verbal

Dva veskrze ohyzdní semibinární zbuznělci se dvě hodiny snaží ňoumovitě nasoukat rukojeť tenisové rakety (tolik ke „sportovnímu“) do slizké a totálně prkenné cigošky Zendáji, která je i při tom hendykepu zcela mimo jejich ligu, anebo prostě jen perverzní úchyl, a z umpire jim ty tolik „progresivní“, obskurní pydlošousty píská žužučerný tranzistor. Na takové studii vyšinuté panseksuality šeredných parafilních minorit by samozřejmě nebylo nic špatného, kdyby to ke všemu tomu deviantnímu homoneštěstí nebyla navíc totálně přitroublá, plytká a nudná pozérská sračka s buzerantským střihem a nehtorvoucí hudbou, určená výhradně pro latentní i ven vyšlé homoseksualisty a jiné seksuální dezorientáty z degenerace Z, v níž se všichni aktéři chovají jako naprostí labilní kokoti.

Šubydubydub, Konga bolí zub… To se takhle po ránu gigaopičák prošťourával mezizubní ještěrohyenou a bác ho! Trojka vpravo nahoře - kaz jako prase! Auvajs. Naštěstí má ale organizace pro domestikaci megaoblud a útulek pro opuštěná monstra s názvem Retardch ihned připravený létající dentální jeřáb a samonarážecí polymerový implantát velikosti šestipatrového paneláku a milý lidoop je celeryta, tudíž nemusí čekat na obřích iboprufenech, až si na něj nějaký brutálně přeplácený medicinský nedouk udělá tak za půl roku čas, ani nemusí na pohotovosti skučivě škemrat u nějakého životem otráveného řezníka bez vlastní ordinace, který mu to akorát brutálně rozvrtá, až nemůže žrát, vrazí mu tam dren a škodolibě doporučí okamžitou návštěvu svého ošetřujícího paleontodentisty. Nene, jde to prostě okamžitě a jako po másle v dokonale sterilním prostředí kliniky džunglové stomatochirurgie, tudíž si promptně opičovaný o-pičák může již druhý den po hlavě skáknout do Země duté jako hlava scénáristy, aby zjistil, že je to tam totální planeta opic se spoustou dalších megaopolidí, nechutně zotročených hnusným orangošimpanzem, krápníkovým ukazovátkem ovládajícím jakéhosi zmrzlinářského Gigaaxolotla. Mezitím už i Godzilla něco nekalého tuší, když se neklidně převaluje ve svém novém pelíšku z Kolosea. Nakonec ji to nedá a nejprve si vyrazí do Francie sežrat nějakou tu jadernou elektrárnu plnou vitamínů. Oni ti žabožrouti totiž ani trochu nejsou pravověrné grýndiliny, fuj, fuj, a místo, aby pro elektřinu honili křečky v kolech a foukali si do větrníků, jako třeba příkladní občané Spolkové salafistické republiky syrsko turecké, tak stále ještě antigretenisticky rozbíjejí atom!!! Takto posilněna a nabitá energií ještě Godzillka jen tak z plezíru škodolibě rozkope Egypťanům na pískovišti pár pyramid a šupky dupky do té zemské výdutě, bo Kong v nesnázích. Sice si navzájem ještě nedávno dost nevybíravě rozbíjeli držky, ovšem větší zlo je holt větší zlo, o-pičák třikrát zamručí, Godzillouš moudře pokývá hlavou, předchozí spory zapomenuty a hrrrr na ně! Nově vzniklou alianci ještě posílí dvě nejstrašlivější monstra celého spektáklu – gigaobludná Rebzilla Síňová a její kvótově vroubovaný asistent Berný Kong - tím, že probudí obří radioaktivní můru Miladu, aby všem svým loskokošným cvrlikáním kryla chlupatá a stegosauří záda. No a za chvíli je vymalováno! Přerostlý orangošimpanz dostane těžce na piču, zmrzlinářský Gigaaxolotl je vlastně v jádru hodná ještěrka, pokud ji zrovna nepícháte krápníkovým ukazovátkem, a celé to strádající ghetto primátů je slavně osvobozeno z otroctví. Hurá! Počítám, že v dalším díle je budou asimilovat a integrovat. Tak co, jak vám to zní? Mě tedy jako velmi bolestivé anální znásilnění celého kajdžuobludária, Julka Verna, italského a egyptského ministerstva kultury, francouzské jaderné energetiky i Čártltna Hestna obřím ostnatým dildem! Nasraně druhé však musím konstatovat, že ač je to totálně přitloublý eintopf jako vystřižený z nočních polucí tlustého šikanovaného juvenila s maligní fantazií, co se v pokojíčku předávkoval antidepresivy a rumovými pralinkami, digitální mrdník je o třídu hezčí něž v předchozí ultratrapné a ubohé kongzilí kokoťarně, má to při vší té retardaci a urážení i podprůměrného intelektu docela spád a bandu solidně udělaných oblud a nijak výrazně to nezkouší mentorovat dementy k progresivnímu cumlání si palců, čili se jedná o docela vinně potěšující pičovinku, která je daleko méně rakovinotvorná než libovolná neobolševická Mrveliáda o svištivých bukvolidech.

