bierce

Odjakživa nemám rád pobřežní mola, potažmo pláže, jelikož ve mně vyvolávají silný dojem čehosi konečného a působí tak na mě v lepším případě pouze zádumčivě, v tom horším naprosto beznadějně. Tenhle film funguje z hlediska evokace oněch pocitů naprosto dokonale a zároveň k nim nekompromisně přidává paletu dalších, rovněž velmi definitivních. Autor film natáčel v horizontu tří let na Brighton Beach na newyorském Coney Islandu, přičemž zachytil všechny roční období počínaje zimou a konče pravděpodobně podzimem. Sychravost a bezútěšnost obzvláště oněch dvou zmíněných sezón je podpořena černobílým obrazem, který prostřednictvím velmi zrnitého 16mm filmu nezúčastněně a zároveň voyersky pozoruje záblesky sportovních a jiných plážových aktivit. Film je navíc němý, a přestože jde převážně o pasivní pozorování lidské marnosti, je rámován pěti zhruba rovnoměrně rozmístěnými mezititulky, dodávající mu zdání jakéhosi narativu. Ten, jak vysvítá z pěti prostých vět, popisuje osamělé přežívání starého muže, čekajícího fakticky na definitivní konec. V onom muži, kterého vidíme vždy pouze v obrysech, postávajícího nebo sedícího na lavičce, postupně zapomínaného a mizejícího pod nánosem obrazů ale s každým dalším mezititulkem bolestněji znovu připomenutého, zobrazil autor zřejmě sám sebe. Jak je totiž možné dočíst se ve stručných materiálech dostupných k tomuto dílu online, pokusil se zde autor zobrazit i svou potenciální budoucnost. Za tuhle emocionální bombu mu upřímně děkuji, ale doufám a přeji si, aby dopadl lépe než jeho filmová projekce.

Černobílá underground zběsilost kombinující tematicky svět drag racing závodů a bizarních monster filmů. Pokud jsem to správně pochopil, tak ústřední postava drag závodníka, závislého na konstantním přísunu adrenalinu, přijde po vážné havárii o zásadní tělesné části potřebné k závodění. To ho ale nezastaví a s pomocí své milenky, bývalé hollywoodské star, stvoří a následně i splyne s jakýmsi drag simulátorem poháněným adrenalinem, čerpaným z návštěvníků místního tattoo studia. A jelikož láska se nestará o nějaké tělesné deformace či nedostatky, tak ze svazku vyšeptalé herečky a muže-stroje vzejde monstrózní potomek, jdoucí ve stopách nenasytné ústřední postavy známé české pohádky. Na první dobrou je zřejmé, že tohle stvořil Frank Grow, jehož pozdější opus jménem Love God se před lety nějakým zvláštním řízením osudu vyskytl v místní distribuci na VHS s českou podporou. Což je veliká záhada, s ohledem na to, že třeba ve Spojených Státech údajně film oficiálně nikdy na žádném formátu vydán nebyl. Grow se formálně blíží estetice undegroundových 80's monster horrorů, konkrétně bych zmínil třeba Basket Case nebo Mindkiller, z druhý strany světa možná trochu překvapivě Tetsuo a především pak, coby ideální bratříček, byť ne tak zvrácený a s nulovým výskytem monstrozit, ale přesto vykazující překvapivou podobu, Drum Struck. Krom filmových vlivů je zde výrazně znát i vizuál punkových zinů, ke kterým vede cesta i díky užité hudbě operující v žánrovém rozpětí garage-heavy-punk-alternative. Ostatně onen rozkošně ošklivý synátor úhlavního adrenalinového závisláka se objevil na obalu jednoho EP Steel Pole Bath Tub, kteří o pár let později složili nepoužitý soundtrack k Love God. Veliká škoda, že toho Frank Grow v podobném duchu nestvořil víc.

Roztomile naivní protiválečná agitka, v níž nevinné romanticky založené děvčátko neúmyslně naruší pouliční klukovské válečné hry, za což je nekompromisně potrestáno neurvalým zneuctěním své hadrové panenky. Úhlavní dutohlav, zodpovědný za onu agresi, má následně sen, v němž se projeví jeho skryté mocenské ambice, jež si náležitě a s gustem užívá. Sen se však, jak už sny občas mívají ve zvyku, nenápadně přetransformuje v sugestivní noční můru, jež hošíka vrátí na správnou kolej. Nedělám si ale iluze, že pouze na čas. Než totiž hošíkova blouznící mysl změnila směr svého uvažování, zdálo se, že dojde i na menší znásilněníčko nebo aspoň vraždičku. Jde sice jen o dobovou moralitku, takže se to může zdát jako poněkud přestřelená teorie, ale xenofobní předsudky stranou. Tady jsme na Balkáně bejby a klukovi to očividně tryskalo z očí.