Delirio di sangue

So Sergiom Bergonzellim som sa zatial stretol iba raz a to práve pri tomto filme. Má to dva dôvody. Jeden je ten, že prevažne točil erotické až pornografické filmy a ten druhý , je , že len asi tri filmy z jeho filmografie majú aspoň titulky. Jeden, ktorý by som rád videl Nelle pieghe della carne je asi jediné giallo od tohto režiséra, a hádam niekedy sa nájde človek, ktorý by naň spravil titulky. A teraz k tomuto filmu. Hneď od začiatku bolo vidieť, že režisér sám nevie čo chce točiť. A dej sa odohráva na stredovekom hrade v krásnej oblasti Abruzzo a práve pre to prostredie tu bola slušná dávka ponurosti a nezabudlo sa ani na cintorín a kradnutie mŕtvoly, čo tiež v gotických horroroch, nie je nič ojedinelé. A keby sa držal tejto linky a do príbehu by zakomponoval šialeného maliara, ktorý zabíja krásne devy, kvoli svojim neukojeným zvrhlostiam alebo aby svojim umením zase raz naštartoval svoju kariéru, bolo by to neoriginálne, ale aspoň niečím reálne. Ale to čo nám milý pán režisér naservíroval, bolo už ukážkový bordel. Lebo do jedného príbehu okrem už spomínaného Gotického horroru, dal aj ghost horor, kanibalizmus, reinkarnáciu či nekrofiliu. Keby sa držal jednej alebo dvoch tém, tak by film bol celkom solídne vygradovaný, ale takto to vyznelo neskutočne chaoticky a nezladene. Dvaja hlavný predstavitelia zahrali ukážkových psychopatov a Gordon Mitchell si rolu nekrofilneho zvrhlíka, hádam aj užíval a zas John Phillip Law tiež vedel kedy sa má tváriť ako psychopatický maliar, ktorý túži po krvi a uznaní. A tie jeho psychedelické stavy boli ukážkovo zvládnuté. V tomto režisér nespravil chybu, práve naopak, urobil dobre, že týchto dvoch dal do kopy , spolu im to nesmierne šlapalo a ešte aj do takého mierne zvráteného príbehu a odvďačili sa mu ukážkovými prevedeniami svojich rolí. Tento film ma aj niekoľko erotických scén, ale zas v podobných filmoch ich býva aj oveľa viac a gore stránka je celkom nenápadná a  aj škoda, že trikovo patrí tento kúsok k tým horším, ktoré sa v Taliansku urodili na konci 80-tok.  Žiadna sláva sa nekonala a takýchto podobných filmov je veľmi veľa aj z 80 rokov a musím aj zdôrazniť, že niektoré sú kvalitatívne celkom niekde inde. Ale zas, keď zoberiem, že tento režisér točil celkom iný štýl filmu, tak až taký prúser to určite nebol, snaha tam bola a tu oceňujem. Odštartoval som Halloweenský horrorový špeciál vo V.R.K diskusii a je to už 31 film, ktorý som mal možnosť vidieť v rámci tejto diskusie a aj keď to nebolo niečo extrémne zaujímavé, som rád aj za tuto možnosť, vidieť film od neznámeho Talianskeho režiséra. Slabé 3*. (23.10.2023)

Dosť puritánsky film. Keď aj vidíme jemný pokus o násilie, herci sa hneď vzápätí prežehnajú alebo pomodlia. Herečky sú veľmi delikátne, nemajú odhalené ani členky, aj blúzku nosia zapnutú až ku krku. Myslím, že skôr než pre bežného dospelého diváka je film určený na detské besiedky. A produkčne sa na natáčaní pravdepodobne podieľal Vatikán. Nie, no, trocha irónie ešte z nikoho neurobilo kostru, za ktorú treba hľadať dokonalú dvojníčku. Konečne viem, prečo je IT support u mňa v práci taký neschopný. Lebo ten akronym znamená Italian Trash. Najkontroverznejšiu postavu mal Gordon Mitchell. Taký úchylný Leslie Nielsen typ, ktorý otočí žánrové smerovanie hore nohami, keď v horore plnom tajuplnej atmosféry sa zrazu rozhodne znásilniť mladú dedinčanku. Podotýkam, že sa o to pokúsi opakovane, aj keď ona je pre príbeh úplne nepodstatná. Potom sa už všetko dianie vymkne z pod kontroly. (29.10.2023)

