Sním či bdím?

Superoriginální filozofická animovaně-hraná meditace. Richard Linklater se stejně jako ve filmech Before Sunset a Before Sunrise snaží divákům představovat myšlenky, názory, pocity v originální a zábavné formě. Jenže narozdíl od obou uvedených filmů je Waking Life z velké části jen pseudointelektuální žvanění, slovní průjem, který budí zdání hloubky a moudrosti, ale ve sktuečnosti je to jen blábol. Určitě jsou tam i zajímavé myšlenky, zajímavě podané zajímavými figurami, ale bohužel jich je příliš málo. Prázdné tlachy tentokrát vítězí na plné čáře. Přesto je forma tohohle snímku natolik originální a podmanivá, že dvacet třicet minut se na to dá koukat docela bez újmy. Kdyby Linklater ubral na pseudoinťoušství a přidal na opravdové hloubce a kdyby navíc skončil právě už po té půlhodince, byl by to jeden z nejzajímavějších nezávislých filmů za hodně dlouhou dobu. (27.01.2005)

Velmi zajímavý a zájmu hodný filmový experiment, u kterého jsem byl místy uchvácen a místy přecejenom trochu znuděn. Linklater tvoří většinou hodně ukecané filmy a Waking Life není výjimkou. V tomto případě se však veškeré rozhovory točí především okolo filozofie a hranicí mezi realitou a sněním. Hodnotit obsah filmu není snadné, chybí zde totiž klasická kostra příběhu. Divák společně s hlavním hrdinou proplouvá snovými dialogy, konfrontuje se s různými filozofickými postoji k životu či realitě a snaží se v tom najít smysl své cesty. (Mě osobně potěšila i závěrečná rozprava o jednom z děl Philipa K. Dicka.) K vizuální stránce filmu nemám žádných výhrad. Animace jsou správně halucinogenní a líbily se mi ještě více než ty z pozdějšího Linklaterova filmu Temný obraz. (15.12.2009)

Zpočátku je člověk ohromen originální animací, která dokáže měnit stylizaci i během scény či záběru + velmi povedený soundtrack (něco mezi Až na krev a Dvanácti opicemi). A to byly všechny klady, protože zbytek je pseudointelektuální honitba za chytrými dialogy. Stále si někdo zbytečně povídá o reinkarnaci, smyslu života a podobných ptákovinách. Že jedna postava je dokumentarista "křikloun" Alex Jones už snad nikoho nenechá na pochybách jaký je ve filmu bordel, protože se Linklater výjimečně neukazuje neutrální jako Švýcarko. Deset minut ano, desetinásobná stopáž NE! 30 % (05.09.2009)

Když mrknete do galerie a uvidíte zpracování, tak vás hned asi trkne film Temný obraz, pokud jste ho stejně jako já viděli dříve. Sním či bdím? je vpravdě vizuálně velmi podobný a navíc vznikl o 5 let předtím a pod taktovkou stejného režiséra Richarda Linklatera, který dokonce i dělal zábavovku s Jackem Blackem, a to Školu ro(c)ku. U nás je asi tohle ne tak profláklý snímek, ale rozhodně stojí za pozornost. Nejedná se ani tak o klasické pojetí příběhu, ale o takový výlet za hranice snů. Postavy přicházejí, rozmlouvají o vnímání reality a zase odcházejí. Celé to působí jako taková snová sekvence scén, které se vynořují z čista jasna a stejně jako postavy se opět rozplynou. Nemohl jsem se na začátku ubránit pocitu omáčkoidních monologů, protože kadence slov a myšlenek je v nepřetržitém proudu, ale postupně jsem se na film naladil. Ani bych neřekl, že by forma zvítězila nad obsahem. Ovšem je pravda, že bez ní by to nebylo tak zajímavé a brouka do hlavy mi Sním či bdím? tolik nenasadilo. (17.11.2014)

"To kým jsme, je vždycky jen naše rozhodnutí." "Je to jako kdyby jste na tuto planetu přišli s krabičkou pastelek. Někdo má 8 pastelek, jiný 16. Záleží ale jenom na tom, co s těma pastelkama (barvama) uděláte." "Funkcí médií nikdy nebylo odstranit zlo ze světa. Jejich úkolem je přesvědčit vás, abychom všechno to zlo akceptovali a zvykli si s ním žít." + filmu - myšlenky, scénář, filozofie, - filmu - nevím, zda je to záměr ale věčně roztřesený jakoby plovoucí obraz mi hodně vadil, příliš intelektuálský až "vědátorský", sama jsem musela vidět na několikrát, příliš napěchovaný dost těžkými pasážemi, chtělo by to víc nadhledu a odlehčení, spousta lidí to nedá.... ;) (21.10.2016)