Slarque

S cyklistikou jsem začal koncem 90. let a sledovat závodní frmol ještě později. Prakticky je pro mne větší hvězdou Tomáš Slavík než Michal Maroši. Ale rozhodně Marošiho příběh skvěle funguje jako průvodce začátky závodů na horských kolech. Žádný trénink, žádná technika, žádný strach... nějak to dopadne. O Michalovi mluví ostatní, není to žádný pomník, ale rychlý a svižně střihaný dokument, který uteče, aniž by divák dostal šanci se začít nudit.

Vlastně dokonalý dárek Marka Epsteina k devadesátinám Jiřiny Bohdalové. Film, kde kromě jejího hereckého výkonu, není o čem kladně mluvit. Časy, kdy jsem televizním filmům Jiřího Stracha dával pět hvězdiček, zmizely v hlubinách času. Tohle je prostě film Jiřiny Bohdalové, která dokazuje, že herectví se nezapomíná. Škoda, že scenárista nedokázal vymyslet aspoň nějaký důstojný konec, takhle tu prostě přetrvává pachuť filmu, který vypadá jen jako obhajoba lži (a jejího mediálního šíření). Když připočítám necitlivou hudbu, kterou jsem věčně toužil ztlumit, tak ani nevím, jestli tři hvězdičky nejsou moc (50%).

Vypadalo to jako válečné sci-fi, ale realita je jako obvykle u Alexe Garlanda někde jinde. Ve skutečnosti je to filmová pocta válečným fotografům, která je lepší než  všechny filmy natočené podle osudů slavných fotoreportérů. Garland totiž necítil potřebu nechat se svazovat realitou. Také jeho alternativní současnost je výborně vybalancována od faktu, že geograficky neodpovídá aktuálním náladám ve společnosti, až po moudré rozhodnutí, že nebude nic vysvětlovat, jen nás hodí přímo do válečné zóny. I ten uzavřený kruh, ve kterém začneme s americkým prezidentem a v úplně jiné náladě s ním skončíme, je výborný. Kirsten Dunst už není tak často vidět, o to hezčí to je, když má co hrát. Vlastně skoro perfektní (90%).