Infinity Pool

„BOJÍŠ SE, ŽE JSI BYL MOŽNÁ SVĚDKEM SVÝ SMRTI?…“  Perverznost v ději i v myšlenkách. Prostě Cronenberg. Občas je to pomalý, občas ne úplně zajímavý, ale téměř jako vždycky, jde o výjimečnou podívanou, kterou umí servírovat tahle „zvrácená“ režisérská rodina. P.S: Když už chcete vidět jejich filmy, tak určitě nemáte důvod se vyhejbat „R“kový verzi!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jak přilákat turisty. 2.) Koukat na svoji smrt mě nikdy neomrzí.  ///  Thx za titule „seamus1“.                 PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (26.02.2023)

Hodně proměnlivý, tělesný, fyzický, žánrově i motivicky nesourodý, formálně i stylisticky tísnivý [viz. absence celků a silný akcent na polo-detaily a detaily], vizuálně i zvukově imerzivní, a v neposlední řadě extrémně divný film, který připomíná jednu velkou noční můru, a který víc než důstojně pokračuje v tradici Cronenbergovského body-horroru. Inu, jablko nepadlo daleko od stromu.... slovy klasika: "That feels weird, but I'll alow it." .... PS: Mia Goth ftw! (16.02.2023)

Klasicky zvrácená myšlenka Cronenbergů. Klasicky what the fuck. Čekal jsem to intenzivnější po Hororové stránce, ale co už. Aspoň ty popravy dvojníků, byly slušně znepokojivé a samozřejmě výborná Mia Goth, která mě poslední dobou nepřestává udivovat, šílená ženská ! Škoda, té haluškové sex scény, tyhle výlevy též moc nemusím a tudíž jsem si jí tolik neužil. No, Possessor, se mi tenkrát líbil víc. (358. hodnocení) (22.02.2023)

Nie som cieľovka, rovnako ako pri Crimes of Future. Oceňujem technickú kvalitu, oceňujem kasting, ale nie som cieľovka, takže za mňa osobne sklamanie. Celkovo to nechápem, pretože Cronenberga som mal celkom rád (otca) a Videodrome bol fakt dobrý film, ale nejako sa naše cesty odvtedy rozišli a jeho syn ide podobným smerom ako otec, takže tiež mimo mňa, škoda, ale šancu týmto dvom autorom dám vždy. (16.02.2023)

Typická Cronenbergovská psychárna s relativně solidním námětem, který by mohli použít i normální filmaři. To je asi ten nejzásadnější přínos. Jinak se jedná o sled scének, ve kterých šílené ksichty střídají ještě ty šílenější, kamerazhusta najíždí na detaily obličejů a kdečeho jiného, i když k tomu nemá důvod a co leze na nervy nejvíc jsou rádoby psychoefekty, které používají snad všichni režíiséři, kteří si hrají na umění. Hodnotit herce je těžké, protože měli za úkol tvářit se jak magoři a vyděšeně koulet očima, což jako fanoušek Sparty zvládám víc než deset let úplně s přehledem. Tahle režisérská famílie není pro mě. 30% (12.03.2023)