Sedm schodů k moci

Klímův přehled o aktuálním dění je tady v tom dobrém na scénáři velmi dobře vidět a nemám problém to zařadit mezi nejlepší scénáristické počiny letošního roku. Opět tak dostáváme reálný příběh, tentokráte točící se okolo aféry Jany Nagyové, a ačkoliv jsou jednotlivé charaktery zamaskovány za fiktivní jména ,tak je poměrně snadné rozluštit kdo je kdo vůči reálným osobám. Líbilo se mi celé vystavění příběhu, které v rámci dílů a názvu spolu pěkně koordinují. Stejně tak bylo fajn po delší době v podařené roli vidět Evu Podzimkovou. Jen škoda zbytečně urychleného konce, který docela vybízí k druhé řadě. (04.12.2023)

Vida, vida. Fajn! Jak jsem namastila v poločase: mé guilty pleasure pro letošek bychom měli. 😂 Válím se smíchy, je to výborné! Vyorálek se pro roli politiků a jiných vládních entit z všelijakých nečasů naší historie narodil, já na něj koukám, jak se láduje z nachystaného talířku a padám smíchy z gauče, Eva Podzimková jede bomby, člověk té její svini chvílemi i fandí, je to tedy kýbl všeličeho, ale natolik zábavné, že ani neřeším určité dramaturgické blbinky, mě to prostě bavilo! 😝 Jako drama bych to neoznačila ani náhodou, v kontextu lednové milošti to chytá ještě pikantnější říz, skutečně "Kterak jedna prodavačka, zde ficka v bufáči, roztočila kabelku a co z toho bylo." Ještě dodám, že tyhle špíny jedou svoji hru bez skrupulí i jinde, jedna taková ambiciózní bestie Alenka Žužu se taky podobně obšmejtala v zákulisí vlivných, ale ta to tedy "dotáhla" až k odporné vraždě novináře a jeho partnerky, a nejen jich. Tak si říkám, kam by to došlo v případě tomto? Madam byla taky solidně odbržděná, naštěstí ji sundali rychleji a divák se tak může s chutí lámat v pase.  "Bozkávam všade!" (05.03.2023)

Sedm schodů k moci je o případu, který se v Česku opravdu stal, jak všichni víme. Nejvtipnější jsou samotná jména, která (ne)mají odkazovat na reálné představitele. Petr Nečas - Tomáš Vichr - alespoň tvůrci zůstali u počasí. Premiér Dub - Topolánek - strom jako strom. Více než samotný fakt, že se ze samého společenského dna někdo může dostat až do premiérské kanceláře je pozoruhodné to, jakou cestou musela Anička jít a co všechno postupně dělala. Z hodné holky se stala výstavní mrcha schopná úplně všeho. Ale to je moc. Jakmile jí někdo ochutná, je opojná. Za zmínku ovšem stojí, že zpočátku ji k řadě krokům navedla či popostrčila její kamarádka, která se pak dost divila, co se z Aničky stalo. Zajímavý je ale seriál i tím, jak zobrazuje politické prostředí. Státní zakázky, lobbisté, vztahy mezi opozicí a vládou, ale i třeba novináři. Pozoruhodné, že se tvůrci nebojí poukázat na tzv. novinářské svině. Tohle je bohužel politika a nedělám si iluze, že kdekoli na světě to funguje jinak. Eva Podzimková hraje cílevědomou Aničku skvěle. Dobře jsou obsazeny i další posty. Jedinou výtku bych měl ke krátkosti seriálu. Tahle přímočarost je spíše na škodu. (18.03.2024)

Jsem příjemně překvapená - nečekala jsem, že se to až tak povede. A ani mě vlastně moc nelákalo to vidět, už jen kvůli tomu, že mi křehká brunetka Eva Josefíková přišla na roli carevny totálně mimo mísu. Ale mýlila jsem se, zahrála to skvěle. Výhrady mi zůstaly k postavě novináře Krčky - to byla fakt karikaturka (vycucanec z prstu a ještě jak několikrát v každém díle musel na kameru zahromovat, že je fakt svině - to bolelo!), ale jinak to svištělo parádně. Obávám se ale, že z toho hodně lidí bude vyvozovat chybné závěry, ze to přesně takhle v politice a jejím zakulisí vypadá. Tak to ani náhodou. Nějaké motivy si sice půjčili - ty, o kterých se psalo a byly dostatečně bizarní, ale jinak to bylo přifouklé a opulentní pro potřeby dramatického seriálu (čímž zároveň neříkám, že mnohdy nemůže být realita ješte horší, ale probíhá to prostě jinak). Nejvíce ale oceňuji, jak se scénáristům podařilo vybudovat uvěřitelnost a dynamiku vztahu mezi mazanou asistentkou a politikem - jak dokázali názorně a psychologicky propracovaně ilustrovat nepostradatelnost. A konec tedy ufikli, chtělo to ještě aspoň jeden dva díly. (24.07.2023)

Námět obrýleného premiéra a jeho drzé konkubíny nám nabídl sám život ve své přenádherné pestrosti. Líbila se mi tato linie příběhu - pocházím z chátry, stále mne obklopují chátrovské situace, musím uniknout, vyprostit se, ale protože tak činím za použití chátrovských strategií (jiné ani neznám), tak to jsem se vlastně nikam moc neposunula. (18.03.2024)