BoredSeal

Seriál už je pár dílů skoro otravně udržován v pomalém tempu, kdy už jsou iritující vatové dialogy typu "když mám rýmu, pokouším se přesvědčit tělo, že to zvládnu, ale vždycky mě dostane, jako rakovina, chřipka, tahle věc" roztažené na pět minut s vyblitým filtrem. Tipuju si, že samozřejmě poslední díl se všechno najednou vyhrotí a uspěchá, aby se to stihlo, nebo se ještě hůř připraví nějaký nedopečený konec s nástavbou pro druhou sérii. A začínám si myslet, že mě seriál žádným ze dvou nebo tří možných konců nemůže potěšit.

Jsem zvědavý, co bude dál, potěšil mě příslib pohledu dovnitř vietnamské pervitinové mafie. Pozitiva epizody? Hlavní postava seriálu je příjemně chytrá, co se týče znalostí moderní techniky, ale zároveň panikaří a dělá lidské chyby a velmi mě baví sjetý Jarek Nohavica. Občas se ale začínají objevovat poměrně zvláštní chyby v ději typu "špatně jsem slyšela telefonní rozhovor v autě, tak vylezu u dálnice ven, protože to bude líp slyšet" nebo "vydávám se za někoho, abych nevyděsila zdroj, ale venku, v hezkém počasí, kdy mají lidé otevřená okna a koukali předtím dlouho na mé zaparkované auto, začnu mluvit hodně výhrůžně nahlas, abych podělala to, na čem jsem předtím pracovala x minut v kuchyni."

Velmi stylový film s dobrým obsazením, ať už je to buran Čermák nebo tradičně i na malé ploše skvělý Langmajer. Bohužel jeho polarizace "sobečtí pracháči" versus ztroskotanci v lihu nebo na piku vyznění filmu v dnešní atmosféře škodí - málokdo se ztotožní s pracháči a většina diváků v dnešní době neodfiltruje, že je Čermák násilný sociopat v deziluzi a konec z něho udělá dojemného hrdinu, u kterého bychom snad měli zapomenout, co celý film předvádí. Ještě mu pak x lidí zatleská, jak homofobními kecy rozčílil policajty, protože to vezmou jako boj proti progresivnímu liberalismu, ach jo :)) Bez toho temného poselství bych dal 4 hvězdy.

No, Viktor Tauš opět potvrdil, že nikdo netočí v ČR tak zajímavé věci tak zajímavým způsobem jako on. Těším se na další díly.

Seriál jsem si pustil jakožto Berlínofil a fanoušek německé tvorby a očekával jsem nenáročnou splachovací romantiku v dobových kulisách. Ku'damm je ale překvapivě velmi depresivní lekce o německé společnosti v 50. letech a jejích konvencích, ve kterých postavy vězí jak v okovech a začínající obliba rock`n`rollu je pochopitelnou cestou k aspoň dočasné svobodě rebelující mládeže a vzpouře proti světu rodičů. Všechny postavy a jejich dilema jsou velmi dobře napsané a nejvíc mě zdeptala příšerná matka snažící se dosáhnout perfektního společenského image pro celou svojí rodinu nehledě na to, zda budou celý život nešťastní nebo dcery snažící se najít perfektního manžela mezi bývalými nácky nebo násilníky.

Výborný inteligentní scénář a herci, chytrá kombinace temného filmu a černé absurdní komedie. Od momentu, kdy nás film navede k vnímání kontextu dospělýma očima místo dětskou naivitou, se mi to začalo hodně líbit, režisér přesně věděl, co nám chce o "báječné" Třetí říši říct. ;)

Patřil jsem mezi těšící se fanoušky návratu Smithova vesmíru, ale i přes Smithovu snahu udělat z toho scénáristicky satirický kompilát obsahující všechny možné oblíbené postavy a dělající si srandu z liberální progresivity se člověk cítí hrozně trapně a otráveně. Unavený vyfetovaný Jay postrádá energii a bohužel na něm leží těžiště filmu. Je to jako procházka po hřbitově plným kdysi slavných lidí, kde se chcete dojmout, ale místo toho jste zděšeni rozkladem fyzična herců a schopnosti devadesátkového humoru. Je to strašný.

(režisérský sestřih) Příjemné překvapení, Flanagan opět udělal z předlohy, která se mi tolik nelíbila, velmi atmosférický pomalý film. McGregor hraje příjemně civilně. Je znát, jak moc pečlivě se štáb věnoval vizuálnímu připodobnění Kubrickově filmu, ale nejvíc mě bavil film předtím, než se všechno vrátilo tam, kde to kdysi začalo.

Hlavní příčina, proč je nový seriál takový úmor, je vysoké sebevědomí scénáristů ohledně vršení jednoho zvratu za druhým a exhibicionistického žvanění postav. Seriál nás vytrvale zaplavuje úmorně dlouhými konverzacemi dvou lidí, kteří se snaží navzájem druhého přetrumfnout (převážně nesnesitelná Agáta s Dráculou) a je to několikrát za epizodu. Pak je tu přehnané množství dvojsmyslných vtípků na záliby Drákuly. Nejlepší je první, goticky hororová, epizoda se super slovenským hradem, kde se podařilo mi zapomenout, že se dívám na televizní seriál (děsivou atmosféru ovšem pravidelně ruší přeskakování na ukecanou Agátu, která pobrala emancipace snad víc než všechny tehdejší ženy Budapešti dohromady). Druhá epizoda na lodi ještě není tak strašná i přes všechny ty otravné zvraty, ale zřejmě kohokoliv doteď shovívavého spolehlivě umučí moderní třetí epizoda. Samozřejmě nápad Drákuly v našem světě je fajn, ale ne v podání tvůrců. Staletý hrabě listující na telefonu seznamkou, kde mu pod zuby skáčou znudění Evropané dobrovolně plus příšerný děj? Ne, díky. Když jsem zjistil, že za seriálem stojí tvůrci Sherlocka, jehož poslední dvě série nesly podobnou zkázu původně chytrého konceptu v podobě vyprávěcích manýrů, dává mi debakl Drákuly perfektní smysl.

Naprosto chápu znechucení Alana Moore, že se někdo pokouší vydojit víc ze stále geniálního mnohovrstevnatého komiksu, kde vše bylo geniálně propleteno a dovedeno k dokonalosti. Seriál pokračující v původním příběhu po letech vzal do rukou únavný kreativec Lindelof, kremator série Vetřelec a autor podivných pseudofilozofických seriálů ala Lost nebo Leftovers, se kterými si nakonec ani sám nevěděl rady. Vytváří tady zvláštní alternativní historii USA, kde místy provokuje současné nálady a jako původní detektivní komiks by TV Watchmeni i se svým otravně předvídatelným a kýčovitým koncem možná zaujali víc. Seriál ale táhne dolů právě snaha propojit ho s komiksem, na jehož úroveň a hloubku rozhodně nemá a úplně zabolí, jak si tvůrci napsali např. starého Adriana Veidta (nic proti Ironsovi, ale prdící protivný stařec to určitě nebyl). Jak už to u seriálového Lindelofa bývá, děj nás táhne přes různé zavádějící okliky jinam, aby nakonec zahodil naznačovanou snahu o společenský přesah, spletl dění do vyústění, které nebude úplně dávat smysl ani logiku a čekal potlesk. Nicméně, z průměrnosti tahá seriál pěkná výprava, dobré obsazení a přece jen mě upřímně potěšila barová epizoda, jejíž konstrukci lineárního času scénárista plně převzal z předchůdce, aby jí jen přizpůsobil účelům. Alan Moore měl ale pravdu.