Poslední recenze (7 504)
Huba toho druhého (1979)
Škoda, že vrchu nabrala kostýmní komedie a politická satira se zhruba v půlce vytratila (hned po tom minutovém hotelu). Být to obráceně a tepat ty zlořády, které zde máme i dnes (mimochodem, skvělá hláška: „Je tady několik tisíc demonstrantů, podle policie sotva pár stovek.“ Nebo ta válečná píseň na mítinku, to je tradiční francouzské trauma.), takže by si člověk uvědomil, že se politika nemění a je pořád stejným svinstvem, tak jsem víc spokojený. Takto mě pobavil jen závěr v televizním studiu (s fajn odkazem na Ježíše a apoštoly) a jak chudák zvukař viděl za oknem několik tváří jak na orloji. Žel, ta kostýmní komedie s neustálými Serraultovými převleky skutečně nakonec vyhrála na celé čáře, Poiret i jako autor scénáře do toho opět zabudoval svou oblíbenou gay tematiku, a v té chvíli mě to skutečně přestávalo velmi bavit. Navíc dějově zde sice dojde k několika záměnám, ale jiné zvraty zde nejsou, takže vše směřuje k jasně dopředu očekávanému konci, který také přijde. Ačkoliv aspoň řekne to, že všichni politici jsou jenom nějaké loutky a herci v rukou někoho jiného.
10.000 dollari per un massacro (1967)
Nájemný lovec jde jen po velkých rybách, na které je vypsána odměna minimálně 10 000 dolarů, a ty malé ryby nechává být. Což se v jednom konkrétním případě vymstí. Slušně napsaná jednohubka s jasnými motivacemi postav, dvěma zajímavými zvraty a docela slušným finále v opuštěném městečku. Každý svého štěstí strůjcem. Klidně by to mohlo fungovat i jako antická tragická hra.
Vesmírná bitva (1959)
Chápu,. že v té době asi těžko šlo udělat lepší triky, ale i tak nám zbyde naprosto blboučký a pitomoučký příběh plný neskutečného patosu a keců, bez nějaké dramatičtější linky nebo zvratu, a dokonce ani ty emzáky pořádně neuvidíme. Zato jsem viděl létající autobus, dokonce kloubák! Který ještě ke všemu střílel! Jinak, tvůrci maket a modýlků si určitě vyhráli a přišli na své, většina filmu v akčních scénách stojí jen a pouze na nich. Docela by mě zajímalo, jestli to tvůrcům i tehdy diváci „žrali“. Pobavila mě ta umcaca hudba, která zněla jako naše lidovky, během těch dramatických stříleček ve vesmíru, několikrát opakované záběry nebo to, že měsíční základna mimozemšťanů vypadá jako hračky z hračkářství pro děti do pěti let.
Poslední deníček (8)
Malá úvaha nad pohoršenými komentáři
Nebaví mne číst pohoršené komentáře na komentáře, s nimiž dotyčný nesouhlasí. Každý má právo na názor. Na jakýkoliv názor. Povyšovat svůj názor nad cizí je projev samolibosti a namyšlenosti.