Vysoká modrá zeď

Vysoká modrá zeď působí jako první díl nikdy nerealizovaného seriál, protože scénář rozjel hned několik zápletek a žádná není uspokojivě uzavřena. Děj nahodile skáče od tématu k tématu a vše plyne v poklidném tempu, jak se sluší na romantickou komedii, ale ne už tak na letecké drama. Stěží průměrná režie a mizerné dialogy, pak filmu definitivně zlomily vaz. Pozitiv je jen minimum. Patří k nim herectví Martina Růžka a také dlouho očekávaný přílet slíbených MiG-15. Scéna ve které se na obzoru objeví mrak přibližujících se letadel a za zvuků Kalinky se pomalu zvětšují, se dokonce může pochlubit napětím a atmosférou. Už jenom proto, že čtyřiadvacet špičkových stíhacích letadel do vzduchu dlouho nedostaneme. A kdoví, jestli vůbec někdy. Velice slabé tři hvězdičky. (10.08.2016)

Dal jsem tři hvězdy (66,6%) a hned řeknu proč. Rádoby experti na leteckou tématiku se zde již vyjádřili. Teď se vyjádřím já. Film jsem viděl v mládí, ještě před vojnou. Protože jsem odebíral časák L+K, o letectví jsem věděl poměrně dost. Tak mě hned zaujalo, že kapitalistické Šůting Stáry tady nahrazují Aero L-29 Delfin. Ale zase si dost dobře nedovedu představit, že by nám soudruzi z Jůesej nějaký takový stroj půjčili. A pak jsem šel na vojnu. K letectvu. A právě s takovými chlapíky, jsem seděl na velitelském stanovišti a poslouchal jejich historky. Teď už to byli starší pánové, ale všichni piloti. A to, co popisuje tenhle film, o tom jsem taky něco slyšel. A tito pánové do teď mají můj respekt a obdiv, protože to, co říkali, opravdu ukazuje, že ten film až tak špatný není. Přistávat bez podvozku, katapultovat se z MiGu, kterému se roztrhla turbína, přelétávat ze Slovenska trofejní Mezky proti Tatrám a mít staženou prdel, jestli v přídavné nádrži nebude bublina, .... A v telefonním seznamu, který jsme na VS používali, byl u dvou jmen křížek. Ti takové štěstí neměli. Berme to tak, že dotyční byli vojáci. A voják, ať už sedí v Čáslavi, v Žatci nebo v Náměšti na letišti a nebo letí do Afgánu, pouze plní rozkazy. Nic víc a nic míň. A pokud jde o tu zeď, též by se mi nelíbilo, kdyby mi někdo cizí chodil po zahradě nebo lezl do bytu. Taky bych s ním byl hodně rychle hotov. Nižší hodnocení dávám za politruka, protože ten jako takový s létáním neměl moc co dělat (ale vlastně měl, vždyť to byl Študent z Nebeských jezdců). Pár jsem jich poznal a byli úplně k ... A Martin Růžek generála zvládl hodně dobře. I když bych ho párkrát kopnul do řiti, je to obrovskej záhul šéfovat armádě nebo divizi aby fungovala. Možná ty vojenské historky jednou zpracuji trochu víc, abych těmto profíkům vzdal hold. /zajímavý komentář Fondak/ (04.12.2021)

