Adam Bernau

Ze zamýšleného projektu soustavně komentovat jednu každou epizodu zůstalo torzo čítající první tři a vracet se k tomu už nebudu. Budiž tedy alespoň poznamenáno, že překvapivě to je jeden z nejlepších viděných krimiseriálů. Často nechtěně zábavný (Narkomani nebo třeba Bartoška jako vekslák kunsthistorik), leckde dietlovsky přitažený za vlasy (Autorka detektivních povídek - ale on ten díl vlastně je jako taková detektivní povídka - proto je taky nečtu), na druhé straně nechybějí opravdu silné monenty (vyvrcholení konfrontace syn Kratěna - otec Sklenčka) a "Bezpečnost. Jste zatčen." nikdy nebylo vysloveno tak mazácky jako v skvostné scéně, v níž Hašek s mladým Peškem zatýká nebezpečného zločince, an jde s košem. Haškova postava por. Pekaře má vůbec potenciál kultovnosti a Frejův náčelník Břéťa vstoupil do lidové slovesnosti (ovšem prostřednictvím Krampolova "Břéťo"). Co do realističnosti kriminalistické práce se Pitaval dočkal překonání až v Případech prvního oddělení. Ve služební kanceláři (myslím, že náčelníkově) sem tam zahlédneme podobiznu F. E. Dzeržinského, podobně jako v jiných dobových kriminálkách, z čehož lze usoudit, že šlo o součást povinné výbavy tehdejších služeben SNB. V souvislosti s takřka nulovou mírou režimní propagandy v průběhu celého Pitavalu je nápadné, že divák si opravdu musí chtít všímat, aby si byl portrétu jednoho z nejvražednějších bolševiků a zakladatele Čeky (pozdější NKVD, pozdější KGB) vůbec vědom. K problematice oné nulové míry propagandy se blíže vyjadřuji v komentáři k 3. dílu. V seriálu o esenbácích z poč. 80. let je to věc opravdu povážlivá a básník Jiří Martínek je toho názoru, že ježto ideologii, propagandu a lživé převrácení moderní historie pokryl kovaný Major Zeman, nastupuje Pitaval s plněním úkolu udělat z esenbáků normální sympaťáky (podobně Marthos). Čehož se nemohl nikdo zhostit efektivněji Dietla. Čtěte: Marthos, Šandík, PollyJean, type_B.

Nejarogantnější komoušské svinstvo, co jsem od Dietla viděl (a viděl jsem i Okres na severu). Celou dobu se jedná o zbourání značné části starého města a její nahrazení panelákovým sídlištěm. Komoušským šmejdům vděčíme za devastaci historického centra nejdenoho města (nejen kvůli bytům: srov. jihlavský Prior), v případě Mostu za úplné vymazání města celého. Co na to Dietl? Jako obvykle. Domy k demolici určené zástavby jsou prezentovány jako zanedbané, zdraví škodlivé barabizny  a občané stavějící se proti celému projektu (jako by jim to mohlo být co platné) vykreslováni jako malí intrikáni a ještě menší ukřičení prospěcháři starající se jedině o to, aby na tom vydělali nebo aspoň neprodělali. Že by jim mohlo záležet na zachování jejich domovů i domovského prostoru společného, kusu srdce města, v němž vyrostli a s nímž jsou spjati stejně jako generace jejich předků? Ne, nic takového ani nezazní (leda snad ve vztahu k místní hospodě). Památkáři, kteří ke konci k předsedovi nakráčejí, ze sebe udělají úplné trotly. Kromě těchto invektiv propagandistických je zde též nehorázná invektiva jiného druhu, čistě poetická, vůči určité postavě, a po podobném zážitku z Ženy za pultem mohu už říci typicky dietlovská, tady ale ještě hnusnější a trapnější. Jde o to, že pan Dietl nedovolí svému dokonale kladnému hrdinovi, aby se evidentně nevhodného partnera prostě slušně zbavil (u Ženy je to bývalý manžel a otec jejích dětí, u Muže staronová láska, která se k němu přilepila poté, co ovdověl). Nová družka má své lepší i horší stránky, které se postupně projevují, a divák už dávno ví, že by se předseda měl od ní odstřihnout, protože tohle nemůže fungovat, a jít za lepším (jež se dávno rýsuje). Dokonce i k nějakému poněkud rozchodu skutečně dojde, ale hrdina je ochoten vše urovnat, takže antihrdinka se musí ve finále projevit jako odporná svině, z ničeho nic a neorganicky vzhledem k jejímu dosavadnímu charakteru, takže hrdina může odplout na mravním oblaku a konečně má právo na takový osobní život, jaký by chtěl, a na partnera (-ku), kterého (kterou) skutečně miluje. Venkoncem je seriál, o jehož úplné vylhanosti netřeba se šířit, schématický a spíš neživotný, ale pořád koukatelnější než nemožný kuchař Sváťa Kuřátko, kterého také spáchal pan Dietl. Body plus: Bláhovy záchvaty a hlášky ("Jenže ono to není totöööžž" je moment, který stál za sledování celého seriálu), osoba finální předsedovy lásky a oblíbená písnička jeho fotra Když jsem já ty koně pásal (v instrumentálním provedení znáte z Na samotě u lesa, za kterýžto postřeh děkuji PollyJean). Čtěte: Marthos, sportovec, sud, argenson, Ony.

