouští se to ani dnes. Asi bych souhlasil s tím, že M. David má skutečně tu smůlu, že byl vybrán jako ten nejhorší prorežimní zpěvák a jako takový byl postaven na ten nejvyšší stupínek. Přičemž důvody jsou asi prosté, byl často hraný a jeho hudba byla, řekněme, jednodušší. Přesto stvořil pár hitů, které přežily svou dobu. A to možná není tak úplně samo sebou a nelze si myslet, že takovou píseň napíše úplně každý. I k tomu je zapotřebí talent. Ono, když se dnes zaposloucháme do některých českých hitů hraných v rádiích, tak ta kritika M. Davida není úplně objektivní, protože se na člověka hrnou rýmy "jak noha" na podkresu trochu barvitější flašinetářské melodie. To, co bych vyčítal, nesouvisí s M. Davidem, ale se spojením M. Davida a F. Janečka, který se rozhodl hudební hvězdy vyrábět jako na výrobním pásu bez toho, že by vstupní suroviny měly potřebnou kvalitu. To M. David talent skutečně měl. Oddělil bych také od sebe M. Davida osmdesátkových let a M. Davida dnešního. Tady bych si dovolil popsat jistý úpadek zapříčiněný spokojeností ze sebe sama. Což podle mého dobře dokumentoval náhled na jeho tvůrčí dílničku v jakémsi úklidovém koutě jinak rozlehlého domu s pár neškodnými proprietami připomínajícími spíše muzikantský koutek teenagera, který se občasně zkouší vypsat z bolestných proměn dospívání... Dnešní M. David zdá se, žije z podstaty. Proto paradoxně lépe vyznívá jeho éra účinkování v Krocích F. Janečka než dnešní svobodná a nesvázaná tvorba ve svobodném režimu. Shrnul bych vše asi tak, že M. David není tak hrozný, jak si mnozí myslí, ale není zase tak dobrý, jak si o sobě myslí on sám. ()
Nikdy som nenastúpil na populárny trend hejtovania Michala Davida, podľa mňa má veľmi veľa hitov, dobrých pesničiek, nesporný talent. A tak nenastúpim ani na hejt tohto dokumentu. Áno, vidíme tu hlavne na začiatku tú suverénnu pózu Michala Davida, trochu frajeriny, malej pýchy, ale inak sa celkom dosť dozvieme z pozadia, aj zo súkromia. No a tí, ktorí strašne nadávajú, že tento malý tlsťoch hrá na playback, sa dozvedia, že za ten playback má mega dom nielen v Prahe, ale aj na Kanároch. Takže cesta k bohatstvu je takto blízko, hor sa na to! ()
Neviděl jsem začátek, který dle místních komentářů možná všechny hned odradil. Zajímavý je vývoj názorů společnosti na zpěváka Michala Davida kolem revoluce. Byl vzat na milost, ale pořád se objevují názory, jaký to byl komunistický zpěvák. Přitom jeho písničky jsou jen jednoduché. Někdo se kvůli vyzpívání svých pocitů musel přesunout do zahraničí. Někdo zase vyzpíval své plytké pocity kolem lásky, kamarádství a paření. Ani na jednom nevidím nic špatného. Příjemný je kontrast s Fanánkem, který pro některé díky spolupráci s Davidem klesl na nejhlubší dno. Jde o práci a i při té si mohou rozumět panker s kolotočářem. ()
„Jo Míša ten si žije…johoho to je pohoda…“ Michal David a jeho bohémský život na Kanárech…ach jo taky bych někam už konečně vypadl – to je ale to jediné co mu tak závidím. V tomto dokumentu jsem se převážně dozvěděl co všechno vlastní buď ON, jeho rodina, předci, nebo jim to bylo režimem vzato…hm, každopádně některé jeho písničky jsou super, rád si je poslechnu…Prachy si vydělal, žije jak žije – hlavně že je spokojený, složil a natočil pár písniček, které hraje pořád dokola (ale tak když to lidi baví a platí mu, proč ne…). Mimo to maká i pro muzikály nebo jiné zpěváky /zpěvačky – tož užívej Vladimíre a dej si COLU… ()
Reklama