BoredSeal

Druhá série není úplně špatná, ale není zdaleka autorsky vypiplaná a celistvá jako ta první. Škodí jí větší počet dílů, než dokáže naplnit a z hluchých dílů se dá poznat, jak vlastně dnes fungují pokračování seriálů na zakázku, kdy vznikne zcela pitomý díl mimo koncepci - nejhorší díl je bezesporu vzpoura mezinárodních moderátorských "klonů" Picklese, který nemá nic společného s cynickým humorem, ani poctivou porcí deprese z tragiky lidského života a vycpávkový dětský díl o jistém podpisu. Prostředek seriálu je nepodstatný a teprve s posledními díly se vrací kvalita. Samozřejmě to opět stojí celé na Careym, který tady skvěle hraje tragikomickou postavu a drží seriál nahoře. Radši bych, kdyby už seriál nepokračoval.

Zdá se, že v druhé sérii se trochu zapomnělo na to, o čem byla první série, rozhodně nám ale štáb připomíná, že ho baví připravovat dětské vysílání. Mě to ale moc nebavilo sledovat obzvlášť jako celou epizodu.

Uklidit Davida do terapeutického centra skutečně nebyl nejlepší nápad. Skvělý díl. :-)

Nesnesitelná nuda jak prase, nepochopitelné přitáhnutí dávno mrtvých postav zpátky (nevěřím, že to takhle plánovali už u sedmičky), až na Adama Drivera mizerní necharizmatičtí herci, co stejně nemají co hrát. Jako kdyby film vařil nějaký kolektiv expertů a stejně to jídlo pokazili i s receptem. Nejhorší Star Wars film všech dob - vzpomínám najednou s láskou na Epizodu 1.

Třetí série pokračuje ve výtečných kulisách meziválečného Berlína a historických reálií výmarské republiky. Po předchozích nabušených dvou sériích už není tak ohromující. Nový krimi případ nás zavede do berlínských filmových ateliérů, řeší se pár linek z dřívějška a zase pocítíme soukolí dějin. Netflix zasolil za čtyři díly navíc, ale přineslo to moc prostoru navíc, který není využitý podařeně - trojúhelník se dvěma bratry, trable Lottiny mladší sestry nebo (pro mě velmi otravná) všudyprostupující démonická osoba dr. Schmidta s podivným využitím hypnózy děj ředí nebo kvůli nim série nepůsobí semknutě. Tradičně mají prostor scény z kulturního života postav a to k seriálu o tolerantním Berlíně patří, třeba scéna představení v sex podniku pro úchylného generála nebo narozeninový gay večírek s hosty (který se rozvine asi v nejkouzelnější romantickou scénu, kterou jsem v poslední době viděl). Je vidět, jak moc mají tvůrci svůj seriál rádi, ale snad budou příště víc soustředěnější na případ.

Díky hypnotickému informačnímu pásu s koronavirem jsem si díl raději pustil později ze záznamu z ivysilani.cz. Občas blbě rozumím i českým dialogům, takže se hodily titulky :-) Dobrej díl, jen mě začíná krutě iritovat ta kytarová odrhovačka, co jede pořád dokola, začínám to nenávidět skoro jako titulní melodii Terapie.

Stručná cesta fascinující kariérou Davida Bowieho do narození jeho dcery, to chameleonství je opravdu zábava sledovat. Ideální, pokud toho o životě DB moc nevíte, pokud vás ale zajímají konkrétní období typu Berlín, hledal bych jinde. Do dokumentu si BBC pozvalo pár bizarních hostů typu módní návrhář nebo Eric Idle a většina jich opravdu nemá co říct, je to mučivé, chudáky spolupracovníky Iggyho Popa a Viscontiho osekali na minimum. Nejvíc mě pobavilo, jak Bowie plánoval svůj veřejný image - jednou se takticky prohlásil za homosexuála a pak v osmdesátých letech v éře AIDS, kdy konzervativnější společnost čekala na vyhynutí nakažené komunity ;), vlezl do vánočního pořadu zazpívat tradiční písně a pak se prohlásil za výhradního heterosexuála; konec dokumentu je v podstatě velký happy end napraveného umělce, kde nová manželka opěvuje jeho lásku a následují stylizované fotky šťastného otce u otevřeného okna směrem na Central Park :-)

Moderní pohled na neviditelnost v kontextu společenských témat a ne vůbec špatně. Hlavní hrdinka se vzpamatovává z traumat ze soužití s narcistním sociopatem, ale pro své blízké je divná a nikdo jí nevěří a možná je i příliš paranoidní. Whanell přináší další povedenou žánrovku se svěžími nápady a vlastně mě nenapadá, co bych tomu vytknul.

Seriál začíná velmi slibně a nejlepší epizody jsou vlastně na začátku, kdy do diváka prosakuje skrz vyblité barvy deprese amerických maloměst a příslib. Jenže pak následuje příliš mnoho pomalého tempa, postup v ději se ředí nezajímavými rozhovory a nakonec následuje neuspokojivé finále s potitulkovou scénou (typické kingovské klišé, očekávané skalními fanoušky už předem). Kdyby to mělo o pár dílů míň a nečekal bych na to povadlé finále tak dlouho, asi bych nezapomněl, jak se mi seriál ze začátku líbil.

Zklamání, úplně hloupá přestřelka a očekávatelná potitulková scéna s příšerným klišé.