Minulé životy

Mám rád tento typ filmů. Menší vztahové filmy, jenž v sobě mají hodně životní moudrosti a poznání. Režisérka a scénáristka Celine Song napsala a zrežírovala hezký romantický film, který si vás získá svou civilností a v jistém ohledu i pravdivostí. Velmi oceňuji, že Song netlačí na pilu, nesnaží se vytvářet konflikty, jen prostě nechá dvě spřízněné duše, aby si povídali a zjistili, že některé věci se nikdy nezmění, ale jiné se změní natolik, že je už je nepoznáme. Song to celé prodává s jistou lehkostí a přirozeností, že některé momenty působí jakoby byly napsány samotným životem. Samotný film díky tomu plyne velmi lehce a pomalu a má melancholickou atmosféru a energii. Bohužel jediná velká katarze přichází až v samotném závěru. Naštěstí je ta katarze silná a přirozená. Greta Lee hraje velmi dobře a její výkon se mi líbil. Yoo Teo svou roli zvládl s přehledem a sedlo mi jakým způsobem hraje. John Magaro nemá tolik prostoru, přesto svou roli zvládl s přehledem a krásně prodal všechny pochyby a emoce, co jeho postava má. Minulé životy je povedený a hezký film. (03.09.2023)

Tragická romance ze světa současných yuppies se vůči svým postavám chová daleko citlivěji a empatičtěji než bych to kdy dokázal já (všudypřítomná erasmácká atmosféra, artistic retreat výjezdy, vizuální odcizenost sdílených prostor), ale neokázalé vizuální a režijní nápady, skrze které jsou zde prezentovány jednotlivé scény mě zastihly při očekávání "dalšího romantického dramatu moderního přistěhovalce" dost nepřekvapivého (autora plakátu, promující film jako další generickou netflixárnu prosím na pracák). Vlastně by mě zajímalo, zdali je jen moje čtení v tom, že staré příběhy o nenaplnitelnosti lásky z důvodu odlišných původů či tradičních závazků v současné době nahrazujeme falešnou hrou na romantiku, kdy v cestě lásce stojíme my sami a místo toho, aby nám v ní zamezil zlý tatíček feudál, tak nám v ní zamezuje vlastní potřeba zachování sociálního postavení. Ideální převedení viktoriánských romantických tragédií do doby pozdně kapitalistického individualismu. Mám pocit, že kdyby se na ten film podívali aktéři filmu Stvořeni pro lásku, tak si navzájem říkaj, zdali ty dva lidi tady nejsou náhodou třeba úplně debilní. (29.10.2023)

Nežná,  sústredená, netradičná indie romantická dráma o jednom neštandardnom trojuholníku vzťahov, ktorá otvára veľmi citlivé témy, ktoré následne aj prezentuje s náležitou citlivosťou po celý čas vyhýbajúcou sa typickým hollywoodskym romantickým klišé a ponúka skôr taký obyčajný príbeh zo života, než klasickú filmovú romancu. Napriek pomerne odzbrojujúcemu záveru, kde všetky tie emócie budované v predošlým minútach doľahnú ako na titulnú postavu, tak na diváka, tak nemôžem si pomôcť, ale v tých predošlých sa mi Past Lives pod kožu až tak nedostal akoby som čakal. Po režíjnej stránke síce maximálne sústredené a vedené silnou režisérskou rukou, no za mňa zároveň aj pomerne zbytočne naťahované na 105 minút s postavami, ktoré si moje srdce získali až v samotnom závere, než by som ich osud hltal aj v priebehu predošlého diania. Na ďalšie počiny Celine Song som rozhodne zvedavý a uznávam kvality jej prvotiny, no úplný fanúšik jej režíjneho rukopisu ešte zatiaľ nie som. CELKOVO: 6/10 (14.10.2023)

// Někdo by možná řekl chladná a odměřená, já říkám pomalá, soustředěná a nečekaně seriózní. Přesto se mi údajně nejlepší romantika roku pod kůži nezavrtala, byť je to po režijní stránce precizní a formálně tomu nelze moc co vytknout, loňské laškování o několik dekád starší Emmy Thompson člověka vtáhlo víc, mělo silnější sdělení, a ještě přitom stihlo náramně pobavit. V minulém životě bych byl možná nadšenější, v tomhle jen 6/10. (02.07.2023)

Málomluvná, tichá, atypická a především pak neskutečně subtilní (anti)romanťárna o tom, kterak se dvě dětské lásky opět setkají o dvě celé dekády v naprosto diametrálně odlišných životech. PAST LIVES vyniká především tím, že svůj příběh o kontrastu mezi minulostí a přítomností vypráví obrazem, skrze pocity [ať už skrze pocity postav či diváka], v náznacích a jemných vizuálních nuancích, díky čemuž má celá zápletka o opětovném setkání osudů dvou lidí a jejich nenaplněný lásce [motiv tak archetypální, a přesto stále aktuální] osobitě melancholickou emotivní náturu, která se u filmů podobnýho ražení jen tak nevidí. A24 prostě umí. (13.03.2024)