Udělení milosti se zamítá

Na české poměry,natož že jde o televizní snímek,velmi solidní drama,kterému pomohla především jeho syrovost a skvělá potemnělá atmosféra,která je v českých luzích a hájích velmi nedostatkovým artiklem.K tomu když navíc připočteme výborné herecké výkony(především Petr Motloch mě velmi zaujal),vychází mi velmi milé překvapení.Filmu nechybí tempo,zajímavý styl vyprávění a chvílemi je opravdu napínavý.Postavy jsou věrohodně posané a nenudící,stejně jako celý film.Nedělám to u českého filmu často,ale za tento počin dávám palec nahoru :). (10.03.2009)

V době Sametových vrahů byl televizní film Udělení milosti se zamítá považovaný za velký hit. Přestože měl odloženou premiéru skoro dva roky po Sametových vrazích (a i proto bylo tak důležité společné vydání na DVD). Na obou projektech bylo možné sledovat vývoj práce režiséra Svobody s jeho oblíbeným týmem. Příprava projektu byla vleklá, už v polovině 90. let byl hotový scénář, ale nakonec došlo k natáčení až v roce 2001 díky spolupráci s ČT Ostrava. Což mělo dopad na zajímavý výběr lokací, ale také na omezenou výpravu, pro kterou byl problém příběh ukotvit v čase 50. - 70. let. Nicméně po stránce dramatické výsledný film uspěl a formoval příští kariéru Dolanského i budoucí partnertví Dolanského s Vlasákovou. Vysloveně problematická je jen práce s voice overem a příliš časté užívání hlavního hudebního motivu. (06.11.2016)

Zcela vyjímečný televizní produkt, krutý pohled na krutá 50. léta minulého století. Celkem vhodný je hudební doprovod Daniela Landy. Herci jsou až na jednu výjimku (představitelka Steinerovy bývalé přítelkyně - ta je příšerná) výborní, nejvíc se mi líbil Petr Motloch. Když měl film v televizi premiéru, uchvátil mě. Loni jsem ho viděl podruhé a mé nadšení poněkud ochablo - dost mi vadil styl mluvy Matěje Hádka coby vypravěče příběhu. Ale dávám plné hodnocení - za první dojem. (23.12.2007)

České drama inspirované skutečnými událostmi odehrávající se v 50. a 60. letech popisující nelehký osud mladého chlapce Jana Steinera (v dospělosti J. Dolanský) vyrůstající v německé rodině v poválečné době. Nedobrovolně se dostává na okraj společnosti a opakovanými útěky z výchovných zařízení a občasnými krádežemi také za hranici zákona. Příběh je vyprávěn z pohledu jeho přítele s pohybovým hendikepem z dětství zvaného Pajda, kterého v dospělém věku ztvárnil M. Hádek, a to zcela bez příkras a sarkasticky. Zatčení a zkrocení mladého Steinera považoval za svůj hlavní služební úkol místní velitel veřejné bezpečnosti Charvát v podání P. Motlocha. Za velký nedostatek dramatu J. Svobody považuji nejasné a matoucí časové ukotvení příběhu, neboť vezmeme-li v úvahu, že snímek začíná v poválečných letech, kdy se do opuštěných budov po vyhnaných Němcích začali stěhovat noví českoslovenští obyvatelé, tak dle logiky a stáří hlavního hrdiny by se měl příběh odehrávat nejpozději na začátku 60. let. Tomu absolutně neodpovídá zobrazený vozový park, kde se nesmyslně objevují staré vozy z 50. let, novější vozidla včetně legendární Tatry 603 a vedle nich sovětské žigulíky a jiná zahraniční vozidla, které v té době nemohla existovat. Také postava mladé sestřičky Magdy v podání L. Vlasákové, která z neznámých důvodů nalezla ve Steinerovi zalíbení, mi do příběhu příliš nezapadala a v závěru se ztratila úplně. Životní podmínky v nápravných sociálních zařízeních pro mladistvé bývají v podobných filmech často zobrazovány jako velmi beznadějné a chmurné a v tomto snímku tomu nebylo jinak, neboť utrpení mladého chovance dosáhlo vrcholu, když se odhalily sklony hlavního vychovatele v ústavu k homosexuální pedofilii. Ve vedlejších rolích se objevila Y. Kornová jako Steinerova matka, která po nezměrném utrpení dobrovolně opustila tento svět, dále I. Bareš coby Pajdův otec alkoholik a Steinerovi známí zloděj K. Zima a kuplíř a násilník J. Nosek. Po první polovině filmu, kterou hodnotím jako povedenější, následovala méně přesvědčivá druhá část, v níž se děj zabýval především Steinerovými úniky, zatýkáním, přestřelkami a po definitivním dopadení následovala poprava odsouzeného v jeho pouhých 22 letech. Za filmy jako Hotel pro cizince či Jen o rodinných záležitostech, které se věnují komunistickému bezpráví v 50. letech, tento snímek značně zaostává, ačkoli zde se o zvůli režimu nejednalo, neboť Steiner byl skutečně zločinec a recidivista, byť byl svým pobytem v různých nápravných zařízeních od dětství k tomuto způsobu života v podstatě vychován. V dramatu můžeme zaslechnout melodie od známého zpěváka a hudebníka D. Landy. Ačkoli závěr filmu byl dostatečně dramatický a emotivní, přesto po zhlédnutí Svobodova psychologického snímku přetrvával rozpačitý pocit, který mi nedovolil, abych toto dílo hodnotil jinak než průměrně. (16.08.2019)

Vyjmout z koncepce tohoto snímku rádobydrsné pásmo vypravěče (jemuž vůbec neodpovídá používaná vrstva jazyka a působí rušivě a místy až směšně), jednalo by se o jednoznačně nejlepší polistopadový film režiséra Jiřího Svobody a jeden z nejlepších filmů reflektujících zrůdnost mezních 50. let - paradoxně od tvůrce, který sám totalitní ideologii v jisté fázi svého života propadl. Takhle je Udělení milosti se zamítá ,,jen" vysokým televizním nadstandardem pocházejícím z ostravského studia, které se zasazením do dobového kontextu vypořádává s temnou etapou našich moderních dějin... Svoboda opět již tradičně exponuje příběh silného jedince, který se postaví takřka proti všem (možná bychom tu našli podobnost s žánrem, který lze označit jako eastern) a jehož příběh nese rysy tragédie (s motivy zrady a odplaty). Silná je až naturalistická predestinace hlavního hrdiny, jehož osud je takřka od začátku daný. Je velká škoda, že se takovýchto společensky závažných filmů obecně netočí více - přispělo by to našemu vypořádání se s problematickou érou komunismu... Podobné filmy: Tichá bolest (26.02.2009)