Dlouhá míle

Pan Adamec uměl, avšak zřejmě to nějak zapomněl! Sváťa Skopal, byť ho moc nemusím, zřejmě v životní roli. Kupodivu celkem sympatický, až na úlet s tou trapnou Slověnou, Jan Čenský! Zajímavá role pro Petra Čepka, to byl vážně velice flexibilní herec. Nezapomenutelná scéna ze Strahovského tunelu a skutečně hrůzu nahánějící Vladimír Salač, ze kterého se nakonec vyklubal spisovatel! (21.02.2012)

Skutečně velkorysý a dynamický projekt Československé televize z atraktivního prostředí, s jasným dramatickým obloukem i životnými postavami. Samozřejmě, tu výchovnou apelativnost a jemně moralizující tón je třeba občas překousnout, avšak nakonec ve sportovní tematice je otázka fair play a přátelských obětí aktuální i dnes, takže není důvod skřípat zuby. Daleko zajímavější než praktiky v atletickém družstvu je především vnitřní krize hlavní postavy, jejíž pád na dno je podán uvěřitelně a nebojí se tnout do živého (v tomto ohledu je první polovina seriálu ve srovnání s dobovou televizní produkcí skutečně působivá). Cesta zpět na vrchol bohužel už tak přesvědčivá není, čím dál více se zaměřuje na konstruované momenty, následováníhodné postoje postav, na méně důležité vztahové vložky, které se společně s několika zvraty někdy dostávají blízko úrovni Adamcova pozdějšího pokusu Pojišťovna štěstí a ani ta běžecká klání už nemají takový drajv a napětí. Přesto i zde se stále objevuje dost dobře napsaných momentů a závěrečný maratón je důstojným vyvrcholením celého příběhu. Výsledný mírný dobový nadprůměr přesto zaokrouhluji nahoru a to především díky vynalézavé a občas značně sugestivní kameře a výtečnému hudebnímu doprovodu Karla Svobody, který dodává závodním scénám neskutečný náboj a na dlouho uvízne v hlavě. Právě tyto dvě složky dělají z Dlouhé míle skutečně plnohodnotný seriálový zážitek, který úspěšně vzdoruje i onomu čtvrstoletí od svého vzniku. (31.08.2013)

Točit filmy o sportu a sportovcích tak, aby vypadaly věrohodně není jednoduché. Zde je ale vidět poctivá práce, tento miniseriál patří k absolutní špičce toho, co se u nás kdy natočilo. Vynikající hudba, skvělé pasáže z tréninků a závodů a velmi zajímavé postavy. A souboj s tramvají je prostě LEGENDÁRNÍ. (16.03.2016)

