Blue in the Face
Blue in the Face
Kamera:
Adam HolenderHrají:
Harvey Keitel, Lou Reed, Roseanne Barr, Mel Gorham, Michael J. Fox, Jim Jarmusch, Lily Tomlin, Jared Harris, Giancarlo Esposito, Malik Yoba, Victor Argo (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vítejte na planetě Brooklyn, průvodce vám budou dělat trafikant Auggie a jeho zákazníci z filmu Smoke... Scenárista Paul Auster a režisér Wayne Wang si při improvizovaných zkouškách na natáčení svého filmu Smoke uvědomili, že řada vedlejších postav v sobě skrývá potenciální náměty, jež se do jednoho filmu nevejdou. Proto se rozhodli (s finančním požehnáním společnosti Miramax) souběžně natočit další snímek Vztek, který velmi volnou, improvizační formou představuje situace a lidská setkání, spojená prostředím nárožní trafiky (a také jejího blízkého okolí). Jednotícím tématem tentokrát nejsou lidské interakce, ale vztahy obyvatel Brooklynu k jejich svérázné čtvrti. Velmi úsporně realizovaný snímek, natočený během pěti dnů, vychází ze „zbytkové metody“ průkopníka laciných filmů, producenta Rogera Cormana, který často používal dekorace a stavby z jednoho filmu do svých dalších děl. Na režii se tentokrát společně podíleli Wang i Auster a nezanedbatelným tvůrčím vkladem přispěli i herci. Vedle hlavní postavy trafikanta Auggieho Wrena (Harvey Keitel) se v drobných úlohách objevuje celá řada známých představitelů – Michael J. Fox (sociologický průzkumník Peter), Madonna (zpívající doručovatelka telegramů), Mira Sorvinová (okradená blondýnka) či Lily Tomlinová (bezdomovkyně). I když Vzteku schází dramaturgická ucelenost předchozího snímku, je bezesporu zajímavým dokladem o tvůrčích možnostech nezávislé tvorby a herecké improvizace. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (66)
Hravý mix místopisného dokumentu s improvizovanými náznaky příběhu (v titulcích ostatně není „režírovali“, ale „situace připravili“) a Reedovým a Jarmuschovým klábosením – docela neortodoxní kombinace, ale jako celek je to ohromně chytlavé. Na konci budete mít chuť odstěhovat se do Brooklynu (a do devadesátých let, nebo možná do padesátých, když ještě hráli Brooklyn Dodgers, i když vás baseball normálně vůbec nezajímá). — Opravdu rád bych věděl, jakým hnutím mysli vznikl patafyzický český titul Vztek: žádná emoce snad s tímhle filmem nesouvisí míň. Vzteky člověk sice zmodrat může, ale v originálním názvu jde o idiom použitý v jedné scénce: „to talk until I'm blue in the face“ – mluvit, dokud nezmodrám, ve smyslu marně o něčem přesvědčovat někoho, kdo si stejně myslí svoje. Což tedy k Brooklynu a brooklynským sedí o něco líp. ()
Natočit Vztek za pět dní je kumšt a já si myslím, že se jim to celkem povedlo. Očekávala jsem sice trochu víc komediálnosti, ale zklamaná určitě nejsem. Měla jsem pocit, že tam v tom obchůdku v Brooklynu sedím někde nenápadně v koutku a tiše se pro sebe usmívám. Jejich filozofování, dialogy a hádky byly jak vystřižené ze života. Statistické údaje mohli sice vynechat, ale jinak jsem byla spokojená. Nicméně budu v hodnocení zdrženlivá a podívám se ještě na Smoke, pak se možná ještě vrátím. ()
Zatimco Smoke fungoval jako celek a jednotlivy pribehy byly zajimavy, tohle je jen sled tu vice, tu mene zajimavejch scenek a bohuzel ty mene previsujou. Navic ty dokumentarni vlozky me silne rozcilovaly. Takze to nakonec zachranujou jen herci, samozrejme hlavne Keitel, ale pak me hodne potesil Fox a Jarmusch. O dost horsi nez Smoke. ()
Konverzační záležitost plná různých upovídaných lidských postaviček, snažící se navodit atmosféru "snad" Brooklynu. Pohodovka jakoby ze starých časů. Mě tak nějak tentokrát nezasáhla, hodnocení 74% (srpen 2014) mě přijde maličko nadsazené - ovšem evidentně nálada filmu si svoji cílovou skupinu našla ;-) ()
Smoke na mě svého času zapůsobil jako nesmírně sympatická esence postupů amerického nezávislého filmu. Pokračování ale vypadá spíš jako sestřih nepoužitých záběrů z jedničky a improvizovaných výstupů, které vznikly jako momentální nápad party tvůrců Smoke, kteří se sešli na nějakém výročním setkání. I když ani jednička nestála v pravém slova smyslu na příběhu, tady se už o příběhu vůbec mluvit nedá. Působí to nekompaktně a i když z toho čiší láska k Brooklynu a New Yorku, nezachrání to ani vstupy populárních amerických tvůrců a celebrit. Celkový dojem: 55 %. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (14)
- Roli Jima Jarmusche měl původně hrát William Hurt. (HellFire)
- Natočeno za 5 dní. (HellFire)
- Mystická scéna, kdy se objeví již zesnulý basebalový hráč s číslem 42, je věnována Jackie Robinsonovi, který byl první černoch v historii, který hrál nejvyšší americkou baseballovou soutěž a tím hodně otupil americký rasismus. Číslo 42 bylo k uctění jeho památky vyřazeno a nikdo ho už nesmí nosit. (sator)
Reklama