Když jsem dostal od jednoho škodolibého zmrda výzvu, abych se zúčastnil předpremiéry docela drahého koncesionářského dárku Bohdalce k metuzalémovinám, nebyl jsem proti, neboť jsem si právě nedaleko Stoky měst odpykával nezaslouženou dovolenou a dost kulturně strádal. Tudíž jsem se jen zeptal, jestli je ta sláva na montérky, a byl jsem oním zlořádem ujištěn, že určitě ne a že prý stačí „tak normálně“. „Tak normálně“, poplatno mé momentální frivolní situaci s pouhými 46 kufry garderoby, co jsem měl s sebou, zřetelně indikovalo dreskoud „kežual codoomdal“, a taxem málem jen s potápěčskými brýlemi, v ploutvích a se šnorchlem v hubě nonšalantně vplul mezi rojení pózujících profláklých držek, oháklých jak na ples v opeře. Nu což, musel jsem to drobné, jak precizně říkáme my, buranští latinočechové, „fouspaxx“, urputně kompenzovat ukrýváním se na hajzlech v Lucerně, dokud nezhasli, a příště toho miláčka dozajista pozvu na diplomatické soaré, které označím jako tematický maškarák s povinnými převleky za Superdiliny, doufaje, že přijde za Supermuženu. Ovšem jinak to bylo docela milé, a bába, ať už ji můžete, či nikoliv, si to jako téměř poslední mohykán rozhodně zasloužila. Zasloužila si i bezchybnou režii toho pána s nebývalým citem v uších, jehož zoláti zaplaťsatan, tedy pardon, Jirko, chtěl jsem samozřejmě říct „zaplaťfopusatejstrejc“, stále nechávají točit, ač je znám svým hrubým nadužíváním zdravého rozumu, nechutným kolektivním nesmýšlením a styky s odpornými dezoláty, chciválky, -isty, -foby a jinými nesoudružskými rozvraceči progresivního eurohujerství, no FUJTAXL! Zasloužila si i skvělou kameru, byť kapku homogradingovou, která snímala, Šec jí čočky stačily, a také všechen výborně hrající komparz kolem, byť ten naprosto zastínila těma bombama, co v tomto neuvěřitelném věku, v němž se vrstevníci už obvykle jen mátožně šourají po Pelhřimově ve snaze vzpomenout si, kde jsou, pořád jela. A tak jedinou drobnou degradací zase zůstal Epštajn, který pořád ještě není úplně hetero, jen Si vzpomněl, kam jít nakupovat, a pogratuloval Jiřině opět docela plytkou plagiátorskou „klecoidní“ banalitou, jejíž pointu jsem trefil tak v páté minutě hrací doby. Avšak to bylo možná i tou famózní mimikou Bohdalky, která ji asi znala ještě trochu dřív. No nic, jednu navíc tam prostě servilně vpálím jako gratulaci za fantastický gerontovýkon a úctyhodnou kariéru té energetické pumy a budu doufat, že před stovkou Nesmrtelné tety si Epštajn konečně najde babu. O režii ale Strach nemám!