Československý šestidílný seriál z prostředí lehké atletiky, v němž se úřadující mistr Evropy v běhu na 1500m Ondřej Vesecký potýká se zvýšenou konkurencí, poklesem formy a blížícím se koncem kariéry. Seriál je natočen podle scénáře I. Hejny (syna jednoho z nejlepších českých scenaristů J. Hubače) a je doprovázen hudbou geniálního K. Svobody, což spolu se skvělými hereckými výkony z něj činí jeden z nejlepších československých seriálů. Bohužel doba, v níž seriál byl natáčen, způsobila nedostatečné povědomí o tomto díle a skončil jako mnoho jiných kvalitních děl z přelomu let 1989/90 v částečném zapomnění bez odpovídajícího ohlasu. Ve své životní roli atleta Veseckého se představil S. Skopal, kterému se už na vysokou úroveň své seriálové postavy dle mého názoru nepodařilo nikdy navázat. Snímek velmi věrohodně popisuje jeho ústup ze slávy, ponížení od trenéra a krach milostného vztahu, na což se Ondřej pokusil zapomenout v alkoholovém opojení. Z této neveselé Veseckého životní etapy mohu připomenout jeho neúspěšný závod s tramvají. Postavit se zpátky na nohy mu pomohl jeho největší konkurent Michal Klánský v podání J. Čenského, který ho donutil znovu trénovat. Když Vesecký přešel na delší tratě, které mu vyhovovaly více, měl namířeno znovu na vrchol. Více než dobře byly zpracovány jednotlivé běžecké závody, kterých je v každém díle několik. Měření sil borců na dráze podbarvené Svobodovou hudbou byly ozdobou každého dílu a skutečným vrcholem seriálu je mimořádně napínavý závěrečný Pražský maraton. Seriál je natočen v pochmurném a neveselém tónu, to však pomohlo vyniknout hereckým výkonům a přiblížilo snímek skutečnému životu. Do seriálu bylo obsazeno mnoho zajímavých postav z prostředí lehké atletiky i mimo ni, nejvíce zaujali znepřátelení trenéři R. Brzobohatý a P. Čepek či bláznivý běžec L. Baselides potřebující ke slušnému výkonu ženskou podporu v hledišti. Do role Ondřejovi nenaplněné lásky, které nedokázal dát přednost před běháním, byla obsazena nevýrazná E. Vitanovská. Skokanku do výšky, která nejprve zažila trpké zklamání ze strany J. Čenského, aby poté okouzlila právě Veseckého, hrála R. Mašková. V zajímavé roli starého moudrého správce stadionu se ukázal J. Větrovec. Spousta známých herců se objevila v menších doplňujících rolích, kteří společně vytvářeli mimořádný divácký zážitek z tohoto seriálu (Veseckého otec V. Fišar, závistivý pijan L. Kostelka, členové atletického svazu P. Haničinec, F. Němec, podvratný křivák M. Vašut či běžecky netalentovaný bratr Klánského J. Potměšil a mnozí jiní.) Už dlouho jsem nebyl nějakým filmovým dílem takto silně zasažen a už od prvního dílu jsem přesvědčen, že pan J. Adamec natočil seriál, kterému mohu hrdě udělit nejvyšší hodnocení. (11.05.2024)

Ještě než se režisér Jiří Adamec umělecky naplno rozvinul v režírování estrád a ,,zábavných" pořadů na Nově a než různé ty Cesty domů a Pojišťovny štěstí odhalily jeho skutečný talent, natáčel kdysi před sametovou revolucí řemeslně kvalitní, byť mnohdy na ideologickou objednávku vznikající televizní seriálové projekty (vzpomeňme především propagandou skrz na skrz prosáklé Rodáky, ale i dobovou ideologií mírně čpící Sanitku). Dlouhá míle pak vlastně v ohlédnutí rekapitulujícím jeho uměleckou tvorbu patří k tomu nejlepšímu, co tento tvůrčí duch kdy natočil. Pokus o vhled do psychologie vrcholového sportu podpořený řadou ucházejících hereckých výkonů (ale i sportovních - kupříkladu sekvence z posilovny Svatopluka Skopala či inscenované záběry z atletických závodů, které vypadaly hodně autenticky), trochu překvapivý casting a tři zajímavé skupiny herců - skuteční charakterní herci (autentický Čepek, Radoslav Brzobohatý, ale koneckonců i představitel hlavní role Svatopluk Skopal...), režisérovi oblíbenci (především Jan Čenský obsazený už ve Zkouškách dospělosti) i herci-neherci a nakonec i herečtí bafuňáři (Petr Haničinec, Jan Teplý ...), kterým jsem jejich hrdiny vlastně věřil ze všeho nejvíce, protože v podstatě nikdy nic jiného než bafuňáře nehráli... Jiří Adamec prostě umně kolaboroval jak s minulým režimem, tak i s tím současným. Všichni komentátoři, kteří si tady na čsfd tak často stýskají nad tím, jaké že se dříve před rokem 1989 točily duchaplné seriály a co že se točí dnes, by si měli uvědomit, že je všechny točí dokola stále jeden a tentýž člověk... (09.08.2011)