VOD (2)
Obsahy(1)
Elektřin komplex v elektrizujícím filmu. Dušezpytný námět o předčasném dospívání se potkává s explozivní imaginací, pomocí níž se režisérka noří do hrdinčiných traumatických vzpomínek ve všech odstínech monoklů. Setrvale hravý a místy hrozivý film nejen o tom, jak najít vztah ke svému vlastnímu tělu. (MFF Karlovy Vary)
Videa (1)
Recenze (41)
Úžasný krátky, výstižný a miestami šokujúci film. Dokonalé spojenie hraných a animovaných scén. To čo nám Kashcheeva chcela povedať, sa jej podarilo. Tak ako sa Electre zapísali do mysle jej desiate narodeniny, sa mne zapíše toto dielko. 5 víťazstiev na festivaloch v Čechách, ale aj v Toronte a Ottawe, hovorí za všetko. ()
Svoji osobnost si budujeme ve formujícím věku podle vzorů, které dětství a dospívání provázejí, přičemž největší vliv v tomto procesu mají obvykle rodiče. Právě tak toto utváření sama sebe ovlivňují události a traumata, která prožijeme - a protože k objektivnímu posouzení situace v daném věku nemáme výbavu, stává se, že naše interpretace těchto událostí se míjejí s realitou. Hodně se mi zamlouvá, že Daria Kashcheeva tento proces utváření vlastního "já" konceptualizuje v podobě plastových figurín s více či méně lidskými rysy, jejichž jádro vyplňují memorabilie vztažené k formujícím vzpomínkám, ale zároveň s figurínami pracuje i na dalších rovinách. Ta nejsamozřejmější je pochopitelně samotný artefakt (barbie) panenky, coby dárku od otce, který je ale zároveň obtěžkán dalšími význami (nerealistický model krásy, předčasná touha po fyzické dospělosti). V jiné scéně, kde svlečené ženské figuríny sdílejí své vzpomínky, přičemž zjišťujeme, že všechny se jmenují Elektra, režisérce zaměnitelnost plastových těl umožňuje zobrazit množství jednotlivých person (hlasů / vzpomínek / náhledů) překřikujících se v hlavě Electry. A konečně figurína, která ztrácí lidské rysy nebo se dokonce rozpadá, může také reprezentovat blednutí vzpomínek na situace a jednotlivé aktéry, kteří se v průběhu dalších let víc a víc stávají jen plochou s několika málo záchytnými body, kam můžeme projektovat libovolné významy. Electra je nepochybně do nějaké míry filmu o proměně vztahu ke svému tělu, ještě víc mi ale připadá, že je snímkem o sebepojetí - o snaze zformovat svou vlastní osobnost v dospělosti a odhodit při tom co nejvíc zátěže, kterou si neseme právě z oné formující doby dospívání. Tohle je aspekt snímku, který se mnou nejvíc rezonoval, ale nutno říct, že rovin, které by bylo možné rozebírat, je ve vyprávění mnohem víc - což by samo o sobě mělo svědčit o jeho kvalitách (podtržených, nutno dodat, brilantní formální stránkou). ()
Neskutečně komplexní a vrstevnatá sonda do života titulní Electry, která vzpomíná na své desáté narozeniny a probouzí v sobě nejedno rodinné trauma. Elektrizující a intenzivní snímek, u něhož vám pod kadenci tísnivých a hrozivých vjemů nebude úplně dobře. I přesto víte, že tuhle audiovizuální nálož rozhodně nevidíte naposled. Jedinečné dílo dokazující, že o Darii Kashcheevě ještě hodně uslyšíme. ()
Značný vliv švankmajerovsky surreálné animace a motivů (ruce neznámého se dotýkají, záběry "z venku", kdy jdete s kamerou v detailu, pořád blízko postavě a vše se tak nějak míjí v pozadí, v dynamické mizanscéně, nesledujete ani tolik příběh a okolí, ale jste hodně ve vnitřním kruhu, spolu s hrdinou/hrdinkou) a je to už chvíli, co jsem podobnou animaci viděl... hodně z toho ale cáká touha se předvést, stejně jako Kotlár, "ve stylu", nebo alespoň upoutat pozornost tím, že je vše, spíše než originální a obsahové, afektované. Film se snaží vizuálně opíjet, hraje to surreálno, aby vám pak vše v závěru vykecal na talíř, namísto toho, aby vyšperkoval a nechal diváka přemýšlet ve tmě. To je podle mě chyba. Je to jako kdyby Daria dala dohromady zepár solidních nápadů, jak to bude vypadat, ale jádro jede jaksi samo proti sobě a tak má z nejistoty potřebu se všem vysvětlit a ospravedlňovat. Ostatně, je to taková psychosa, trauma, dítě x žena, dítě, co zápasí s vystavením sexualitě, lesbická zpověď - kdo přesně ví a komu na tom sejde? Třeba je ta protichůdnost a rozpolcenost záměr. Mě to ale spíš přišlo mírně nedotažené na úkor toho, že to chce ukázat tu svoji divokost. Daria Kashcheeva udělala solidní záležitost, u které trvalo, než byla někde k sehnání. Ale po všech těch ohlasech nemůžu příliš říct, že je co kritizovat, protože fakt není co a na tuzemské poměry něco podobného jen tak neuvidíte. 8/10 ()
Daria Kashcheeva natočila hravý, znepokojující a úzkostný krátkometrážní film, ve kterém se zaměřuje na psychoanalýzu, související s Elektřiným komplexem, a na traumata z dětství, které se s člověkem nesou celý život. Film má svou hlavní myšlenkou velmi blízko k Fordovým Nočním zvířatům, poněvadž zde ústřední hrdinka, stejně jako postava Edwarda (Jaka Gyllenhaala), připodobňuje své nešťastné životní situace k nejrůznějším lidským hrůzám. Velice originální je zde použití prvku mísení reality se sněním, který filmu dodává punc Lynchovského mysteriózna. Čtyři hvězdy. 👍 (28.02.2024) ()
Reklama