Na stopě

Staré tajemné sídlo, zuřící bouře, sezvaní hosté a vrah kráčející tajnými chodbami. A zatímco se hosté dozvídají, proč byli pozváni, objeví se první mrtvola. A pak druhá a další a v jisté chvíli to vypadá jako Čtyři vraždy stačí, drahoušku, následně jako Fantom Morrisvillu a pak všechny ty staré báječné německé wallaceovky. Závěr už má jen krůček k bláznivým groteskám kombinovaným s Cimrmanem. Mně vůbec nevadila podobnost s Vraždou na večeři. A velmi mě potěšil T.Curry, který vskutku exceloval! Škoda, že jsem si ho nemohl poslechnout v originále, ale český dabing byl skvělý, což se vyvažuje. Já bych udělal asi příběh strašidelnější, ale zas jsem se bavil... (01.11.2015)

Více méně zdařilá komediální taškařice, jež paroduje detektivky Agathy Christie či příběhy Sherlocka Holmese, protknutá suchým humorem a nemístnými dvojsmysly proti bontonu. Jako situační komedie ještě celkem obstojí. Překvapuje mne, že autorem scénáře je John Landis, jehož osmdesátkové pecky přímo zbožňuji, jelikož Stopa má zásadní trhliny již v expozici filmu. Scénu otevírá graciézní Tim Curry na panském sídle (jenž zvenčí nápadně připomíná sídlo Dr. Frankenfurtera z Rocky Horror Picture Show, ve kterém Curry rovněž zářil) a postupně jsou představovány další hlavní postavy. Ty byly na panství pozvány pod blíže neurčenou záminkou, všem je ale jasné, že osudy postav protíná společný jmenovatel - jejich hostitel. Zápletka tak velmi nápadně připomíná o devět let starší britský snímek Vražda na večeři. S ním má Stopa společného více než Eileen Brennan v hereckém obsazení - jsou to kostýmy, výprava, hudba, částečně i zápletka, způsob vyprávění i alternativní konce. Zatímco ve Vraždě na večeři se představí ikoničtí Peter Falk, Peter Sellers či David Niven, ve Stopě se v milé roličce objeví Christopher Lloyd. Narozdíl od Stopy ale Vražda na večeři má přinejmenším přehlednější expozici, motivace postav jsou čitelnější, stejně jako jejich charaktery. Ve srovnání s Vraždou na večeři není Stopa ani tak zdařilou parodií na detektivní žánr, jako spíš nepřehlednou taškařicí, která postrádá narativní vývoj a působí poměrně zamotaně. Jaký byl konec pana Broddyho a kdo koho vlastně zabil už je v konci celkem jedno - tři různé konce jsou více než dost. (24.12.2016)

Americká crazy komédia, berúca si na paškál filmy typu „10 malých černoškov“, „8 žien“, či napr. „Gosford Park“...Načrtnem typickú šablónu – v starom viktoriánskom dome sa stretne skupina ľudí, ktorých spája určité tajomstvo. Po čase príde k vražde jedného z hostí, ku ktorej majú motív všetci zúčastnení. Kto je teda vrahom?...Mŕtvol začne pribúdať a slučka sa sťahuje...Exemplárny príklad, aké je dôležité mať okrem námetu prepracovaný aj scenár...Piliere tohto sa začnú postupom stopáže rúcať ako domček z karát a nezachráni to ani všemožnesnažiaci sa (no viditeľne prehrávajúci) Tim Curry...Použitý konverzačný humor má pár svetlých momentov a pôsobivé je aj použitie 3 (!) alternatívnych riešení, no inak veľmi priemerné...Opakujúce sa gagy začnú liezť na nervy a dostaví sa nevyhnutné zívanie.... (22.03.2009)

Tematicky podobnou klasiku v podobě "Vraždy na večeři" (1976) to sice nepřekoná (už kvůli skvělému hereckému obsazení a slavným detektivům), nicméně zábavy si přátelé detektivního žánru užijí i tak vrchovatě. Opět zde máme husí kůži nahánějící venkovské sídlo a opět pestrou směsici postav, každá má své tajemství, všechny něco jistým způsobem spojuje a nikdo si nemůže být jistý kdo z nich je vrah. Ztvárnění postav bylo výborné a napětí mne neopustilo až do konce (ehm vlastně konců). Musím pochválit též český dabing. (01.08.2016)

Snímok svojou pointou a vo veľmi hrubých rysoch trochu pripomína snímok And Then There Were None (2015) podľa predlohy Agathy Christie, aj keď tu samozrejme atmosféra a mystérium okolo tajomného vraha nedosiahla ani zďaleka takú úroveň ako v zmienenom filme. No bolo to zábavné, komické a detektívne tak správne zamotané. To, že ide o prepis divadelnej hry človek ani nevníma, každá jedna postavička má čo divákovi ponúknuť a každá je niečím zaujímavá. A tie dialógy medzi nimi nemali chybu. Oceňujem i tie tri varianty konca, pri ktorých naozaj človek nevie, k čomu sa prikloniť. Tu je krásne ukázané, aká tenká hranica je medzi brilantným detektívnym úsudkom a len nepravdivou hypotézou. 75/100 (09.02.2017)