Vytříbeně dekadentní kousek, novogotický krvák zasazený do moderní doby, třeba takový Klíma nebo Váchal by ho jistě ocenili taky. Zaměňte si v duchu automobil za kočár, odpreparujte telefony a helikoptéru, a máte tu brakový příběh z 19.století jako vyšitý. Ježto se jedná o "itálii", připravte se samozřejmě na přepjatost a teatrálnost. A zapomeňte též na přirozené audio, herci jsou dabovaní ve studiu, protože se většinou nejedná  o Italy. Potěšila mě trocha téměř klímovské metafyziky, kdy v současnosti ještě nemrtvá žena promlouvá ze zásvětí už coby mrtvá k ženě živé, protože přece budoucnost, přítomnost i minulost jsou už všechny zde, v tomto okamžiku, chápete přece, i tu zápletku o dvojjediné duši, kterou symbolizuje plamen dvou svíček spojený v jeden... Krásná Sybille/Christine jako éterická, věčně zasněná múza je přímo femmefatalistická (a navíc neskrývá svoje vnady), šílený malířský maestro mi celou dobu neodbytně připomínal nebožtíka Wimmera řádícího v nějaké televizní estrádě a jeho sluha, násilnický nekrofil se sklony ke kanibalismu, je opravdu onen skvělý týpek z Rány deštníkem, jak jsem si právě potvrdil. (26.10.2023)

Dvě zvrhlá prasata, malíř Simon a jeho slizký poskok Hermann, nalákají na hrad Sybillu, o níž je Simon přesvědčen, že je reinkarnací jeho zemřelé ženy Christine. Sybille až pozdě zjistí, do jaké pasti se chytila. Typická zvláštní Itálie - plno ženské nahoty, nekrofilie, znásilnění, zabití a pozor, nejen střeva, ale i další vnitřnosti ven. I přes zdánlivou zmatenost má film kupodivu pevnou dějovou linku. Postavy jsou buď šílené, nebo naivní - za obojí se platí. Velmi dobrý vizuál, pěkná hudba. Law je zde van Goghovi vskutku podobný, závěrečný rozklad osobnosti na jedničku. Bouře, zuřivý duch, zkáza. Silné 3* zvyšuji o jednu, páč pro tyhle filmy mám slabost. (25.10.2023)

Tak asi takhle. Pohledů na kozy - ženská ňadra - si zde člověk užije již od začátku dost a dost, dokonce i na bobry sem tam dojde, takže v tomto ohledu si jako divák nemrava (řečeno slovy 'Šimka a Grosmanna) nemůžu stěžovat. Dokonce i ten základ příběhu by se mi líbil, temný gotický horor o šíleném malíři z děsivého hradu. Jenže podané je to tak naivně a hloupě ("herecké" výkony raději neřeším), až by jeden plakal. Už jen to, že Sibylle odjede jen tak s cizím chlápkem, kterého náhodně potká na výstavě, nedá nikomu vědět a její přítel se po ní neshání, mi přišlo jako hodně neuvěřitelné i na céčkové giallo. Závěrečná scéna je plná takových wtf - kolem lítají duchové, podivné koule, padají obrazy..., ale malíř a jeho sluha jen stojí a melou nesmysly a zcela ignorují, co se kolem děje. Přítel Sibylle a její kamarádka jsou taky zlatí - oba se vybaví revolverem, protože malíři a jeho sluhovi nedůvěřují - aby buď rovnou vběhli do pasti, nebo dokonce přímo vyžvanili, oč jim jde, a revolver vůbec nepoužijí. A samozřejmě klasika, omráčíte padoucha, a místo, abyste ho dorazili, necháte ho, aby se vzpamatoval a přemohl vás. No nic, aspoň jsem si u jedné scény vzpomněl na zabijačky prasete u mé prababičky s pradědou. (05.11.2023)