Poslední smích

Černočerná morbiďárna kde se sice šetří krví, ale vůbec ne mrtvolami. Přítomen je i lehký filosofický podtext a tak je Poslední večeře rozhodně komedii, která zasáhne širší spektrum diváků. Kdo ale čeká neutuchající řachandu, kde každý vtip oznamuje smích publika v pozadí, doporučuji mu raději přepnout na jiný kanál, pročež zde bude jenom zklamaný. Zabili byste v roce 1909 malíře jménem Adolf Hitler? 4**** (09.01.2015)

Komédia s veľkým potenciálom, ktorý sa však nenaplnil. Myšlienka eliminácie osôb s nesprávnymi názormi je veľmi zaujímavá a v počiatočných fázach sa človek veľmi dobre baví, časom však to začína byť dosť stereotypné a predvídateľné. Ale ak tento film hodnotím z hľadiska komediálnej filmografie “božskej“ Cam, tak to patrí k tomu lepšiemu v čom ju môžeme vidieť ( podobne ladená, ale mnou vyššie hodnotená je čierna komédia 6 pohrebov a 1 svadba). (06.03.2008)

Trošku zklamání. Začátek slibuje konverzační film mezi čtyřmi stěnami a u jednoho jídelního stolu okořeněný trochou thrilleru a otráveného vína, ve kterém si to bude v diskuzi intelektuálně rozdávat pětice levicových liberálních přátel a jejich pozvaný republikánský, vlastenecký či jinak konzervativní host. Postupem času se ale vývoj situace začne stávat víc a víc nepravděpodobným, postavy se začnou chovat nereálně, a film se přehoupne spíš do černokomediální satiry, čímž pohřbí atmosféru a napětí, kterou si vytvořil v úvodu. Škoda. (29.03.2011)

Tak ako "víno pre hosťa" určite zaváňalo arzénom, tak aj tento film smrdí obrovským nevyužitým potenciálom. Zo začiatku je to ešte zábavná a zdravo čierna komédia, celá základná premisa, ako i niektoré nastolené myšlienky sú vcelku zaujímavé, no všetko zabíja povrchnosť a krajná absurdita celej situácie ("nenápadné" hroby priamo v záhrade, miznúci ľudia, no šerifka o ničom ani len netuší atď.). Ale Ron Perlman ruluje. 6 / 10 (30.01.2008)

Skupina idealistických, ale frustrovaných mladých liberálů podléhá pokušení vraždit formou otravy vínem během společné večeře pravicově založené jedince za jejich názory a politické přesvědčení. Tak kdyby něco takového fungovalo na sociálních sítích a vůbec všude po internetu, nezůstal by kámen na kameni. Mít názor a stát si za ním není v žádné době jen tak. Snímek je na poli černé komedie vlastně takovým nepatřičným slasherem téměř celý se odehrávající v domě v malém městě, kde tráví volné chvíle pět idealistických studentů. Jedna deštivá noc, neočekávaný host na večeři po chvíli se ukazující jako sociopat a dílo zkázy je během chvilky dokonáno. Postupně se obětí takto vystřídá více než dost a to jenom proto, že jeden věří, že AIDS je boží pomsta za homosexuály, druhý podporuje zákaz interrupcí a nebo že se další staví za ukončení sexuální výchovy ve školách. A takhle nějak to jde dál. Jak bylo již výše uvedeno, příběh se veze na poli liberální fantazie. Studenti se prezentují jako bytosti bez zodpovědnosti a v opojení své mladistvé nerozvážnosti představující vrchol své názorové okázalosti a postavení se k činům na svou podporu. V jistém smyslu je snímek skutečně vlivem dané události znepokojivý, neboť obrazně poukazuje na názorovou odlišnost a snahu něco takového netrpět. Skrytá moralita je tak v rámci této prezentace jasně daná a vlastně i poučná. Od hororové režisérky Stacy Title, která toho ve své filmografii skutečně moc nemá, dle scénáře Dana Rosena, je to velmi zajímavý počin. A pro Cameron Diaz druhá filmová role. (03.03.2019)