Vanilkové nebe

Není to špatný film, na běžnou hollywoodskou produkci přinejmenším zajímavý, ale v porovnání s původním španělským Abre los ojos toho nabízí mnohem méně. Příběh mi připadal jednoznačnější, jasnější a méně podněcující myšlení. Možná právě proto, že jsem věděl, co mě čeká. Mnohé scény, nejenom ty s Penélope, připomínají doslovné citace Otevři oči, ale režii se mi zdála těžkopádnější. Croweovi chybí Amenábarova lehkost. Když doslovně nekopíruje, zahrnuje nás tunami vysvětlujících dialogů. Vše dosáhne obludných proporcí ve finální několikaminutové (!) jízdě výtahem (kdyby třeba jezdili nahoru a dolů, ale oni jedou pořád nahoru). Celkové pojetí filmu a postav se však liší. Vanilkové nebe má na mnoha místech blízko ke komedii. Tom snení takový hajzl jako Cézar, jehož hajzlovství bylo podle mě pro film klíčové. Sofie Penélope Cruz tady je spíše roztomilým diblíkem se španělským přízvukem, nikoliv plnohodnotnou tragickou postavou (dokonce se neživí jako mim(ka), nýbrž jako „obyčejná“ tanečnice). Kámoš hlavního hrdiny byl redukován na přihrávače vtípků. Postavy prostě postrádají svou výjimečnost, jsou příliš hollywoodské, příliš průhledné. Největším kladem Vanilkového nebe je parádní soundtrack (REM, Bob Dylan, Chemical Brothers…), ale stejně zamrzí, když je největším kladem tak slibného námětu soundtrack. Jak bych to vnímal, kdybych filmy viděl v opačném pořadí, nedokážu posoudit. 65% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Anglie, PALINO, LuckyStar (05.03.2008)

Čekala jsem. Čekala jsem dlouho. A pak Godot přišel... Ano, je to tak. Konečně se mi dostal do rukou další snímek, který propojuje všechny důležité složky (děj, atmosféru, originalitu, herce, hudební doprovod, kameru atd.) s tak nenucenou bravurností, s jakou dokázal Claude Monet jednoho krásného dne zachytit své Vanilkové nebe. Snímků balancujících mezi výrazným nadprůměrem a dokonalosí je velice málo - avšak ještě méně je lidí, kteří dokáží takový snímek správně poznat a ocenit. Všem, kteří to dokáží, upřímně tleskám!!!;-) (17.01.2010)

Crowe doposud defacto skládal své filmy z toho, co nakoukal, naposlouchal a taky prožil. V případě téhle existenciální metafory životní prožitek zjevně chyběl, a o to víc Crowe cituje klasické filmy a zahušťuje písňový soundtrack. Ten je tak přepestrý a všudevlezlý, že připomíná dílo neurotika nervózně přelaďujícího rozhlasové stanice, což filmu dále ubírá na přesvědčivosti. Výsledkem je nastavovaná banalita, která mj. svědčí o tom, že přemíra obdivu k Truffautovi může být umění škodlivá. Ve špatných rukou. (17.10.2005)

Crowe diváka až moc mate překombinovaným příběhem, aby ho na konci naopak způsobně povodil za ručičku. Ale stejně mi jakýmsi záhadným způsobem tenhle sympatický pokus o "lynchovinu" kápl do noty. Nápaditou režií, skvělým soundtrackem a překvapivě také Tomem "Přehrávám jako prase" Cruisem, který se zde vzdal svých obvyklých hereckých manýr a potvrdil, že v Croweových filmech hraje jako o život (Jerry Maquire). Příjemně strávené dvě hodinky..... (21.06.2005)

Vážně famózní film!! Člověk, by řekl, že se děj bude odehrávat po probuzení Davida už normálně, ale naopak, celé se to úplně zamotá, že jsem se v tom chvílemi nevyznala ani já, a to je co říct. Cruise sice moc nemusím, ale tuhle roli zvládl opravdu skvěle, sedí k němu. Ostatní herecké výkony jsou dle mého názoru průměrné. Pro mě hrozně moc zmatená myšlenka celého filmu, ale na konci se to všechno rozuzlí a to už pak jenom zíráte, jak to vlastně všechno je. Rozhodně by to chtělo zkouknout ještě jednou, protože je to opravdu zápřah na mozek :D (12.01.2012)