Dům dlouhých stínů

Ak by to bola divadelná hra na nejakom z londýnskych javísk, kde si človek sadne a díva sa naživo na hororových majstrov na jednom mieste, nepoviem krivého slova. Ako film to ale nemá žiadnu pridanú hodnotu. Niečo záživné sa začne diať až polhodinu pred koncom, dovtedy je len len ultimatívne stupídna zápletka (spisovateľ má za 24 hodín (!) napísať román ako Búrlivé výšiny) premenená do voľného konceptu, kde sa každých 15 minút z tmy vynorí iná hororová legenda. Celé sa to odohráva v akože strašidelnom dome, ktorý nie je nič len zopár kresiel v pustom štúdiu nasvietenom tak, aby bola všade tma, nech nevidieť tú vypráznenosť. Je strašná hanba, že sa Christopher Lee, Peter Cushing a Vincent Price nikdy nestretli v žiadnom filme, ktorý by zodpovedal ich legendárnosti. (03.11.2020)

Spolecne s o tri roky starsim Monster Clubem jeden z poslednich zachvevu klasicke britsko-americke horrorove skoly, reprezentovane produkcnimi spolecnostmi Hammer, Amicus, AIP a dalsimi mensimi. Naposledy se zde take spolu objevuji vsichni slavni herci te skvele ery (Cushing, Price, Lee, Carradine) a nutno objektivne rict, ze vypadaji opravdu sesle. Stejne jako zminovany Monster Club i House of Long Shadows je spise nes horrorem komedii a pocatecni pochmurna atmosfera je pomalu rozmelnena a s "vtipnou" pointou uplne zanika. I presto je to ale super pocit, koukat na ty stariky, jak se jeste naposledy prohaneji v bourlive noci starym sidlem a snazi se, navzdory casu, nahnat divakovi strach jen pohledem oci a hloubkou svych hlasu. (06.01.2006)

Taková příjemná oddechovka okořeněná navíc společnou účastí tří výrazných hororových herců. Má to i docela slušné zvraty, sídlo je dostatečně tajuplné, ta sešlost na dýchánku hodně podivná, a rozuzlení se mi moc líbilo. Vážně celkově sympatický filmeček a vlastně škoda, že podobné hrátky už se netočí. (Btw, palec nahoru za velštinu. :-)) (24.05.2020)

See you in Blyddpaetwr Manor. 1) Kdyby mi nějaký alespoň elementárně schopný narátor děj filmu převyprávěl, asi bych byl nadšen. Směs britského humoru, vděčné prostředí opuštěného prokletého sídla a příjemná dvojí pointa na konci by mě uvedly když ne do nadšení, tedy alespoň do stavu příjemného očekávání věcí příštích. 2) Bohužel však po většinu filmu jsem se pouze a jenom nudil. O "mysteriózní hororové komedii" lze jen těžko říci něco horšího. (30.10.2012)

Pokus o sofistikovaný meta film se propadá do televarietní promenádu kdysi hvězdných tváří a úmornou deklamační žvanírnu. Celé to při tom je jen magnuskovský projekt šéfa společnosti Cannon Films, Menahema Golana, kterým si chtěl do deníčku zařadit společnou fotečku s legendami britského hororu, které kdysi obdivoval coby nadšený filmový fanda v kině. Stejně jako velká část Golanem produkovaných projektů z ranku pozdních šancí pro vysloužilé herecké hvězdy či variace na starší hity i tento projekt na jedné straně láká svým konceptem (slavné tváře klasických britských hororů poprvé společně v jednom filmu, navíc režírovaném brakovou legendou Walkerem, kterého Golan vytáhnul z důchodu), ale v typické cannonovské horlivosti doplácí na rychle spíchnutý scénář či nulovou dramaturgii. Tak zatímco předloha může dobře fungovat na jevišti, obzvláště pokud herci dobře vzájemně interagují mezi sebou a s publikem, filmová adaptace jen skáče mezi zasloužilými velikány, kteří ve své pompézní teatrálnosti nikdy nefungují jako ansámbl, ale jen konkurující si solitéři. Domněle sofistikovaná pointra vyprávění se jeví spíše jako krutá reflexe celého projektu aneb vskutku je možné za jeden den spíchnout vyprávění, ale navzdory fanfarónské samochvále se z toho těžko velkohube příběh, který by dokázal své publikum jakkoli pohnout. (16.08.2015)