Samuraj

Kulturní masér Nakaši Kitano se s tím nesere a tak trochu ho podezírám, jestli to není třeba fotřík nebo děda Azumi. Maj dost podobnej rukopis, když dělaj ze svých nepřátel sushi a deset na jednoho pro ně není přesila, ale rozcvička. Každopádně na Kitana se kouká přece jen o něco hůře, protože do šukézní japonský prciny má asi tak daleko jako já do prsatý bloncky. A tak se stříbrnou hlávkou a shrbenejma zádama ťapká po okolí, seznámí se s gejšou a Gayšou, hráčem hazardu co umí prohrát jakoukoli hru, neumí se prát a je dle všeho bukanýr, místní šťabajznou co jí hrobku už dvacet let minimálně nikdo nevykropil a postiženým tlusťochem s kopím. Kromě toho rozseká několik šikmovokejch zkurven...ééé mojich soukmenovců, posere ronina a na konci filmu prozře. Bavila jsem se zcela rákosnicky, žrala u toho čínský nudle, popíjela saké a značně pod vlivem se jala šermovat jídelníma hůlkama trapně si myslíc, že jsem taky nepřemožitelná. Po vystřízlivění jsem opět zjistila, že stojím za hovno, ale Samuraj mi v palici zůstal, takže máte jistotu, že je to nadprůjemně dobrý snímek. (04.04.2017)

Je to drama, je dost krvavé, ale také poetické, dojemné i groteskní a končí velkolepou taneční scénou. Ale Kitanovi se to povedlo všechno ukočírovat, takže rozhodně nejde o žádný pejsko-kočičkovský dort. Právě naopak! Úvod byl sice chvíli poněkud nepřehledný, ale v závěru už nebyly výjimkou ani scény, které byly k pláči i k smíchu zároveň. A stejně hravá jako režie je i hudba. Rozhodně originální film, který stojí za to vidět. (30.03.2011)

Keď sa človek pri filme nudí (a nemusí to byť vinou samotného filmu), všetky jeho klady sú mu úplne ukradnuté, pretože tie dve hodiny mu jednoducho nikto nevráti. Mal som dobrú náladu, nebol som unavený, a napriek tomu som väčšinu času rozmýšľal, že som mohol radšej robiť toľko iných vecí... Pomalé tempo u filmov mi nikdy neprekáža, pokiaľ vo mne dokážu vzbudiť emócie a pokiaľ ich dej - aj keď pomaly, ale predsa - graduje (momentálne ma napadá napríklad Lost in Translation alebo 25th Hour). Zatoichi vo mne nevzbudil ani jednu jedinú emóciu (je nuda emócia?) a nad vodou ho v mojich očiach drží len nesmierne sympatický a prirodzený Takeshi. Ako režisér si tiež počína celkom solídne, ale, ako som hovoril, tie dve hodiny mi už nikto nevráti. Mrzí ma, že to dopadlo tak, ako to dopadlo, pretože niektoré súboje (+ koniec) sú proste úžasné. (04.02.2005)

Jsem hrdý na svou samurajskou čest, která je však v přímém v rozporu s mými krvavými zraněními při jakémkoli užívání ostrých nástrojů. Samurajem ani kuchařem tedy patrně nikdy nebudu, ale přesto jsem si z tohoto snímku dokázal vzít poučení do života - pokud mne nějaký dobrák obdaruje katanou, tak si ji nepůjdu vyzkoušet na prvním náhodně procházejícím šikmookém slepci, neboť ten by mne patrně nasekal na kousky a servíroval se smaženými nudlemi jako menu č. 13. Jinak jsem samozřejmě se snímkem spokojen, protože mne vždy baví hbité kmitání meče za účelem vykonání pomsty a nějaké to přátelské zmasakrování mafiánského gangu jistě uvítá každý, koho nebaví sledovat cílevědomý poklid orgánů nečinných v trestním řízení. (01.11.2012)

„Samuraj“ je skutečným zjevením. Nenechte se mýlit mediální prezentací, trailerem a mnohými srovnáními s Tarantinovým Kill Billem. Zatôichi není „popkorňák“, není to film k požírání, je to spíše dobré filmové saké, které je nutné pít po malých douškách a vychutnávat. Labužnicky vychutnávat. Je to film o rytmu života, o sladkém stereotypu a harmonii, kterou je někdy třeba ochránit velmi brutálními prostředky. Slepý masér Zatôichi se doslova prošourá příběhem (je klasickým mýtem, který kráčí odněkud někam), zjedná nápravu zla a zase kamsi zmizí. Jenže mnohem více než "westernový syžet" je pro Samuraje typický laskavý humor, meditativní přemítání o lidských věcech a fenoménech japonské kultury. Pokud chcete něco vědět o japonské duši, kulutře a samurajské tradici, je Kitano tím pravým průvodcem. Souboje jsou jen třešničkou na dortu, brilantní, vpodstatě konzervativně realistické. A celý film je krásně pomalý, rozšafný, moudrý... Určitě nemá dar strhnout, ale rozhodně má dar potěšit. A to je z mého pohledu tak akorát. (10.04.2004)