honajz

Chápu,. že v té době asi těžko šlo udělat lepší triky, ale i tak nám zbyde naprosto blboučký a pitomoučký příběh plný neskutečného patosu a keců, bez nějaké dramatičtější linky nebo zvratu, a dokonce ani ty emzáky pořádně neuvidíme. Zato jsem viděl létající autobus, dokonce kloubák! Který ještě ke všemu střílel! Jinak, tvůrci maket a modýlků si určitě vyhráli a přišli na své, většina filmu v akčních scénách stojí jen a pouze na nich. Docela by mě zajímalo, jestli to tvůrcům i tehdy diváci „žrali“. Pobavila mě ta umcaca hudba, která zněla jako naše lidovky, během těch dramatických stříleček ve vesmíru, několikrát opakované záběry nebo to, že měsíční základna mimozemšťanů vypadá jako hračky z hračkářství pro děti do pěti let.

Určitě zajímavě pojaté, ačkoliv to vykrádá některými postupy a přístupy kde co, hodně a zbytečně natahované (dva díly po 80 minutách by rozhodně stačily, ne-li méně), s nihilistickým koncem. Drží to v napětí, vizuál je fajn, ale vlastně se nakonec nic nevysvětlí, a to málo, co se vysvětlí, vede jen k dalším nejasnostem a otázkám po fungování tohoto zvláštně nedomyšleného světa.

Konec mě hodně zklamal. Začátek je stále Vesnička prokletých (včetně telepatie a telekineze), prostředek je smutné odcházení hlavního hrdiny z prvního dílu, nu a konec - konec... Nevybavím si už, jak to má přesně Clarke v knížce, ale prostě je to zbabělý konec. Všechno se rozplyne ve všehomíru a vše je součástí všeho. Jak do toho zapadaly ty děti a hlavně role Jennifer? Proč letěly děti jakože do nebe, když Jennifer vysávala pak zdá se pozemskou energii, či co? Proč ty bytosti z Džehenny nezasáhly? Jestli byla Jennifer nějaká myráda či co, to proti ní není v celém vesmíru obrany? Vyspělá civilizace, která si dokáže poradit s kdečím, ale s tímhle ne? A odkud ty myrády vlastně tedy jsou? A když tu máme odkazy na náboženství v prvních dvou dílech (v tomto, jak jsem předpokládal, ani ťuk, a přitom...), a když tu máme i ty role ďáblů jakž takž vysvětleny (jen ne to, proč by tu byli před dávnými časy a teď jsou tu znovu?), tak proč nejsou vysvětleny podobně další náboženské symboly (andělé, zjevení, proroctví, ostatně samotný Bůh)? Vlastně jsme se dozvěděli, že občas se to prostě stane, že nějaký celý svět zanikne bez vzpomínky, a jede se dál, koukat, jak se zničí dalšísvět. To mne tedy nějak moc přes všechny ty přísliby v prvních dílech neuspokojilo.

No dobře, tentokrát to vykrádá Vesnici prokletých, a pořád je to tak nějak rozvláčně vyprávěné, ale naštěstí se odehraje víc věcí, které drží pozornost, a rovněž ty přesahy s náboženskými úvahami nejsou úplně špatné (ačkoliv si myslím, že nakonec nebudou hrát roli). Víc se hraje se ztrátou vědy (ostatně také jako určitého typu náboženství, řekl bych.) Příběh pokračuje po 19 letech (a na hrdinovi prvního dílu a jeho manželce to kupodivu není nijak moc znát) a začíná se odkrývat, že ne vše je zářivé, jak by se v nové Utopii mohlo zdát. (Dobré jsou zmínky o Nových Athénách - a zajímalo by mě, proč zrovna Athénách -, kde lidé žijí postaru.). Ok, tak uvidíme, co poslední díl.

Nechybí tomu jeunetovské „úlety“ á la Amelie z Montmartru, ale příběh samotný je hrozně jednoduchý, prostě je to jen trochu zvláštní dětský film, jako by jej natočila Plívová-Šimková společně s Robertem Rodriguezem. Takoví Spy Kids bez špionů a s jediným vynálezem perpetua mobile. A samozřejmě poselství nakonec, rodina je vše, i když ji kvůli vědeckému úspěchu zapřete.

Fakt nevím. Scény s loděmi jsou dobře natočené, ale jinak to nenabízí nic navíc. V podstatě vše už jsme viděli a četli - přiletí mimozemšťané a řeší se, jestli jsou hodní, nebo zlí. Oni samozřejmě tvrdí, že hodní. Ale jednat budou jen s nějakým farmářem, který má údajně skvělé vyjednávací schopnosti. Ale nakonec je z něho fanatik nabízející „zelená“ řešení, aby lidstvo nevyhynulo. No, uvidíme v dalším dvojdíle, ale nějak moc mě to neláká dál koukat. Zvlášť postava malého černouška na vozíku - to je tak zbytečné moderní klišé... Potěšila mě ale účast Colma Meanyho, který zde má správně cynickou postavu.

Eddi Arent se snaží, seč může, ale co dělat v kriminálce, kde hodinu přehnané množství postav drží jednu ženu zavřenou v hotelu, a ve druhé části se nám dostane klasické pohádky o skále skrývající zlato, ale musíte umět včas odejít, jinak tam zůstanete. Jen místo skály je zde trezor v podzemí. Navíc to celé s postavami, které se chovají neuvěřitelně pitomě a netušíte, jestli to je schválně, nebo vážně, protože vykládat si to můžete všelijak. Spousta věcí šla přece řešit jednodušeji a rychleji. Někdy mám pocit, že postavy musejí zvládat teleportaci, jak jsou na různých místech skoro naráz. Občas některé postavy chodí za svými nepřáteli jako na kafíčko, a netušíte proč, jaké jsou motivace, Pasti v domě jsou také jen na ozdobu. Pár dobrých záběrů (příjezd vlaku, mlýn) plus účast Klause Kinského (který za celou dobu nepromluví ani slovo), to jsou asi jediné klady tohoto neujasněného a nepovedeného snímku.

