Upíři

Spolu s VLÁDCEM TEMNOT nejslabší Carpenter. Carpiho filmografie připomínala v devadesátkách horskou dráhu - odstartoval je podivně zvoleným blockbusterem, který od něj nikdo nechtěl (NEVIDITELNÝ NA ÚTĚKU), pak fanoušky potěšil zajímavým metahororem (VE SPÁRECH ŠÍLENSTVÍ), po němž přišla studená sprcha v podobě nepochopitelně mdlého MĚSTEČKA PROKLETÝCH a následovala další rehabilitace a sice solidní ÚTĚK Z L.A., na který měl největší rozpočet své kariéry (50 mega) a jasně jím dokázal, že je sice už poněkud anachronickým, ale stále ještě hravým a zábavným tvůrcem. A jak se s dekádou rozloučil o dva roky později? Naprosto impotentními direct-to-video UPÍRY!!! Filmem, v němž není ani stopy po Carpiho nápaditosti a někdejší schopnost vyždímat z minima maximum a za pár šupů vytunit přímočarý béčkový scénář do stylové kultovky, ani stopy po jeho citu pro budování temné a tísnivé atmosféry kamerou, svícením a hlavně parádní vlastní hudbou, o zajímavých maskách ani nemluvě. What the hell??? Scenárista sice dodal docela svižný rozjezd (úvodní akce a následná upírská protiakce) a snažil se načrtnout vztahy mezi postavami, plus James Woods to táhne jako drsný lovec, který se vedle grilování upírů na slunečním světle nerozpakuje ani zkopat kněze nebo proplesknout fešnou prostitutku-poloupírku, ale to je vše. UPÍŘI jsou přímočarý, levný, béčkový hororový akčňák s jednoduchým příběhem, nudně natočenou akcí a ještě nudnějšími monstry, do nějž se Carpi otiskl naprosto minimálně (machistické, akčně-westernové ladění, likvidace zla konvenčními zbraněmi). A přitom to tu má výrazně lepší hodnocení než o tři roky mladší DUCHOVÉ MARSU, kteří jsou výpravnější a carpenterovští do morku kostí! (03.08.2016)

John Carpenter's VAMPIRES jsou takovým upířím westernem natočeným v době, kdy už Carpenter rezignoval na nějaké ambice a když mu tenhle projekt nabídli, řekl si, že se bude prostě bavit po svym. Nepamatuju, že bych v jinym filmu viděl upíra sát kundu a taky jsem neměl ponětí, že představitelka Laury Palmer z TWIN PEAKS, Sheryl Lee, byla taková kost. Uvidíme ji tu v celé kráse. James Woods chtěl roli leading mana a dostal ji. Carpenter se drží svýho kopyta a prostorových scén. Za konkurencí tehdejší doby jako BLADE a FROM DUSK TILL DAWN to sice zaostává, ale nehraje si to na nic víc, než co to je, a to pohodové béčko. (21.08.2003)

John Carpenter se stal filmařem, aby natáčel westerny, nicméně v době, kdy prorazil, byl tento žánr již téměř mrtvý. Jeho tvorba se tak vydala jiným směrem. Přesto je westernem velmi ovlivněná. Upíři (spolu s Duchy Marsu) ze všeho nejvíce. A to nejen svými westernovými vizuály vyprahlé krajiny amerického jihozápadu (v případě Duchů zase vyprahlé krajiny Marsu). Jde v podstatě o upírskou verzi Peckinpahovy Divoké bandy. Místo bandy psanců je tu banda bezcitných upírobijců, které také spojuje vzájemný respekt a vlastní kodex. Hlavní hrdina je pak typický carpenterovský cynický drsňák (překvapivě dobře obsazený Jamesem Woodsem), který svým naštvaným tvrďáctvím předčí i samotného Snakea Plisskena. Zatímco většina Carpenterových filmů byla ovlivněna Howardem Hawksem, tak tenhle je především poctou Samu Peckinpahovi. Akční scény jsou mnohem frenetičtější a rychleji stříhané než je u Carpentera zvykem a místo „krvavého baletu“ postřílených kovbojů v Divoké bandě se film opájí „ohnivým baletem“ upírů explodujících na slunci (ústřední banda je loví doslova jako ryby na navijáku a vytahuje je ze tmy ven na světlo, kde vzplanou). Pochopitelně tu najdeme i inspirace jedním z nejoblíbenějších Carpenterových filmů, Hawksovým Riem Bravem (např. v závěrečné bitvě ve věznici). Upíři jsou prvoplánový, repetitivní a předvídatelný film. V žádném případě nejde o strašidelný upírský horor. Místo toho vás čeká solidní nášup násilné, stylově natočené macho akce s chlapáckými hláškami a drsným smyslem pro humor. Přiznám se, že když jsem film viděl po mnoha letech podruhé a bral jsem ho již jako western a ne jako horor, líbil se mi mnohem víc. (01.12.2023)

Na několika místech se Johnu Carpenterovi podařilo navodit stylově bezchybnou atmosféru, na jakou jsme si zvykli u jeho starších děl. Scény z lovů na upíry jsou brilantní a zachraňují slabší scénář. Herci jsou většinou dobří, ale jejich postavy špatně napsané. Přes všechny zápory jde o kvalitní horror, který stojí zato shlédnout minimálně jednou. Společně s In The Mouth Of Madness jeden z těch lepších filmů mistrova pozdního období. (13.04.2005)

Nekompromisní upírobijec James Woods vs. pražskej krvesaj Jenda Válek? Tak to si nechám líbit.. Carpenterovo sympatické béčko se může opřít o několik předností. Pouštní scenérie ve spolupráci s kamerovými filtry vytváří dokonalou atmosféru, autor si tradičně pomáhá vlastní hudbou (tady navíc obohacenou o motivy z filmů Rodrigueze), nešetří se gore efekty, zbraně a postupy k lovu upírů jsou vskutku vychytané (naviják na světlo Boží ruluje, to následné pyro fanoušků Fenerbahce už pravda moc ne) a hlavně, mazák Woods si vše náležitě užívá. Známý potížista měl údajně s Carpenterem dohodu. Jednu scénu tak, jak je napsána, v následující možnost vlastní improvizace a jak je vidět, bylo to ku prospěchu věci. Třeba závěrečný rozhovor s „dřevnatějícím“ Padrem mě rozebral do šroubečku.. Během titulků se mi před očima zjevila pasáž z možného multi cross-overu, v němž by si Abraham Van Helsing, Blade, Buffy Summersová a pan D zašli na jedno do Titty Twisteru. Starostlivý barman Danny Trejo by na ně zdvořile spustil: „Kucí, doufám, že nebudou žádný problémy…“, načež by dovnitř vrazil Jack Crow s hlavou Chet Pussyho v levé ruce, samostřílem v pravé a směrem ke štamgastům zahalekal: „Dobrej večír, sráči! Slyšel jsem tady někoho říkat slovo problém..?“ (19.04.2013)