gouryella

Pohodová letní romanticko - sportovní pohádka, která příjemně uspokojí, člověk si na ní sice asi za pár měsíců ani nevzpomene, ale hodinu a půl nenudí a příjemně vyplní volný čas.

Konečně zase role, která Willisovi vysloveně sedí a dává vzpomenout na jeho neljlepší filmy v čele se Smtonosnou pastí. Jen tak dále.... Závěr sice typicky americký, ale přesto alespoň zbavený přílišného sentimentu a kýčovitosti.

Choreografie bojových scén je opravdu úchvatná (například scéna boje v opadaném listí, nebo předvádění bojovníkova umění deseti kroků v knihovně) ovšem jen do té doby, než herci začnou lítat a skákat desítky metrů. Tohle už mě vadilo u Tygra a drakaa v tomto filmu je to ještě "horší". Prostě digitálně upravovat bojové umění Jet Lia, které je samo o sobě excelentní mi přijde jako samoúčelné.

Netradiční pojetí toho jak se dá taky utíkat z vězením s naprosto dokonalým Benignim a jeho neuvěřitelnou angličtinou ((:

Operu vážně nemám rád a tak jsem při sledování některých pasáží tohoto filmu hodně trpěl, ale na druhou stranu se jedná o tak kvalitně natočené zpracování této hudební klasiky, že i mě jako opernímu neznabohovi se film jako celek prostě líbil.

Jako komedie je tento film průměrný - pár zdařilých scének vyplněných balastem, který měl asi vyvolat dojem jak dobře se měli zemědělci za komunismu. V dnešní době jen podprůměrné připomenutí si toho, jak to tenkrát možná bylo a jak se všichni měli dobře ..

Jo, to byl Seagal ještě ve formě, nebyl oplácán spoustou přebytečných kil, akční scény si opravdu užíval a předváděl své bojové umění v plné parádě. Prostě klasika tohoto, dnes už asi bohužel odepsaného, herce.

Bratři Farrellyovi opět zklamali. Jestli jsem se za celý film dvakrát opravdu upřímně zasmál, tak je to moc – a vzhledem k tomu, že by se mělo jednat o komedii, tak je to trošku málo.

Nevím čím to je, ale dvojice staříků Matthau, Lemmon mě dokáže vždy spolehlivě pobavit. Trošku jsem se obával, že toto další jejich setkání může sklouznout už do přílišné patetičnosti a sentimentu, ale naštěstí se tomu tak nestalo a já se opět výborně bavil.

Tvůrcům s epodařilo výborně převést poetiku skvělých pohádek Jana Werich na filmové plátno. I když kvalite jednotlivých snímků je značně nevyrovnaná, například Franta Nebojsa vysloveně nudí a opakované zaběrty na kostlivce a jinou havěť jsou příliš monotonní, tak jako celek vyznívá film na výbornou. Velkým plusem je i výběr vypravěče, neboť Ota Jirák se vypravěčskému projevu Jana Wericha velmi přibližuje.