Heroin17

Raději koukat jen na pěkné obrázky- nestrkejte ruce moc hluboko, jinak si je zamažete od sraček...

Nemám rád Foresta Gumpa. Já vím, vy uslintaní tupci ho rádi máte, ale pro mě sledovat tu patetickou slátaninu je jako prát se čokoládovým dortem pomazaným nutelou a obaleným v cukru- je to tak sladké, že zuby vám už při pohledu na daný "mistrovský kousek" samy opuštějí vaší ústní dutinu. A Benjabim Button se vydává stejnou cestou, jako čokoládu-milující retardovaný Forest. Ale tam kde byl Forest Gump spíše historickou freskou vměstnanou do příběhu obecního blba, je Benjamin příběhem člověka stárnoucího pozpátku na pozadí dějin.Fiktivní příběhová linie, stejně jako u Gumpa, se protíná s reálnými událostmi minulého století, stejně jako u Gumpa sledujeme roztahanou a plytkou love-story. A ty tri hodiny jsou opravdu moc- poprve v zivote jsem zvazoval, ze z kina odejdu jeste pred koncem filmu. Vizualne krasne- to sice ano- ale jinak ploche a nezajimave....

Ještě že už Genet zemřel, protože při pohledu na toto volné zpracování jeho tvorby by jistě proklel lidské plemeno a režíséra této slátaniny zavraždil brutálním způsobem. Toto je sračka non-plus-ultra. Artová kokotina, mrdka, hnus! Bože- nechť Haynes chcípne jako pes za tuhle sračku! Je to hnusnější než Calista Flockhart při anorektické souloži s Harissonem Fordem u které jim asistuje Clooneyho ochočené prase. Odporenější než hlava mořského ďasa, kterou mnozí rybáři raději odřezávají přrd prodejem této ryby- a tak by mel dopadnout i Haynes!!!!

Troma filmy mě baví. Možná i víc než baví- je to dokonalá příručka na to, jak by se filmy měly točit. Tak proč jen dvě? Tak 1. nesnáším muzikály...strašlivým způsobem nesnáším muzikály a i když hudební složka tohoto filmu slouží jako další způsob jak potýrat diváka, což je vždycky věc dobrá, nedokázal jsem to rozdýchat...prostě film a zpěv k sobě nepatří. 2. některé scény (záchodové extempore, kuřecí poprsí) svojí bezúčelnou demencí zastíní i jejich humorný potenciál. 3. Toxxxic 4 oplýval vysokým počtem velmi prsatých a hlaně nahých hereček...pokud se tak dají nazvat- jediné nahé tělo, které v tomto filmu uvidíte patří maskulinní vychrtlé feministce a její stejně vychrtlé ale méně maskulinní lesbické partnerce...Sečteno podtženo- nebavil jsem se, dokonce jsem film ani neviděl do konce- znudil mě půl hodiny před ním...

Dixxx and chixxx

Adolf Hitler po vykrmovací kůře a živoucí zhmotnění kapavky útočí na vaše bránice. Ha ha ha

Hnus

Fetiš oblečky, síla megazordu, dementní robot, pedofil ve skleněné tubě, neustále se opakující scénář (výroba příšery, útok morfelínů, útok příšery. vzrůst příšery, megazord, konec), nevtipné vtipy, duo retardovaných klonů Laurela a Hardyho v "punkovém" provedení. To všechno smíchané dohromady tvoří přesně to, co od televizní zábavy očekávám a žádám...

Dobře natočená, dobře ozvučená, dobře sestříhaná, dobře obsazená kung-fu pohádka, u které jsem se skoro dvě hodiny příjemně bavil. Pokud neočekáváte nic víc, budete, stejně jako já, nadšeni...

Nahý oběd mám oparvdu rád. Burroughsovu knihu jsem četl už přibližně třikrát, společně s volně navazujícím Nova Expresem, a pokaždé jsem se utvrdil v tom, že je zhola nemožné tento post-moderní literární opus zfilmovat. To, co Cronenberg představuje veřejnosti jako svojí vizi Nahého oběda, by se snadno mohlo vydávat za prapodivný mix satyry, fantazie, ironického a absurdního náhledu na svět, který nás obklopuje. Stejně tak i knižní předloha by se dala označit těmito přívlastky- ale i přes tuto zdánlivou žánrovou podobnost však ani v náznacích nedokázal zachytit duch celé knihy. Proč? Protože Nahý oběd je především kniha člověka, který nadevše miloval jazyk, dokázal ho tvarovat, ohýbat a pitvořit, přesto však také dokázal vždy vyjádřit to, co si vytyčil. Burroughsův jazyk je jazyk člověka, který učil psát Kerouaca, prošel třiceti lety drogové závislosti, omylem zastřelil svojí manželku a oddával se homosexuálním orgiím v Marakéši. Burroughs je básník jehly a stříkačky, špíny, obscénnosti a análního sexu. Cronenberg knihu osekal na prapodivné výjevy, zdánlivě na sebe nenavazující, prapodivné situace, které ač na papíře vyvolávají úsměv, ve filmu se zdají být křečovité a přeplácané. Cronenberg natočil předlouhý výlet do mysli spisovatele postiženého schizofrenií, halucinacemi a paranoiou. Díky tomu z knihy ubral část jeho původní zvrácené a znetvořené autentičnosti a tím také celé její kouzlo. Tím se u mě provinil nejvíc...