Neříkej ani slovo

V Den díkůvzdání a v příjemně mrazivém oparu (značný podíl spadá pod práci dobře známého jména kameramana – Amir Mokri) se tenhle thriller nese slušných čtyřicet minut, kdy tu máme vyhledávaného psychiatra s výjimečně dobře fungující rodinou, slušně nevyrovnanou pacientku (111 stehů to stálo mladíka, když si s ní chtěl zahrávat) a bandu kriminálníků, kteří hlavnímu hrdinovi nemile znepříjemní slavnostní krájení krocana. Vzápětí se dostáváme stále více pod pokličku plánů hladových darebáků, dotyčný psychiatr má za úkol dostat ze schizofrenní pacientky jakési šestimístné číslo, jinak bude ublíženo jeho dceři. Ano, ta je unesena přímo ze své postele (!), zatímco si její rodiče užívají ve vedlejší místnosti. Následuje několik okamžiků, které spoléhají na to, že konzumní divák spolkne už prakticky cokoliv. Praktiky Douglasova psychiatra jsou okatě jednoduché, nepodložené ničím uvěřitelným, pátrání ambiciózní detektivky je místy k smíchu a malá dcerka se pomalu sbližuje s vnímajícím únoscem. Navíc boss kriminálníků (ač ho hraje Sean Bean) postrádá patřičnou slizkost a rafinovanost. Ač má snímek slušné tempo, vizuální potenciál a řadu příjemných okamžiků, nemá dobrý scénář. Má dobrý námět, ale místy dost nevyužitý. Atmosféra se brzy vytratí, palce pomalu povolíme, jelikož moc dobře díky zbytečným klišé víme, kam to celé spěje. A ani snaživý Gary Fleder nebo stárnoucí Michael Douglas toho příliš nezachrání. Ale zase aby to nevyznělo negativně, spokojený jsem byl, místy vlastně hodně. Psychopatická Brittany Murphy navíc prokázala slušivý talent, škoda, že ho v následujících letech (Líbánky) neprodala v lepší orientaci mezi nabízenými rolemi. Hodně slušné tři hvězdy. (05.09.2007)

Takové to nenápadné pomalu se roziíždějící krimi/drama, na které se člověk podívá a řekne si, jo jo bylo to koukatelný ale že by to bylo něco extra....???! Dobrá, 5* tomuhle snímku nedám, ale 2 nebo 3 také ne. Dám krásné 4 hvězdy za velice solidní a uvěřitelné herecké výkony, scénář, řežii a hlavně apsenci většiny klišé které dopropvázejí podobně laděné filmy. Navím mi sedělo postupné budování a gradování napínavé atmosféry. Ano, konec mohl být trochu propracovanější, ale i tak mě neurazil. Za mě 78% (12.10.2012)

Michael Douglas, Sean Bean, Brittany Murphy, Famke Janssen, Oliver Platt, Lance Reddick - taková jména a přitom tak průměrný film, jak jen to je možné? Totiž, filmů na téma "někdo tě sleduje, unese ti někoho, koho máš rád (v tomto případě dceru) a máš časový limit, abys ji zachránil" je dost a já je mám rád, protože většinou jsou svižné a něco se v nich děje. Bohužel, Don't Say a Word k nim nepatří, tempo má pomalejší a zvraty člověk (většinou) odhadne. Výkony všech hlavních hvězd jsou dostačující, stejně jako film samotný, ale možná v tom je ten problém… ve světě, kde existuje tolik jiných filmů na toto téma (Cellular či v podobném stylu i Taken) proč bych se měl spokojit s "dostačujícím" filmem? 60 %. (01.08.2011)

I když mě název filmu vybízí k tomu, abych držel jazyk za zuby, neudělám to. Tahle konzistentní žánrová nuda, ozdobená jen sympaticky vyrovnaným výkonem Michaela Douglase, se spíš hodí na televizní obrazovku, než do kin. Copak už nebylo dost vychytralých dětí v ohrožení, nebezpečných únosců a podobných ingrediencí? Tajemství šílené dívky (a celý následující děj) je okem divákovým rozeznáno už na začátku, takže nezbývá nic, co by udrželo jeho pozornost. Naprosto zbytečný film, ale o tom už Hollywood je. (19.06.2005)

Prvý krát som to videl pred jedenástimi rokmi, takže sa ani nečudujem, že som si pamätal iba scénu na cintoríne. Film považujem za zmarenú, prinajlepšom za nevyužitú príležitosť. Neviem, či to spôsobila knižná predloha alebo scenár, výsledkom však bolo, že na pôvodne jednoduchý príbeh, ktorý vďaka dobrým hercom mohol fungovať až do konca sa začali vešať nejaké akčné atrakcie a dejové vylomeniny, až to príbeh neuniesol a zosypal sa do hlúpeho konca. Škoda. (07.12.2020)