Režie:
Miroslav SobotaScénář:
Michaela ČernáKamera:
Peter BeňaHudba:
Václav ZahradníkHrají:
Marek Libert, Jiří Schmitzer, Antonín Molčík, Jaroslava Obermaierová, Jitka Schneiderová, Magdaléna Gracerová-ChrzováObsahy(1)
Pohádka vypráví o krkonošském mlýně, který je údajně zakletý, a o tom, jak se z krásné dívky stala hejkalka. Mladá mlynářova dcera Bětka (J. Schneiderová) byla hezká, ale líná a sobecká. Když zle odbyla starého pocestného, který jednoho večera u mlýna požádal o nocleh, pán hor Krakonoš (J. Schmitzer) ji potrestal. Zaklel Bětku do podoby hejkalky – podivné pohádkové bytosti. Jen láska může dívku napravit a mocné Krakonošovo kouzlo zlomit… (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Miroslav Sobota dělá celkem snesitelné pořady. Hejkalka se moc nevymyká jeho tvorbě. Není to nic světoborného, ale dá se na to koukat. Je to pohádka o tom, kterak platí: "...cti otce svého i matku svou...", ale též neodbývej pocestné, což se dnes dá už těžko realizovat. U dnešních dětí bychom takové chování spíše trestali. Nicméně Bětka je zároveň docela líná. Mě se ale líbily hlavně docela pěkně provedené kulisy a dobový a krajový jazyk. Na druhé straně vrcholným výkonem Jitky Schneiderové bylo úpění a hekání. Doslova prohekala pohádku. Jiří Schmitzer se mi navíc na Krakonoše moc nehodil. ()
To hejkání Schneiderové už bylo ke konci čím dál směšnější. Schmitzer Krakonoše pojal, jako by byl na houbičkách, a zvlášť jeho táhlá poslední slova zněla taky jako hejkání. Vůbec netuším, kam zmizela služebná v podání Chrzové, na tu jedinou se tam dalo dívat, neb Scheiderová vše hraje (teda hraje, to je v jejím případě možná moc nadnesené) na jedno brdo a tváří se pokaždé stejně. Ale líbil se mi interiér mlýna, pantáta v podání Antonína Molčíka a pokus o dekoraci lesa podobně reálně jako v Krkonošských pohádkách. Jo, toho nářečí taky nemuselo být tak moc, už to posléze tahalo za uši svou nepřirozeností. A taky ten pes hrál docela slušně a jediný nemluvil nářečím! Vlastně - nemluvil vůbec. Ale jestli v nářečí štěkal, to vám nepovím, takový odborník na psí řeč nejsu. ()
Tak neskutečně pozitivní a hlavně dobře udělaná pohádka se jen tak nevidí. Ačkoli na této pohádce o Krakonošovi, pyšné a sebestředné Bětce a neskutečně hodném, pracovitém a učenlivém Vítkovi není snad nic jiného než na spoustě podobných kulisových pohádek, jedno přece jen tady hraje prim - vše do sebe neskutečně zapadá, pohádka sviští jak má, zaujme jak mladé, tak i staré a má neuvěřitelně kladný a vzdělávací náboj. Tohle je jedna, ne-li jedna, z mála kulisových pohádek devadesátých let, která se opravdu povedla. PS: skvělé nářečí, které spoustě dětem ukáže, že se v Čechách nemluví jen čecháčsky ()
Jednoduchá studiová pohádka s výchovným ponaučením pro děti, že pýcha předchází pád. Úsporný trochu ponurý příběh se šesti účinkujícími poukazuje na to, že děti by měly vykazovat vůči rodičům úctu a lásku a ke starším lidem se chovat slušně, jinak následuje trest. Myslím, že dnešním dětem se moc líbit nebude, ale při současném nedostatku nových televizních pohádek má naději. Jen si tak říkám, že dneska už sotva nějaké dítě věří na hejkala a Krakonoše. ()
Vcelku milá pohádka, která by diváka po víkendovém obědu docela potěšila (jednoduchost,kulisy,herci,jejich výkony), ale.... ten jazyk, nebo spíš nářečí, to je otřesný! Nevím, jestli zrovna v oblasti Krkonoš se mluvilo takhle (příjde mi to jakési divné), ale každopádně se to skoro nedalo poslouchat! Dvakrát škoda. ()
Reklama