Šachová novela

Zweig si příliš hleděl dokonalosti, jak v životopisech, tak novelách či povídkách. Prozkoumat vztah mezi jeho životopisy a povídkami by asi bylo záslužné. Snad jí i dosáhl, přestože dokonalost sama není tvůrčí podmínkou. Domnívám se, že o podobnou dokonalost usiluje i Philipp Stölzl ve svém zpracování Zweigovy Královské hry (přejmenování na Šachovou novelu tomu nenasvědčuje). Zda jí dosáhl či nikoli, si asi musí přebrat každý sám. Nechci zde probírat či porovnávat různá zpracování, ale přesto mě jen příměr zajímá: Tulák po hvězdách Jacka Londona. Tedy téma kontrolované opuštění trudné existence a návrat do ní. V něm se Zweig dostal mnohem dál: žádná jiná (skutečná či pomyslná) existence není bez vlivu na bytí v tomto světě. (07.10.2022)

Viděl jsem už asi 3 starší adaptace Zweigovy Šachové novely včetně Radokova televizního experimentu, přičemž u mě dlouhodobě vítězí Královská hra s pány Munzarem a Hrušínským – díky strhujícím hereckým výkonům, díky Hubačovu scénáři se silnými myšlenkami a také díky ryze komornímu pojetí, které se k děsivým prožitkům hlavní postavy vrací jenom vyprávěním slovy a dokáže být přesto hluboce působivé, až mrazivé. I to vystavění děje do pouhé hodiny, rámované prvním a druhým šachovým zápasem, se mi zamlouvalo víc. Na nové výpravné zpracování z Německa jsem se celkem těšil, zároveň jsem však byl do jisté míry skeptický, už jen vzhledem k dvounásobné stopáži. Ačkoliv si řada zdánlivě výplňových scén z první půlhodiny nakonec později obhájila svoje opodstatnění, přeci jenom ten úderný příběh pro mě začal až okamžikem zatčení, resp. následného umístnění doktora Bártoka do prázdné cely a skutečně silné emoce se u mě dostavily (i vzhledem k způsobu vyprávění příběhu ve dvou časových linkách) až od momentu první šachové partie. Ten příběh z Zweigova pera je pro mě ale stále fascinující, skoro v každém zpracování, tentokrát s moderními filmovými prostředky a musím uznat, že to explicitní znázornění destrukce osobnosti včetně propuklých běsů a pozdějších přeludů bylo rovněž strhující. Snad jen ve scéně velkého vítězství se na můj vkus tvůrci příliš utopili v tom návalu střihů a prolínání natolik, až se jeho síla v posledních minutách začala mírně vytrácet a následné ukončení mi připadalo (obzvlášť ve srovnání s Královskou hrou 1980) trochu nevýrazné. Možná je méně někdy skutečně ve výsledku více, zvláště pokud jde o vyprávění příběhu již v jádru tak silného. Filmařsky jde ale určitě o výbornou záležitost a těšilo mě, když režisér dokázal těch pár naturalistických scén vyvážit i poetickými záběry na plavící se loď po širém moři. [75%] (25.07.2022)

Tá šachová partia s majstrom sveta ma bavila, bola napínavá, čo šach teda nebýva. A celkovo keď sa hralo, bolo to zaujímavé. Ale okolo toho sa vznášal taký rauš šialenstva, ktorý prerastie do miš-mašu, že sa v tom ani divý kanec nevyzná. Záveru je tak trocha škoda, ale zase nebol úplne predvídateľný. (15.10.2022)

Vzhledem k tomu, že česká adaptace s Munzarem v hlavní roli byla zločinem proti Zweigově předloze, zaslouží tato německo-rakouská verze absolutorium, protože takhle je v knize opravdu psáno. Já osobně ještě přemýšlel, jestli se hlavní hrdina (v knize) zbláznil přímo z té Pennsylvánské samovazby v kombinaci se zvuky mučení ostatních vězňů, nebo až tím, když do svého rozklíženého duševního zdraví "pustil" tu šachovou knihu. (17.10.2022)

Niečo pre fajnšmekrov a ľudí, čo pri filme radi premýšľajú a nechcú dostať filmovú pointu podanú na zlatej tácke. V tomto prípade s ak nej treba dopracovať. To prelínanie reality, spomienok a snov bolo naozaj prepracované. A k tomu nosná kostra príbehu o morálke v čase biedy ľudského ducha. Spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (08.12.2022)