hrumsrt

Stále mám pocit, že si ne úplně každý uvědomuje, anebo dokonce dokáže připustit, co se tady ještě celkem nedávno dělo za ohavnosti, a jak obrovskou jizvou jsou na naší historii padesátá léta a do jisté míry totalitní doba obecně, ze které se možná nevzpamatuje ani ještě ta nadcházející generace a její vlivy a principy v nich ještě zůstanou.. Každý film jako je Past, každá výpověď o zmanipulovaných politických procesech je nutnost, nejen aby nikdo nemohl nedůstojně označovat politické šarvátky za Politický proces a odvolávat se na komunistické degradace právního státu, ale aby si lidé uvědomili, jak snadno se to nakonec může vrátit, když tolik milionů lidí bylo tak dlouho slepí k potlačování snad všech politických práv.. Příběh Jiřiny Štěpničkové je tragédie o praktikách tehdejších úřadů a možná i snaha o pochopení spolupráce s danými institucemi. Přitom i tady zcela konkrétně vidíme bezpáteřnost komunistického systému, který rehabilitoval svoje zločince přesně když a tak, jak mu to zrovna přišlo vhod, jen aby pokaždé potvrdil nulovou kredibilitu.. Nerozeznáte televizní poměry i přesto, jak moc civilní se Past od počátku snaží být a nádherně se veze po hereckém výkonu vynikající Zuzany Stivínové či o kontrastně působícího bezpáteřníka Igora Orozoviče, kteří odvádí životní práci a se vší úctou ke svým předobrazům vměstnávají do snímku zase víc lesku. O to víc je ke škodě, když to tolikrát působí až nesoudržně a tvůrci nejednou nejsou schopni diváka přirozeně vést časovou osou.. Past je mimo jiné jakýmsi zvěčněným memoárem, na který se může Jiří Štěpnička dnes podívat a se slzami v očích si připomenout, kam až se za ty roky jeho rodina vyškrábala. A má to cenu! 60%

V očekávání českého vězeňského dramatu o vině a trestu, o pochybování, o spravedlnosti vzešla další dobová vzpomínka a zlé časy padesátých let. Ovšem v tak obrané podobě, že drsnou dobu reflektuje naprosto minimálně.. Hlavní hrdina Honza je vší silou obhajován nejhorším možným argumentem, tedy že je za jeho jednání zodpovědná výchova a prostředí, ve kterém vyrůstal a on sám tak neměl volbu být jiný. V pořádku, výchova hraje v rozvoji velkou roli, ale může tohle zločinci přilepšit k menšímu trestu? Petr Svoboda se Vás bude snažit pořádnou dávkou šedého patosu přesvědčit, že ano. Plete se mu tam do toho Stockholmský syndrom, šikana prodlouženýma rukama zákona, ale stejně si jede to svoje.. Alibismus, sprostý alibismus! 60%

Přesto, že ve mně i nadále Honza Prušinovský zůstává jako komediální tvůrce s častým napojením na sportovní téma, snažím se ho z téhle škatulky vyřadit a Kobry a užovky jsou možná ta nejlepší cesta.. Dva bratři ve skutečnosti i ve filmu, jeden mladej a drzej, druhý zkušenejší a opatrnější, ale všichni hadi jsou slizcí. Jenže zatímco kobru poznáte na první dobrou, tak u užovky do poslední chvíle váháte, zda náhodou nejde o zmiji. A taková je i povaha ústředního dua. Solidní český titul o chápání přátelství a rodiny jako břemene, kterému se velmi obtížně oponuje a ještě tížeji definitivně zbavuje. Vztahy zavazují už se svojí samotné podstaty, je jen na stranách, jaké limity jim určí. Poctivě kvalitní česká filmařina! 70%