České televizi už není blbé narvat pro náročného negramotného diváka ČT2 dabing i do něčeho takového. Navíc s hlasem nabuzence nevkusné dikce, který úplně v klidu referuje o komunistickém převratu v únoru 1945.  Budeme mít možnost to vidět a při tom slyšet, co opravdu anglicky mluvící říkají? Slyšet nezkurvenou zvukovou stopu? Asi ne, díky. Kdyby tenkrát měli lidé ve vlasti možnost se s dokumentem seznámit, pasáž rozhovoru s příslušníky SNB by se stala nesmrtelnou. Překladatel: Myslíte, že je moc změn v Československu? Esenbák: Nemyslim. Já jsem voják.  Překladatel: Vy taky nemyslíte? Druhý esenbák: Samozřejmě že ne. O policajtech kolovaly snad stovky vtipů, ale tohle nevymyslíš.

Ten s oběma očima byl docela dobrej. Ten jednooký bude taky dobrej, až se naučí mít výraz, i když se zrovna nemá nějak tvářit. A až se naučí zahrát uškrcenýho. Hudební doprovod asi ne vždy úplně dílotvorný. Odkaz na diskusi Amatérský film, náhodný moment z filmu před spuštěním na Yout, po spuštění titulek se vstupním moudrem, takže to ještě ani nezačalo a už mi bylo jasný, že to bude sračka. No, nebyla. Což se bohužel ukázalo už v prvních vteřinách. Živý herec vrátil naději, ale ne. Toto se mi nemohlo nelíbit.

Čekal jsem psycho a nějaké šťavnaté explicitno. Nečekal jsem naivno a esenciálno. Taky jsem ovšem nečekal, že se hned podělá. Takhle onu nikdy nenajde. 5* není úplně fér, ale tohle je osobní.

Film plný hezkých blondýnek (body plus), od titulní postavy až po ty zcela přebytečné. Brunetka ani jedna. Ačkoli je děj nesen dobovým étosem pokrokovosti a modernity (body mínus), je celý jen záminkou pro řadu estrádních, komických a sportovních(!) čísel (další body mínus). Strašně dlouho čekáte, než se něco vůbec začne dít, potom ještě nějakou dobu čekáte a nakonec to proběhne jako ta nejzrychlenější fraška ever (o bodech přestává mít smysl mluvit), v jejímž finále makarenu tančí už i přemožený  zpátečnický tatíček Zvonimír. Zábavné ale je pod naivní zástěrkou "moderní dívky"  sledovat onu klasickou představu, k čemu má vlastně taková dívka být. Vedle Ferbasové, která tady není ve své obvyklé póze úplně zajetá (body plus), tudíž její projev místy pěkně prokoukne, zaujal a potěšil zejména Jára Kohout v roli strýce Ambrože. Jemu především vděčí toto dílo za tři hvězdičky, jinak by nemohlo pomýšlet víc než na dvě.

Comeback je lepší. Přestože postavy BBT mají k realitě přece jen o kousíček blíž.

S Peškem je tady podobný problém jako s Lukavským: hraje svou figuru velmi dobře, ale typově se moc nehodí. Což je sdělení, které mi narušuje celý komentář, ať ho umístím kamkoli, tak se ho radši zbavuju hned. Mnoho, příliš mnoho metrů proběhne, než začnu ten příběh i jeho glosování oběma aktéry brát vážně. Lukavský v roli nadrženého milovníka tomu věru nepomáhá, glosátorství mu rozhodně sluší lépe. Zato Hlaváčová je v Ohnici věčná a jako mimočasová etuda je jejich duet skvělý, skvoucí. Tudíž ani nevadí, že při zasazení do kteréhokoli dobového kontextu se hroutí. (Láska, s níž se míjím o dům.) Rozšíření o sešlost životem různě postižených hereckých kolegů není nijak šikovně napojeno, o to věrohodněji vyznívá a je výtečnou vložkou, do tohoto filmu jakoby ukrytou. Naopak prostřednictvím dialogů se skutečným(!) Karlem Hálou bizarně zbytňuje mudroslovně-glosátorská složka celého díla. Aspoň závěrečné verše si pan Bělka mohl odpusit, řečeno už bylo opravdu hodně a vlak ujíždějící skutečnou krajinou by tady úplně stačil. Kamera je po celou dobu báječná, zážitek. Fišerova hudba mě neustále udržuje v napětí, kdy se ozve božský hlas siňoriny Salzy Verde.

Co jsou platní Uhlířová nebo Pechlát, když Merkner. To potom nepomůže ani, že i ten Rychlý je tady dobrý. Skórka neskórka.

Kapela santaklausek se dělí o hvězdičku s Mr.Beanem. A potom, odpad by byl moc sexy pro tento monstrózní, z minipříběhů z televizních reklam sestavený kánon plytkosti této zkurvené sebedojímací postkultury.