major.warren

77th Cannes Film Festival 2024: Prostě fantastické! Intenzivní a napínavý portrét velkého brazilského politika (asi největší osobnosti současné levicové politiky vůbec). Oproti fanatickým ódám na Castra a Putina se kdysi věhlasný režisér i přes nesporný obdiv k "Lulovi" tentokrát drží snadno dohledatelných faktů, které mísí s historickými i aktuálními materiály a také nově natočeným rozhovorem se samotným Lulou. Dokument vlastně nepřinese nic objevného, avšak způsob, jakým vypráví je tak expanzivně strhující, že v závěru vyburcuje napětí i u těch diváků, jež výsledek brazilských prezidentských voleb z roku 2022 dobře znají. Oliver Stone se konečně zase vrací mezi velké hráče. Díky za to!!

77th Cannes Film Festival 2024: Nový snímek Davida Cronenberga k mému zklamání ztělesňuje většinu věcí, co se mi na současné světové kinematografii nelíbí. Předně je až chronicky posedlý vývojem nových technologií, jež aktivně zapojuje do vyprávění i fungování fikčního světa. OK, Griffith v 10. letech provedl totéž s autem a telefonem, jenže v 10. letech měl auto a telefon jen málokdo, zatímco dnes má mobil se 4K foťákem doslova každý, stejně jako osobní chat s AI. Emocionálně je to chladné, tempo utahané a jednotvárnost celku podtrhuje Shoreův synthsoundtrack. Premisa filmu, vycházející z tématu nemožnosti vyrovnání se s odchodem blízké osoby, je pojata sic nápaditě, ale vedle toho Cronenberg využívá snad všechna možná existující klišé, co lze v dnešním mediálním prostoru najít (Rusové, Číňani, vliv AI). Vincent Cassel a Diane Kruger jsou s pomalu utíkajícím časem otravnější a otravnější, leč za to zjevně nemohou. Konstrukt a lacinost jim předepisuje scénář. Cronenberg si film údajně natočil jako jakousi osobní terapii. Jestli mu to pomohlo, jsem rád a očekávám, že jeho příští film bude hrát podstatně vyšší ligu.

77th Cannes Film Festival 2024: Krásný film. Paul Schrader tentokrát pro změnu ponechal své životní téma "hledání poslání jednotlivce coby formy vykoupení jeho existence" v pozadí a klíčovou roli přenechal v OH, CANADA fragmentárním návratům nespolehlivého vypravěče Leonarda Fifse. Richard Gere na prahu smrti je tu fenomenální - formou projevu mi připomněl Fraserův herecký comeback v THE WHALE. Gere coby úspěšný filmař na smrtelné posteli absolutně přehrává afektovanou manželku, jejíž postava by starému cynickému a sebestřednému umělcovi mohla krásně sekundovat, kdyby... (říci, že mě zde Uma T. s*ala by byl slabý výraz, a to se řadím k jejím velkým fanouškům). OH, CANADA je malý film o velkých věcech, nestrhne, nevzbudí bouřlivý aplaus, ale rozhodně potěší a vzbudí zájem o své postavy. Díky Schraderovi, že i před osmdesátkou stále se zájmem pracuje a nerezignuje na příběhy o pokolení lidské entity.