Iveta

PRVNÍ SÉRIE: Překážek moc překonat nemusela. Alespoň tehdy. Na zkouškách takhle nikdy nezazpívala, udiveně reaguje (mimochodem skvělá) sbormistryně Jana Boušková. Jihlava má být katapultem pro chlapce a děvčata od Aše až po Košice. Skončila vysoko, ale na nepostupovém místě, přesto za ni domů do Beskyd přijíždí (mimochodem skvělý) producent Igor Chmela s dalším účastníkem talentované soutěže Petrem Sepešim, kteří jí mají pomoct (a hlavně sobě) do vyšších pater československé pop music. I když otec (mimochodem skvělý) Miroslav Hanuš nesouhlasí, pohádka může brzy pokračovat, zatímco pasivní, neustále zasněná či vyplašená Iveta se ani nemusí moc snažit či někomu vzdorovat. Zatímco Sepéši (ač Ivetě hlasově nestačí) míří vysoko, ona místy „jen“ vyžaduje důkazy lásky od lidí, kterým je ukradená. Scénář dělá vše za ni, ona prostě jen ve vhodný okamžik potká třeba Ladislava Štaidla. Herecky mi duo Fialová a Vodochodský sedělo. Praze chybí šedivost, životu v komunistické diktatuře se vyhýbáme. Výsledek si nechce nikoho rozhádat, což ovšem vede k jakési beztvarosti. Třetí epizoda za mě nejsilnější. Kvalitativní skok se u DRUHÉ SÉRIE nekonal. Spíš naopak. Majetnický Láďa a pojetí připomínající první řadu. Vymyká se druhá epizoda, která nejprve díky Oskaru Hesovi a natáčení Svatby upírů působí živě a bezstarostně, abychom vzápětí přešli ke skandálu, který hýbal devadesátkami: únos Ivety Romanem Třískou. Byl to moment, který poprvé vystavil Ivetu posměchu národa. (30.05.2022)

[hodnocení po celé minisérii] Melancholické, zasněné, trpělivé, neskákající v ději, s dlouhými expozicemi a především: nebulvarizující a Ivetu Bartošovou polidšťující minisérie. Zkrátka něco, co by člověk nečekal od komerční televize. Iveta je tu sice vykreslena velice naivně, ale zároveň lidsky, což je žádoucí vzhledem k faktu, že v posledních letech života byla vnímána především jako sousto a oběť senzacechtivých novinářů. Bravo! (06.05.2022)

Mini seriál pln nepřesností, po tragické nehodě PS Iveta doma rozhodně neseděla a dala s Petrem Salavou skupinu Balet (hitovka Hej, pane diskžokej). Následně se sčuchla s Michalem Davidem a vznikly písně jako Konto štěstí, Radovánky, Málo mě zná a až po úspěchu s Michalem Davidem přesedlala do stáje úchyláka Štaidla kde už na ní čekal Michal Penk. Po odchodu Michala Penka ji teprve pak dostal prasák Štaidl. A další nepřesnosti, respektive bludy v seriálu je mnoho. Chápu, že jde o uměleckou svobodu, ale dělat z lidí blbce? seriál bych sestříhal do jednoho filmu, aby byl svižnější, po pravdě řečeno mě nudil. 2 hvězdičky za Aničku. (05.11.2022)

Tak zbytečný film jsem už dlouho neviděla. Bylo to naprosto o ničem, postavy byly napsány jako úplně nesvéprávné, bylo to upoceně upatlané a děj žádný. Postava pronajímatele bytu ( nechápu jeho myšlenkové pochody) další je postava vojáka a jeho ženy ( úplně zbytečná) a ségra Ivana to bylo jako co?! No naprostý bulšit...Čekala jsem to, ale, že až takhle blbé...Za mě 40% (29.05.2022)

O Ivetě Bartošové jsem dosud věděl pramálo, uvědomoval jsem si ji jako zpěvačku a pamatoval si bulvární záležitosti výhradně z onoho rozmezí roku 2012-14, ale nic víc. Pro to pro mě byl seriál takovým doslovným seznámením s jejím nesktuečně smutným a nenaplněným životem, čím vším si musela projít a že do svého šokujícího skonu vlastně nikdy nenašla tu pravou lásku, po níž tolik toužila. První série byla odrazem vrcholu české kinematografie. Hrozně se mi líbilo zasazení do sedmdesátek, které působilo místy až liminálně. Vše bylo v takovém zvláštním oparu, podbarvené fialovo-růžovou kombinací barev a přibližovalo takové ty nejisté začátky, jimiž si musela v té době ještě šoubyznysem nezkušená Iveta projít. Další série byly hodně skokové, jak dějově, tak i v tónu. Liminálnost ustoupila a seriál se stal spíš už běžně natočeným životopisným dramatem. Po celou dobu zde figurovaly roztodivné postavy. Samotná Iveta působila komplikovaným, zakřiklým a snadno zmanipulovatelným dojmem už od začátku. Vývoj její osobnosti byl znát, později si byla schopna prosadit své, ale stále zůstávala tou křehkou osobou, které stačilo opravdu málo k tomu, aby se časem pokusila zničit samu sebe. Pak tu byla řada Ivetiných nápadníků, z nichž asi jako nejnormálnější vyšel Šajdl. Sepeši mi přišel jako neskutečný manipulátor a o Rychtářovi ani nemluvě, hrozně nesympatický člověk, zde výborně ztvárněný. Jak to bylo doopravdy, to už si samozřejmě můžu domýšlet, ale pokud se tvůrci opravdu snažili o co nejvěrnější zachycení všech charakterů, potom potěš koště, s kým musela Iveta celý život vycházet. Vše završilo opravdu důstojné finále, které víceméně jen naznačilo, jak to s ní nakonec dopadlo a osobně mě úplně odpálilo tím, jak odkrylo, kdo byl onen voják, který se objevoval napříč celou sérií a zaujal roli takového toho tichého skalního fanouška - vím, že to říkám ve skoro každé své recenzi, ale tohle jsem opravdu nečekal. Nakonec musím zvednout hodnocení o hvězdu i přes slabší druhou sérii. Podívanou jsem si užil, byl to pro mě hořkosladký náhled do života jednoho nešťastného člověka, který se vlastně nikdy nedočkal skutečného štěstí a jehož život byl jednou velkou jízdou na horské dráze. (27.05.2024)