Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Poslední recenze (2 304)

plakát

Láska a smrt (1975) 

Po delší době jsem si dal dalšího Woodyho a tentokrát jsem se bavil skvěle. Po více než dvou desítkách jeho filmů jsem asi došel na důvod, proč mě některé z jeho filmů baví velmi, některé jsou průměrné a pár z nich mě nebere vůbec. Formální mustr je jeho osobou vždy daný. Filmy jsou založeny především na dialozích, na humoru a na jeho klasických postavách, prostřednictvím nichž si provozuje svou veřejnou terapii. :-) Každopádně film Láska a smrt mi sedl především díky dialogům, které jsou rychlé, plné humoru, sarkazmu a ironie. Má to ovšem ten level navíc, což je přidaný kontext. Dialogy totiž nejsou jen Woodyho sebe terapií (jako většina jeho filmů), ale také si dokáží brilantně utahovat z dalšího tématu. Tady to je Rusko, válka, Napoleon, ruští literární klasici (např. Vojna a mír), vážná filozofie atd. Jde mu to opravdu náramně, bavil jsem se celou dobu a než jsem se nadál byl konec. Většina Woodyho filmů jsou pro mě lehké konverzační komedie a končí se třemi hvězdami, a když se jich už přejím, je to někdy jen za dvě. Filmy, kterým jsem dal čtyři hvězdy, vždy obsahují něco navíc. Nejsou to jen konverzační vztahovky, ale dokáží si utahovat i z něčeho jiného. Například Purpurová růže z Káhiry (filmový průmysl, postavy, diváci), Výstřely na Broadwayi (divadlo, herci, režiséři, samotná tvorba), Půlnoc v Paříži (podmanivé cestování po zlatých časech) a právě také Láska a smrt. Dávám opět velké čtyři hvězdy a rád film doporučím, stejně jako ty výše napsané.

plakát

THX 1138 (1971) 

George Lucas je světoznámý režisér a vizionář, který dal filmovému světu mnohé. Za to mu patří velké díky. Jako každý nějak začínal, jedním z jeho začátků byl studentský film Elektronický labyrint THX 1138 4EB, ve kterém se už ukazovaly jeho dovednosti. Po několika letech tento studentský film přetavil ve svou oficiální plnohodnotnou prvotinu - THX 1138. V něm mě zaujal zejména vizuálem, sterilní atmosférou světa bez emocí a několika zajímavými myšlenkami. Věta „Nakupuj, a buď šťastný!“ pronášená virtuálním Bohem z obrazovky má dnes možná větší sílu než v roce 1971. Bohužel film má také některé klasické mínusy prvotin. Až příliš mnoho nápadů, důraz na techniku a vizuál, drhnoucí příběh a dějově se to občas rozpadá na kousky. Sice jsou tady skvělé scény, ale je jich málo a celkově to nedrží u sebe. Chyběl tomu zejména nosnější příběh, více propojený děj a taky lepší práce s gradací. Zhruba od poloviny filmu jsem se nudil (při stopáži 86 minut je to hodně špatně), závěrečná „honička“ rozhodně struhující nebyla a úplný závěr vyzněl spíše do ztracena. Dvě hvězdy se možná zdají málo, ale kdyby to netočil George Lucas, možná by bylo i celkové hodnocení ještě nižší. Naopak kdyby to byl ryze studentský film, dal bych sám více, takhle jsou dle mého názoru dvě hvězdy akorát.

plakát

Poslední dny Sophie Schollové (2005) 

I v Německu byli někteří proti Hitlerovi a proti válce. Jednou z nejznámějších postav je Sophie Schollová, která byla členkou nenásilné organizace Bílá růže. Organizace tajně připravovala a roznášela letáky s pravdivými informacemi o válce... velké ztráty na východní frontě, vyhlazování Židů apod. To se samozřejmě nacistům nelíbilo a po Bílé růži tvrdě šli. Silný námět tvůrci dokázali proměnit v silný snímek. Největším plusem je mimořádný výkon Julie Jentsch, ta zahrála Sophii Schollovou autenticky a naprosto uvěřitelně. Vrcholem filmu jsou její výslechy s vyšetřovatelem (rovněž skvělý Alexander Held), kdy se oba snaží jeden druhého přesvědčovat o vlastní pravdě. Když divák zná celý kontext a ví, jak to bylo, vyzní celý výslech o to silněji. Je zajímavé, že Julia Jentsch dostala hned v následujícím roce zajímavý protiúkol v našem filmu Obsluhoval jsem anglického krále, kde pro změnu Hitlera zcela nekriticky milovala. :-) Poslední dny Sophie Schollové jsou výborným filmem s dobrým námětem, kterému nemám moc co vytýkat… čtyři hvězdy.

