Rekonstrukce okupace

Člověk své doby, zachycený náhodně na filmových zařízeních někdy i neznámých autorů. Člověk žijící v socialismu s lidskou tváří...bereme hrdinství a zásluhy miliónů padlých sovětských bratrů, zároveň rádi pracujeme ve znárodněném státním průmyslu, ale opravdu si myslíme, že demokracie a socialismus může jít ruku v ruce, na československý způsob. Určitý druh státního zřízení, které nemělo obdoby, ani v této době již konzumním způsobem života přesycených Spojených státech, ani v neustále zastrašovaném a samotnými vládci terorizovaném světě sovětského bloku. Československá republika a celý svět dostává jasný rudý vzkaz, že na takovéhle předání moci za Železnou oponou je ještě hodně brzo. Zkuste to za dalších dvacet let..."Ten devětaosmdesátej se s tím vůbec nedá srovnávat...to už bylo jen o rychlém shánění majetku..."  Syrovost němých záběrů, autentičnost absurdních, bizarních situací v ulicích po celém Československu a doprovodná hudba...velmi povedené a plně vypovídající. (21.08.2022)

Diletantsví na max. Dokument bez ladu a skladu. A to slavný pátrání po "původu" oněch nových záběrů ... překřikování důchodců v metru, tajemné pátrání s baterkou (ve vlastní chatě), jízdy na motorce krajinou a pak - pak přijde to strašlivé odhalení! Nejvíc zamrzí, že se tenhle splácanec realizoval za peníze nás všech. Jakejkoliv díl Historie.cs, popř. jedna "devadesátka" na ČT je pětkrát lepší než tohle "veledílo". Masochistům doporučuju si opravdu počkat do konce, abyste se dozvěděli. kdo že vlastně tenkrát nasazoval krk a natočil to ... to budete koukat. (29.08.2021)

Jo...bylo mi v té době 8 let, když to v noci 21.8. 68 na našem pohraničním maloměstě začalo. Zajímavé a nevídané záběry na tlupy těžko uvěřitelných východních primitivů v "hranatých maringotkách" obsazujících naší zemi...v těchto dnech dost aktuální...takový Alexis74 by za svůj dementní kolaborantský komentář obdržel v té době od  dělníků, kterými se tak ohání takovou kopačku do zadku, až by mu tlusté střevo vylétlo ven hubou. (23.03.2022)

Kvalitné archívne zábery prehádzané nesystematicky cez seba, necitlivo prestrihané ničnevraviacimi komentármi nepredstavenými účastníkmi. Ešte aj vizuálne to bolo nehomogénne.  Netušili sme, kde sme, čo sa deje, kedy, ako. Veľká škoda, táto téma, toľko materiálu a výsledok nepodarený stredoškolský projekt zlepený poslednú noc pred skúškou. (20.08.2022)

Hned na začátku musím napsat, dejte si velký pozor na své očekávaní předtím, než se do Rekonstrukce okupace pustíte. Nejde totiž o vyčerpávající dokument o srpnu 1968. Nic nevysvětluje, nepopisuje… jen předkládá dosud nepromítané záběry a vede rozhovory lidmi na nich nalezenými. Tvůrce (Jan Šikl) předpokládá, že srpen 1968 je obecně známý. Komu není, moc se tady nedozví a obávám se, že pro generaci 30 a méně let to bude bez znalostí kontextu a vlastní aktivity mimo dokument k ničemu. Pokud si dokument ale pustíte jako rozšíření vašich znalostí, případně jej pustí učitel dějepisu k hodině výkladu, je to skvělé oživení. Mě to zasáhlo velmi. Na výpovědích očitých svědků je vidět, jak to s nimi tehdy zamávalo, a že si to mnozí táhnou jako trauma celý život. Stejně jako generace jejich rodičů Mnichov. Obecně se dá asi říct, že Mnichov a srpen 1968 jsou v našich moderních dějinách dvě největší národní traumata, ze kterých jsme se nevzpamatovali dodnes. Ty dvě události jsou si hodně podobné. Národ se nejprve neuvěřitelně semknul, měl pocit národní hrdosti, chuť bojovat, nevzdat se a ubránit, či pozvednou naši zemi a pak… všechnu naději dějinné okolnosti rozdrtily a náš národ byl zlomen, podroben a to se neoddiskutovatelně zapsalo do našeho sebevědomí, morálky, hodnot a pořád to máme v sobě minimálně skrze rodiče a prarodiče všichni. Naději často střídá beznaděj, hrdost na národ se moc nenosí, vše často zlehčujeme a bráníme se svým humorem. Dost ale zobecňování a zpět k hodnocení samotného dokumentu. Rekonstrukce okupace je skvělým příspěvkem k možnému vyrovnání se s tím vším. Rád dávám silné čtyři hvězdy za velké emoce, které jsem u sledování cítil. (24.05.2023)