Scénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Evžen IllínHrají:
Miroslav Horníček, Karla Chadimová, Libuše Švormová, Josef Somr, Miroslav Macháček, Leopolda Dostalová, Jan Libíček, Jan Vostrčil, Věra Tichánková (více)Obsahy(1)
První interaktivní film na světě, ve kterém diváci mohou zasahovat do průběhu děje. U dveří hlavního hrdiny filmu pana Nováka (Miroslav Horníček) zvoní jeho sousedka. Je téměř nahá. Oblečena jen do osušky si omylem zabouchla dveře svého bytu a nyní pana Nováka prosí, aby ji pustil k sobě domů. Co teď? Mladá dáma v prekérní situaci prosí o pomoc. A je velmi půvabná. Na druhé straně se každou chvíli může vrátit domů manželka pana Nováka, která má navíc dnes narozeniny... STOP! zvolá moderátor vcházející na scénu a děj filmu se opravdu zastaví. Nyní je řešení této prekérní situace na divácích... Vpustit nebo nevpustit? Zelené tlačítko na křeslech diváků znamená vpustit, červené odmítnout... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (69)
Naše predstavenie moderovala dcéra pána Činčeru a malo to svoje čaro. Nápad Kinoautomatu je super, bohužiaľ realizácia zaostáva. Scenár je slabý a neprospievajú mu ani pauzy pre moderovanie. Na hlasovanie by to chcelo rýchlejší systém, ale asi to v dobe uvedenia filmu nebolo možné. Ale ako skúsenosť to bolo zaujímavé. 70 % ()
Nápad je geniální, to jistě. Ale konkrétně Člověk a jeho dům vskutku není ničím víc, než sice kouzelnou, ale pouze situační krátkou hříčkou, které navíc zejména ke konci mírně dochází dech a obsahuje i logické mezery v ději (menší, či větší - v závislosti na volbách diváků). Humor Miroslava Horníčka miluju, tudíž jsem si ho užil i zde, a také ostatní herci jsou velmi dobří. - Poznámka zcela na okraj: Jelikož jsem Kinoautomat stejně jako Radko viděl v obnovené premiéře v kině Světozor, musím říci, že mi stran uvaděčů poněkud vadilo neustálé křečovité zdůrazňování jejich antikomunismu. Ano, všichni víme, že v roce 1967 nebyla v ČSSR demokracie. Co to má společného s Kinoautomatem? ()
Uvoľnená atmosféra 60. rokov, kedy boli traumy II. svetovej vojny i následných boľševických procesov smrti potlačené, cudzie vojská zatiaľ nebrázdili Československo krížom krážom a zákerný AIDS neexistoval. V ovzduší sna o spravodlivom a demokratickom socializme sa zrodilo množstvo výnimočných umeleckých diel, ktoré spoľahlivo bavia i dnes. Jedným z nich je Činčerov unikátny Kinoautomat. Banálna bakalárska príhoda o nahej susedke, zabuchnutých dverách a návšteve príbuzných z Moravy je pozdvihnutá nielen výberom hercov, ale najmä ich viditeľnou chuťou hrať, vstupom živého konferenciera do filmu a zapojením diváka do procesu rozhodovania o ďalšom deji (aj keď v skutočnosti ide o šikovne predostretú manipuláciu). Radúz Činčera, majiteľ myšlienky hovoril o tom, že najviac sú z jeho interaktívnych predstavení odvalení Japonci, ktorí sú zvyknutí akýkoľvek problém, vybočenie z poriadku a chybu riešiť zvolaním aktívu, hlasovaním a kolektívnym rozoberaním chyby a hľadaním riešenia. Naproti tomu v ČSSR bola situácia taká, že nefungovalo skoro nič a človek sa musel naučil okamžite jednať a improvizovať. Na tomto podklade vraj vznikol Kinoautomat, jeden z najhravejších projektov česko-slovenskej kinematografie. Jeho sledovanie v kine Světozor, kam sa jeho oprášená premiéra po štyridsiatich rokoch od vzniku na pár týždňov presťahovala je skvelým zážitkom. Pozn. Ohlásené je vydanie filmu aj na DVD, zaujímavé by však bolo pouvažovať o vydaní širšej kolekcie ďalších Činčerových multimediálnych prezentácií, robených pre zahraničné publikum na svetových výstavách, pritom v Česku, či na Slovensku takmer neznámych. Údajne ich bolo okolo 120, a vyznačovali sa mnohotvárnymi inováciami a novinkami, ktoré neboli inde použité. Hravosť Kinoautomatu naznačuje, že naozaj také boli. ()
Pan Horníček je decentní a milý, ten je omluven... Ale jinak jsem byla naprosto znechucená. U jiných filmů se vždy snažím odmyslet si kino-zážitek a hodnotit snímek samotný, ale u tohoto interaktivního experimentu to jde těžko. Viděla jsem ho v Klubu kultury v Uherském Hradišti, moderátorem byl krajně nesympatický a trapný Eduard Hrubeš, moji spoludiváci vždycky odhlasovali jinou variantu než jsem chtěla já. Co si asi naivky mysleli, že se stane, když si pan Novák (decentní Horníček) pozve domů nahou sousedku? Mě by zajímalo, co by se stalo, kdyby zůstala na chodbě. Ale to je fuk. Stejně to byl banální příběh, jehož pointa byla naprosto jasná bez ohledu na nějaké hlasování. Oceňuji svěží (což nutně neznamená dobrý) nápad, pár vtípků a samozřejmě herce. ()
Dobrý nápad, iluzorní a nezajímavé volby, nenavázanost děje (jak mě by zajímalo, jak se může pan Novák dostat od vraždění vrátného do auta přijíždějícího! k hořícímu domu) a, jak říká Ony, publikum, které volí očividné zápletky místo aspoň mírných tvůrčích výzev. Že to není film, ale cirkusová atrakce, snad netřeba dodávat. ()
Galerie (5)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (13)
- Za celou dobu promítání filmu na Expu 1967 si diváci nikdy nezvolili variantu nevpustit polonahou sousedku do bytu pana Nováka (Miroslav Horníček). (raininface)
- Na podobném konceptu jako Kinoautomat byl v polovině 80. let založen i televizní seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984). Hlasování tehdy probíhalo rozsvěcením a zhasínáním světel v domácnostech. (Letní filmová škola)
- V Montrealu byl Kinoautomat představen ve dvou verzích, jedna byla určená dospělému publiku, druhá dětskému, které si mohlo vybrat z nabídky československých kreslených filmů. Role konferenciéra, seznamujícího diváky se způsobem hlasování a vyplňujícího čas nutný k výměně 35mm filmových kotoučů, se ujal rovněž Miroslav Horníček. Anglický text se musel naučit zpaměti s pomocí magnetofonové nahrávky. (Letní filmová škola)
Reklama