Oproti jiným agitkám to aspoň nějak vypadá, 70mm prostředí sluší a letecké záběry jsou taky fajn, stejně jako některé herecké výkony. Aspoň na dvě hvězdy to je, kvalitativně je to rozhodně výš, než třeba Dvacátý devátý. Ale taky to je neskutečná nuda, kde se bez jakéhokoli řádu střídá několik dějových linií, z čehož ani jedna pořádně neskončí (dokonce ani ta s těmi šmejdy americkými, fuj na ně). Do toho se to snaží vyvolat pozitivní nostalgii ze začátku 50.let skrze postavu přiblblého, ale ideologicky správně nasměrovaného politruka, sem tam se někdo pokusí překročit/přeletět hranice, chvílemi jen lítají letadla (a těch tu teda bylo mnohem méně, než jsem čekal) a chvílemi tu máme pořádnou propagandu s leitmotivem letákových balónů, které jednou způsobí havárii letadla (a z toho je nejagitačnější scéna, jelikož balóny amerických špiónů zmasakrují jeden celý let včetně dětí, přičemž po záběru na dětskou mrtvolu následuje nájezd na onen leták pojemnovaný "Svobodná Evropa") a na konci jsou - fňuk, fňuk - politruk a generál nejlepší kamarádi a jak politruk při nástupu přišel ve špatné obuvi, tak na konci po porážce špiónů tak přijde generál. Jo, a taky je tu scéna, kdy Sověti přiletí s moderními letadly na pomoc proti špionům a do toho monumentálně hraje Kalinka - což je jediná scéna, která mě rozesmála. Ale to už trochu odbočuji, podstatné je, že se tu toho děje docela dost, ale vše v takové míře, že se jednotlivé zápletky nahodile objevují a mizí, až to vyvolává pocit, že se tu neděje nic. To a fakt, jak slabé ty zápletky jsou. Slabé 2* (22.02.2024)

V. Cech je reziser, kterej bezesporu tocit umel. Takze i tenhle film je pekne natocenej a navic ma i slusnou vypravu. Koukat se na to proste da. Letadla, holky pekny, auta... Tech par kreci klidne v hlave preskocim, a naopak se pobavim nejednim "vtipem" (americky L29, rozumy starsich kolegu atd.). Kdyz se poprve objevi priletajici nove migy a do toho Katusa... :-))) (15.06.2014)

Po politických událostech roku 1968 se českoslovenští filmaři občas vraceli k budovatelským a oslavným tématům padesátých let a jako obvykle se snažili, aby to vypadalo. Hodně se toho natočilo o pohraniční stráži, ale překvapivě nic o letecké ochraně hranic a právě tímto filmem se dluh napravil. A aby si filmaři nemuseli vymýšlet, použili skutečnou událost z 10. března 1954, kdy se nad Merklínem střetly dvě československé stíhačky MiG-15 a dvě americké F-84 Thunderjet. Filmaři samozřejmě neměli možnost taková americká letadla získat, a tak pro film upravili letouny L-29 Delfín. Aby letecké záběry na plátně vynikly, byla dokonce poprvé použita technologie 70mm filmu. Scénář byl inspirován knihou „Osm a půl výstřelu“ Václava Podzimka, ale bohužel jen okrajově. Československé letectvo se modernizovalo, západní imperialisté stále provokovali a ve velení letectva došlo ke generačnímu střetu mezi zkušeným generálem a mladým politrukem. S takovým námětem by film nemusel být špatný, ale v dobách normalizace si o něčem takovém mohl každý nechat jen zdát. Samotný scénář je prostě katastrofální. A nepomáhá ani občasný lehký humor. Martin Růžek je v roli generála obecně výborný a dá se bez skrupulí říct, že je to opět jeho herecký koncert, ale to je asi tak na celém hereckém pokolení vše. Samozřejmě, že u takového filmu vzbuzují zvědavost letadla a letecké scény. A ať se to někomu líbí, nebo ne, technicky je to skvělé. Jen kdyby takové scény dostaly mnohem více prostoru. Stalinská éra československých padesátých let byla skutečně temnou dobou, a jak je zmíněno už v úvodu, po politických událostech roku 1968 byla snaha se k této éře ve filmech vrátit. O to více však překvapí, že typické vymoženosti týkající se *přátelství se Sovětským svazem* nebyly nijak zvlášť prosazovány. Každopádně i tak měli diváci dostatek rozumu na to, aby tento film nepřijali. Jde tedy o další politický film, který je třeba v dnešní době vnímat s jistým odstupem. (16.09.2023)