Konference ve Wannsee

Odpověď na otázku, kdy že to ten právní pozitivismus selhal, je v křišťálově průzračné podobě obsažena v postavě Colina Firtha - vůbec nikdy. Nahlíženo optikou pozitivismu, samozřejmě. Firthovo zaujetí pro praktické řešení otázky cestou práva je absolutní, absurdní, a bohužel zcela autentické, z pozice filmového fanouška hodnotitelné jen jako AAA. A až se před vámi bude tak deset minut promenádovat podobně nabitý Kenneth Branagh coby Herr Heydrich, bez sebemenší lítosti si řeknete: "Jen se vykecej, budeš chcípat pomalu," a zjistíte, že slovo sepse nikdy neznělo tak sladce. Potlesk patří rovněž Stanleymu Tucci, jenž je coby Adolf Eichmann své věci oddán podobným způsobem a navíc touží, aby naprosto vše, čeho se "dotkne", proběhlo zcela bez chyb. Myšlenka na to, že někdo takový má prakticky na povel obří továrnu na smrt, je příšerná. Výsledkem sešlosti této ústřední trojice s ostatními více či méně šílenými přicmrndávači se v roce 2001 naštěstí stal jen výtečný film, který by se měl promítat nejen v hodinách dějepisu, ale především základů společenských věd či jak se ten předmět teď jmenuje. Stoprocentně zasloužených, ale "jen" 90%. (02.04.2007)

Veselá sonda do života úřednické smetánky. Takhle nějak si představuji komplikované jednání na odboru dopravních přestupků magistrátu hlavního města Prahy o tom, zda jsem skutečně v Holešovičkách řídil já, nebo persona mě blízká, například Yetti. Ovšem dnes mají klucká korupčnický o trošku menší pravomoce i cíle, zaplať Prozřetelnost. (18.09.2012)

Konverzační válečné drama, u kterého nutně musí diváka mrazit v zádech a to nejen při pohledu na zasněženou krajinu u jezera Wannsee, ale zejména při pomyšlení, že se skutečně takto nějak odehrálo řešení židovské otázky. U velkého stolu se sešla parta nacistických pohlavárů a když právě nekouřili doutníky, necpali se prvotřídním jídlem a nechlastali jistě drahý alkohol, debatovali o tom, jak je potřeba vyhladit židovskou rasu. Tvůrci tohoto snímku vybrali skvělé herce, kterým divák nemusí mít problém jejich úlohy věřit. Drobný problém jsem měl pouze s představitelem Heydricha, protože mi Kenneth Branagh nepřišel "řezníkovi z Prahy" ani trochu podobný (když pominu účes). (02.02.2017)

Pierson se nesnaží o žádnou velkolepou šou, s chladným odstupem ukazuje partu nacistů, která řeší zavraždění milionů lidí podobně, jako kdyby si domlouvala přátelské fotbalové utkání. Jen mi ten odstup přijde možná až příliš chladný a hlavně příliš velký. Emoce vyvolává sám fakt toho, co se Wansee projednávalo, ale já si chvílemi připadala jako člen ostrahy sedící u průmyslové kamery, uvítala bych špetičku větší angažovanost Piersona. (05.01.2021)

Konference ve Wannsee aneb plánování genocidy v přímém přenosu, v dobrém rozmaru a nad stolem plným klobásek, chlebíčků a dobrého vína. Vyloženě konverzační záležitost odehrávající se na nádvoří a v interiérech starého šlechtického sídla. V podstatě jde o formu dnes tak oblíbeného hraného dokumentu, ovšem tentokrát nejde jen o levnou kulisu pro odvyprávění historických událostí, ale protagonisty se stávají špičkoví herci a scénárista si dal záležet na propracovaných charakterech nacistických pohlavárů a na špičkově zpracovaných dialozích. Nezazní tam jediný výstřel, neodehraje se ani jediný masakr, ale z těch cynických zapálených a nadutých řečí prakticky neustále mrazí. Je jen hodně málo filmů, které by dokázaly ukázat nacismus v takové zrůdnosti, jako právě tenhle kousek. Celkový dojem: 90 %. Apendix ukazuje dobře, jak je lidská spravedlnost nedokonalá a přednost dostávají politické zájmy... (06.06.2014)