Mastičkář

Ako častokrát predtým, čítala som najskôr knižku a potom prišiel film. S profesorom Wilczurom som prežívala jeho zúfalstvo, stratu pamäti,  snahu uplatniť sa v živote, bezmocnosť pri snahe spomenúť si na minulosť. Ťažký život na vidieku. Aj postupné záblesky pamäti, vďaka ktorým sa stal dedinským mastičkárom na úrovni vyštudovaného chirurga a tým pádom tŕňom v oku miestneho lekára. Už knižka bola výborná a film s Annou Dymnou a Jerzym Bińczyckim sa stal povinnou výbavou Vianočných filmov našej rodiny. (01.10.2023)

Felčarská rapsodie ztrát a nálezů s hepáčem, kterého by se lekla i mexická telenovela. Ohmataná červená knihovna z vesnické půjčovny, kterou netřeba číst - stránky, vonící člověčinou, rozprávějí o vině, trestu, lásce, lidských slabostech i dobrotě a obrací je sám Jerzy Hoffman... A výraz "ach táák" se už prakticky nepoužívá a přitom je tak krásně ironický... (11.11.2014)

Přiznám se, že film mi léta unikal, lépe řečeno jsem o jeho existenci (i jeho knižní předlohy) neměl ani tušení. O to to včera bylo větší překvapení a jednalo se opravdu o hodně silný a emotivní zážitek. Vypointovaný příběh, který se klidně mohl stát (hranice mezi úspěchem a neúspěchem a existencí a "neexistencí" je opravdu velice úzká), výborné herecké výkony, nádherná Anna Dymna (na těch více než 30, co jí tehdy bylo opravdu nevypadala), zajímavé exteriéry i hudba a hodně velice emotivních scén. Ty ale do silného příběhu patřily a nenechaly diváka ani na chvíli vydechnout či se od příběhu odpoutat. Přesto, že jsem byl do příběhu plně vtažen, několikrát jsem se přistihnul, že se mi "asocioval" Jean Valjean, při některých vesnických scénách zase tak trošku "Želary". Ten název filmu mne zpočátku trochu zmátl, dovedl bych si představit trošku jiný a výstižnější překlad. V té polské kinematografii (a kultuře obecně) je opravdu hodně drahokamů a tento k nim (podle mého názoru) určitě patří. Při mnoha dalších asociacích se mi vybavil i film "Bohové", ale chirurg/mastičkář (Wilczur/Kasiba) zdaleka tolik nehulil :-) (29.12.2017)

Sú Vianoce, tak všade, kde prídem, je zapnutý televízor. A stále v ňom nič poriadne. Keď tu zrazu - mastičkár. Najskôr som si myslel, že to je ďalšia hlúposť. Veľmi sa Ti ospravedlňujem, mastičkár a skladám klobúk. Bolo to jednoduché, ale nesmierne zaujímavé - bol som vtiahnutý do deja za pár minút a nevedel som odísť, kým som nevidel koniec. Naozaj to stojí za to.... (26.12.2010)

Lehce mysteriózní námět se ve druhém díle transformoval do červené knihovny. 1)  Nechápal jsem a dosud nechápu, jak je možné, že si člověk po úraze může pamatovat jazyk a různé dovednosti (zde třeba léčebné postupy včetně náročné operace), ale přitom zcela zapomene, kdo je on sám. Letmé prozkoumání mě poučilo o sémantické a epizodické paměti, k níž patří i paměť autobiografická. Teď sice něco málo vím, ale pořád to nechápu._____ 2)  Spoiler. Navíc jsem celou dobu měl dojem, že to na nás pan profesor jen hraje. Jeho oduševnělý pohled do dálky jakoby naznačoval, že on ví a že ví, že my také víme, jen s ním prostě budeme držet basu a nic nepovíme. Jak je to v knize, netuším, ale z filmu jsem si tento pocit odnesl._____ 3)  Zaujali mě bardzo ładny 25letý Artur Barciś (chromý mlynářův syn Wasylko) a 26letý Tomasz Stockinger (zamilovaný šlechtický syn Leszek). (31.08.2021)