Udělení milosti se zamítá

Přesně si na tenhle film vzpomínám. Když běžel poprvé, naši spráskli ruce a bědovali, jaké prasárny se v současnosti točí a co je vůbec možné pustit do televize. Dnes, po více téměř dvaceti letech, se divím i já. Film je ve svém obsahu otřesný. Komunisté si na jednu stranu kriminálníky "vyráběli" sami...a pak se divili. Ale tvůrci se asi rozhodli, že vše rudé bylo vždy nevinné. Honza si dost sobře nabíhal a dával komančům závdavky proto, aby ho chytali a aby dopadl jak dopadl. Jan Dolanský je možná kvalitní herec, ale další už tak skvělí nejsou. Regionální herci na velkém place tak nějak nefungují jak dobře namazaný stroj. Nikdo netvrdí, že nejsou dobří herci, jen prostě nešlapou dohromady. Nějak jim to neklape. Film má navíc příšerný scénář a těžkopádné dialogy což trochu zachraňuje výstižný a trefný komentář Matěje Hádka. Celkově je film silně průměrný a Jiří Svoboda natočil mnohem lepší. Vysoká hra měla napětí, Sametoví vrazi spád. Těžko se věří, že tenhle rejža točil tohle a i Skalpel, prosím. (07.05.2020)

Jeden z tisíce příběhů lidí, kterým přístup bolševického režimu zničil život. V tomto případě se dostal na šibenici kluk, který se jako malý "provinil" nežádoucím otcem. Další z témat, které by si zasloužilo víc, než jen televizní zpracování, ale co se technické stránky věci týče, tak ten kino look film částečně i měl. Zahrané solidně od všech zúčastněných a ačkoliv Dolanského projev mi dlouhodobě nesedí, tady mi nevadil. Vypíchnul bych ještě Petra Motlocha, který zahrál hajzla esenbáka na jedničku. 80% (26.04.2015)

Jiří Svoboda opět nezklamal, stejně jako nikdy předtím. Stvořil vynikající příběh (na motivy skutečného případu) o zločinci, který zločincem být nechtěl a o přáteství, které bohužel nebylo silnější než osud. Honza Dolanský dokazuje, že je jedním z nejlepších herců součastnosti. Svému jmenovci Steinerovi dokázal skrze drsnou slupku vtisknout srdce a chlapeckou obyčejnost. Matěj Hádek svého sarkastického vypravěče Pajdu předvedl rovněž s grácií a kdo opravdu zaujal, byl Petr Motloch. V roli odporně slizké policajtské svině jménem Charvát byl naprosto dokonalý. Být film natočen za velkou louží a na velké plátno, získal by jistě za svůj výkon Oscara (nebo alespoň nominaci). Drsný, naprosto nepatetický a vynikající krimithriller s mrazivě dokonalou hudbou (písničkou) Daniela Landy (a to ho jinak příliš nevyhledávám) od nejspíš jediného tuzemského renomovaného režiséra drsných žánrů. 93%. (01.03.2009)

České drama inspirované skutečnými událostmi odehrávající se v 50. a 60. letech popisující nelehký osud mladého chlapce Jana Steinera (v dospělosti J. Dolanský) vyrůstající v německé rodině v poválečné době. Nedobrovolně se dostává na okraj společnosti a opakovanými útěky z výchovných zařízení a občasnými krádežemi také za hranici zákona. Příběh je vyprávěn z pohledu jeho přítele s pohybovým hendikepem z dětství zvaného Pajda, kterého v dospělém věku ztvárnil M. Hádek, a to zcela bez příkras a sarkasticky. Zatčení a zkrocení mladého Steinera považoval za svůj hlavní služební úkol místní velitel veřejné bezpečnosti Charvát v podání P. Motlocha. Za velký nedostatek dramatu J. Svobody považuji nejasné a matoucí časové ukotvení příběhu, neboť vezmeme-li v úvahu, že snímek začíná v poválečných letech, kdy se do opuštěných budov po vyhnaných Němcích začali stěhovat noví českoslovenští obyvatelé, tak dle logiky a stáří hlavního hrdiny by se měl příběh odehrávat nejpozději na začátku 60. let. Tomu absolutně neodpovídá zobrazený vozový park, kde se nesmyslně objevují staré vozy z 50. let, novější vozidla včetně legendární Tatry 603 a vedle nich sovětské žigulíky a jiná zahraniční vozidla, které v té době nemohla existovat. Také postava mladé sestřičky Magdy v podání L. Vlasákové, která z neznámých důvodů nalezla ve Steinerovi zalíbení, mi do příběhu příliš nezapadala a v závěru se ztratila úplně. Životní podmínky v nápravných sociálních zařízeních pro mladistvé bývají v podobných filmech často zobrazovány jako velmi beznadějné a chmurné a v tomto snímku tomu nebylo jinak, neboť utrpení mladého chovance dosáhlo vrcholu, když se odhalily sklony hlavního vychovatele v ústavu k homosexuální pedofilii. Ve vedlejších rolích se objevila Y. Kornová jako Steinerova matka, která po nezměrném utrpení dobrovolně opustila tento svět, dále I. Bareš coby Pajdův otec alkoholik a Steinerovi známí zloděj K. Zima a kuplíř a násilník J. Nosek. Po první polovině filmu, kterou hodnotím jako povedenější, následovala méně přesvědčivá druhá část, v níž se děj zabýval především Steinerovými úniky, zatýkáním, přestřelkami a po definitivním dopadení následovala poprava odsouzeného v jeho pouhých 22 letech. Za filmy jako Hotel pro cizince či Jen o rodinných záležitostech, které se věnují komunistickému bezpráví v 50. letech, tento snímek značně zaostává, ačkoli zde se o zvůli režimu nejednalo, neboť Steiner byl skutečně zločinec a recidivista, byť byl svým pobytem v různých nápravných zařízeních od dětství k tomuto způsobu života v podstatě vychován. V dramatu můžeme zaslechnout melodie od známého zpěváka a hudebníka D. Landy. Ačkoli závěr filmu byl dostatečně dramatický a emotivní, přesto po zhlédnutí Svobodova psychologického snímku přetrvával rozpačitý pocit, který mi nedovolil, abych toto dílo hodnotil jinak než průměrně. (16.08.2019)

Neuvěřitelné že se něco takového podařilo natočit v českých podmínkách a ještě pro televizi? Jan Dolanský zde exceluje v době kdy jej ještě mnoho lidí neznalo a musím říct, že jeho výkon mám stále na paměti, když jej vidím hrát. Ovšem celkový dojem mi kazí trochu rozpadající se konec Ale to je už je asi jen můj osobní názor. (29.12.2006)