Poslední hodnocení (2 669)

Červená řeka (1948)

19.05.2024

Reach for the Sky (1956)

18.05.2024

Lichožrouti (2016)

17.05.2024

Manillaköysi (1976) (TV film)

15.05.2024

Poslední dny Sophie Schollové (2005)

12.05.2024

THX 1138 (1971)

11.05.2024

Proměna (2009)

09.05.2024

Hlavní nádraží (1958)

09.05.2024

Láska a smrt (1975)

07.05.2024

Reklama

Poslední deníček (10)

TOP 2023

Letos mi to nějak dlouho trvalo. Ne, že bych neviděl nic zajímavého, ale nedokázal jsem si udělat čas pro klidné zamyšlení a rekapitulaci… tak konečně. :-) Za rok 2023 jsem ohodnotil celkem 143 věcí, což je od roku 2016 prakticky můj průměr. Po dokumentech o osobnostech (2021) a seriálech (2022) bych se letos zaměřil na tři různé oblasti.

 

První je Virtuální RETRO KINO

Uživatel Willy Kufalt mě zhruba před rokem pozval do soukromé diskuze, kde se každý týden virtuálně promítá jeden jím vybraný film. Viz hlavička diskuze.

Zdravím pozvané členy, vytvořil jsem tuto diskuzi s cílem trochu rozšířit povědomí o různých zapomenutých, méně sledovaných či v tuzemském prostředí "neobjevených" filmech, které stojí za pozornost a zhlédnutí.

Také tímto mu děkuji za pozvání. Jsem si jistý, že kdyby měl někdo další zájem, může se mu ozvat a on jej rád také pozve.

Jde opravdu o zajímavé a pozoruhodné snímky, které jsou ve většině prakticky neznámé a hodně dokáží rozšířit divákům filmové obzory. Bohužel nemám zdaleka čas sledovat vše, ale za celý rok jsem viděl celkem třináct zařazených filmů. Ty nejzajímavější pro mě byly:

Grand Prix – jeden z nejlépe hodnocených filmů z prostředí závodů F1 a bude se líbit i nefanouškům motosportu.

Stovky bobrů – moderní pocta starým groteskám a krásný gejzír originality a tvůrčí imaginace.

Den, kdy země vzplanula – sci-fi staré školy, které sází více na atmosféru a dialogy, než na efekty a je možná aktuálnější dnes, než dříve.

 

Druhou oblastí je polská kinematografie

Polská kinematografie se mi líbí čím dál více a jen v minulém roce jsem viděl deset filmů z Polska. Pozoruhodné byly všechny. Na pomyslném vrcholu stála „trilogie“ Andrzeja Wajdy Člověk z mramoru, Člověk ze železa a Walesa: člověk naděje. Polsko je náš soused, jeho dějiny jsou v mnohém podobné a v mnohém velmi odlišné. Tahle trilogie je výbornou sondou do moderních polských dějin. Navíc je to i filmařsky brilantní. Pátrání po fiktivní postavě za účelem stvoření dokumentu, změna ve vnímání budovatelského a dělnického nadšení, zobrazení Lecha Walesy jako normálního člověka… všechny tři filmy jsou skvělé. Občas jsou na diváka náročné, ale za setkání určitě stojí. Variantou je pak rovněž dobrý snímek Jack Strong o polském špionovi z období Studené války. Je divácky přístupnější, má tradiční filmovou dramatizaci, dobré obsazení a také silné vyznění.

 

Nakonec přidám několik pozoruhodných dokumentů

Pozemšťané – Pozemšťané mají sílu diváka rozsekat na malé kousky a ty pak ještě zašlapat do podlahy. Dával jsem to natřikrát během jednoho týdne… Na začátku je to přirovnáno k nacizmu a k Holocaustu, myslel jsem si, že to tvůrci zbytečně přehánějí. Nepřehání to, jen je to ještě ve větším měřítku a ke všemu živému bez rozdílu… asi nejsilnější emocionální zážitek za celý rok… - (celý komentář zde)

Sociální dilema – Mnohonásobně zvýšené počty sebevražd mladistvých, proměna uživatelů na obyčejné produkty, rostoucí polarizace společnosti, sociální nepokoje, ztráta schopnosti komunikovat na živo, ztráta schopnosti přijmout opačný argument, totální závislost na technologiích… i tohle všechno přináší nové online technologie - (celý komentář zde)

Švéd v žigulíku – Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky… ne, to není námět absurdní komedie, ale realita, která se před pár lety skutečně stala :-) - (celý komentář zde)