Za slušnou filmařinu a herecké výkony tu jednu hvězdu dám. Jinak jsem si zase hned vzpomněl na Vonneguta, že bez kladné postavy, ke které si čtenář, potažmo divák může utvořit nějaký vztah, to prostě nejde. Tady nám tvůrci jako hlavní postavu, které snad má divák fandit, od začátku prezentují nepříjemného týpka, kterého byste nechtěli potkat v noci v zapadlé uličce ani na rušné ulici. Tak jo, Ježíš taky chodil za celníky a prostitutkami a vybíral z nich své následovníky, ale nečetl jsem, že by tak činil i s vrahy nebo bezbožníky či dokonce rouhači. A poté autoři ve vidině ceny z nějakého hezkého evropského artového festivalu promlouvají ze své pozice do duší těch zkostnatělých katolíků, kteří nechápou, oč vlastně ve víře jde, a musí jim to prostě říct lump a darebák, lhář a zloděj, protože nikdo jiný přece nemá takový nadhled a moudrost a porozumění hříchům druhých lidí. Mně se ta premisa moc nepozdává, protože v reálu by takového podvodníka odhalili i na vesnici když ne během pár hodin (farář má povinnost žádat doklady a poslat papír dál, výš), tak určitě během pár dnů (třeba hned po první zpovědi, kdy falešný kněz neodříká povinnou modlitbu rozhřešení na závěr, to je dost velká chyba, pokud se film chtěl tvářit realisticky.). Una111 má ve svém komentáři pravdu s NOM - kdyby musel mladík sloužit latinskou mši, je v háji. A ne že celou dobu mu všichni budou věřit, že je kněz. Ono totiž to buď v sobě máte, nebo ne. Nestačí opakovat kázání svého mentora z pasťáku, když je nemáte vnitřně zažitá a svými skutky děláte pravý opak. Což je další premisa, kterou jsem nepochopil. Proč by lump chtěl studovat na kněze? V sobě to očividně neměl. Možná, kdyby tvůrci hlavní postavu pojali nějak uvěřitelněji, třeba že kluk byl v pasťáku omylem, ale jinak nemá násilné sklony, vzal bych to celé lépe. Takhle je to z prstu vycucaná moralitka (ne-li dokonce agitka) zaměřená proti bigotním věřícím, kterým světlo musí přinést až darebák (úplně cítím to pomrkávání na artové komise festivalů ve smyslu „cítíte ten zajímavý rozpor?“). Jinak ale chápu to vysoké hodnocení, neb film se skutečnou vírou nemá nic společného, spíše do věřících moderně kope, a to se mazlíčkům líbí.

A to jako bylo všechno? Hodina a půl plků o ničem, jedna návštěva knihovny a rychlý konec bez nějakých větších scén, triků a skutečného zla? Bez jakéhokoliv většího zvratu? Hvězdička navíc jen za původní partu, jinak jde o rodinnou selanku s rodinnými hodnotami jako že máme držet při sobě a věřit si navzájem. Což nic proti, ale ve Spy Kids to aspoň znělo uvěřitelně.

Paradoxně mi pomohl tento film docenit jiný režisérův film, Smyk. U Smyku jsem si říkal, že kdyby dostal Brynych do ruky pořádný materiál, natočí skvělou věc. Musím přiznat, že jsem tenhle film doukoukal až napotřetí. Ta podivnost stavby obrazu mne vždy vykolejila. Ale díky Smyku jsem pochopil Brynychův trademark, dokonce i perfektní práci se zlatým řezem, takže jsem se napotřetí do Jezdce konečně dostal. Chápu však, že ne každému film od začátku sedne. Líbila se mi práce s detaily, kdy obraz nikdo nekomentuje a je na divákovi, aby mu došlo, kolik židů muselo do koncentračních táborů, když je všude tolik houslí - a že židé asi měli rádi umění. Nebo úvodní a závěrečné záběry naznačující, že udavači jsou stále mezi námi, i dnes. (Ostatně ke konci filmu padne skvělá otázka toho gestapáka - teď už v tom domě nikdo nebude věřit nikomu.) Kamera kouzlí naprosto neuvěřitelně a využívá dostupné lokace do mrti, především uličky staré Prahy, ale i ten žižkovský činžák u stadionu Viktorky Žižkov. Naprosto surrealistická návštěva baru, kde bláznivá žena chodí kolem lidí jako Smrtka, podivná špeditérská firma v ulicích působí také jako ze zlého snu (ale všichni víme, že to sen nebyl, zlo však ano), některé scény (příchod do cizího domu z deště) mi přišly jako od Juráčka (což je pochvala). Líbil se mi způsob, který tvůrci zvolili péro nahlédnutí do jednotlivých domácností, vyznívá to sice mírně přehnaně, ale realisticky. Spousta dokonalých hlášek („Tati, kdo je vlastně hrdina?“ - „Proč zrovna já?“ - „Historicky jsem optimista.“ - "Ta tvoje Evropa už není.“). A velmi zajímavá práce se zvukem, kakofoniemi, zneužitou klasickou hudbou, řevem dítěte, jež zvedá už tak napjatou nervozitu. Ale i práce se světlem a tmou, nejlépe vyjádřená tím nečekaným, neustálým zhasínáním světla na chodbě. A nakonec myšlenka, která není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá, není prvoplánová, a není to o hrdinství za každou cenu.