Oh, Canada

Hutný motiv otevření se a očistného vyřečení skrytých pravd o sobě, veřejně na kamery a za přítomnosti překvapené manželky. S upřímnými sebereflexními monology postavy Richarda Gerea. Ten je tradičně skvělý a sekunduje mu přesná Uma Thurman. Filmu dodává osobitou režijní patinu neskutečně příjemná hudba (písničky) a líbivý retro vizuál ve vzpomínkových flashbacích. Jeho závěr ale neuspokojí. Námět s odhalováním minulosti hlavní postavy s relativitou co z ní je, a co není pravda, měl větší potenciál. [Cannes FF] (21.05.2024)

77th Cannes Film Festival 2024: Krásný film. Paul Schrader tentokrát pro změnu ponechal své životní téma "hledání poslání jednotlivce coby formy vykoupení jeho existence" v pozadí a klíčovou roli přenechal v OH, CANADA fragmentárním návratům nespolehlivého vypravěče Leonarda Fifse. Richard Gere na prahu smrti je tu fenomenální - formou projevu mi připomněl Fraserův herecký comeback v THE WHALE. Gere coby úspěšný filmař na smrtelné posteli absolutně přehrává afektovanou manželku, jejíž postava by starému cynickému a sebestřednému umělcovi mohla krásně sekundovat, kdyby... (říci, že mě zde Uma T. s*ala by byl slabý výraz, a to se řadím k jejím velkým fanouškům). OH, CANADA je malý film o velkých věcech, nestrhne, nevzbudí bouřlivý aplaus, ale rozhodně potěší a vzbudí zájem o své postavy. Díky Schraderovi, že i před osmdesátkou stále se zájmem pracuje a nerezignuje na příběhy o pokolení lidské entity. (20.05.2024)