Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav KučeraHrají:
Ivana Karbanová, Jitka Cerhová, Marie Češková, Jiřina Myšková, Marcela Březinová, Julius Albert, Oldřich Hora, Jan Klusák, Josef Koníček, Jaromír Vomáčka (více)Obsahy(1)
Kudy chodí, tudy provokují. Slavný film režisérky Věry Chytilové o dvou Mariích a o bludném kruhu pseudohodnot a pseudovztahů.
Dvě mladé ženy, Marie I a Marie II, se rozhodnou být zkažené, protože svět kolem nich je také takový. A tak začnou hledat jakoukoliv legraci. Spolu zamotají hlavu několika postarším pánům, které pak nechají zaplatit velkou útratu a nakonec je posadí do vlaku. Okradou toaletářku, zahrávají si se zamilovaným mladíkem… Ale to všechno jim nestačí, protože chtějí být ještě zkaženější. A také si uvědomují, že si jich lidé okolo nevšímají. Jednoho dne se dostanou do luxusního hotelu, kde je v sále připravena opulentní hostina. To je teprve ta pravá příležitost se vyřádit…
Provokativní moralistní groteska Sedmikrásky byla druhým celovečerním filmem Věry Chytilové (po realistickém dvojportrétu O něčem jiném). Film překvapil publikum, kritiku i oficiální kruhy svou silnou stylizací, která ho odlišovala od všech filmů tehdejší produkce. S podobně radikálním pojetím filmové estetiky přišla autorka i ve svém následujícím dile Ovoce stromů rajských jíme (1969). Pak následoval distanc až do roku 1976, kdy se autorce podařilo natočit hořkou komedii Hra o jablko.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (314)
Sedmikrásky doslova od první minuty a od první pronesené repliky jasně odhalují Chytilové základní režijní slabiny. Ačkoliv jde o vizuálně nesmírně zajímavé a svěží dílko, herectví (zvláště dialogy) jsou dosti otřesné. Nejde ani o vybroušené herectví profesionálů ani o přirozené neherectví amatérů, jakým vynikají například raní Formanové, nýbrž o podivně křečovité a stylizované "herectví" několika (zřejmě) neherců. Chytilová těmto postavám odnímá to nejzajímavější, co mohli svým (ne)hereckým projevem přinést, totiž autentičnost a spontaneitu. Jeden z výrazných výrazových prostředků Československé nové filmové vlny tím vlastně obrací zcela naruby. Výrazná stylizovanost má samozřejmě i svoje přednosti, především už zmíněnou vizuální složku u níž lze mluvit o určité opulentnosti a touze po překvapivosti v kombinaci s hledáním esteticky působivých záběrů, a dále formální neuspořádanost a kolážovitost, která je rozhodně spíše dadaistická než surrealistická. Vedle Chytilové, jejíž hlavním přínosem je zřejmě značné "povolení opratí" a touha po experimentu jako výchozím tvůrčím přístupu, se na tomto výsledku evidentně výrazněji podíleli kameraman Jaroslav Kučera a výtvarnice Ester Krumbachová, která se také, spolu s Chytilovou, podílela na kompletním přepsání Juráčkova námětu. Jím zamýšlená "studie morálně rozložené mládeže" se ve filmu vlastně naprosto ztrácí a lze ji spíše jen tušit než jasněji sledovat a definovat. Tímhle přístupem ostatně Sedmikrásky výrazně připomenou o něco mladší Jakubiskův film "Vtáčkovia, siroty a blázni "... Suma sumárum: Filmový zázrak se rozhodně nekoná, jakkoli jde opravdu o jeden z nejzajímavějších Chytilové filmů. Spíše jde o drtivé vítězství ne zcela zvládnuté ale velmi zajímavé formy nad vcelku nicneříkajícáím a vyprázdněným obsahem... Celkový dojem: 65% ()
Sedmikrásky jsou dvě laškovné, mile naivní kytičky(ve svých rolích nádherná dvojice Cerhová-Karbanová), které si nic nedělají ze života a radši budou zkažené a budou si hrát. Takovou koncepci má nejenom děj, ale také hlavně zpracování, kde si režisérka zkouší všechny možné polohy filmového zápisu - dlouho jsem neviděl barevnější film. V. Chytilové se podle jejích vlastních slov tehdejší filmy nelíbily, z toho důvodu, že byly stejné - podle jedné šablony. Sedmikráskami se vůči těmto schématům vzbouřila a po svém se jim vysmála. Vytvořila tak velice originální a svěží dílko, které vám nenuceně a s lehkostí na konec řekne, že život nemůže být jenom zábava. A nebo ano? ()
Trocha dada, trocha absurdna, hodně Chytilové... Filmové podobenství, které jsem nerozkódoval, filmový experiment, který nejsem schopen docenit, sice reflektuji jednotlivé řemeslně a umělecky dotažené složky, které se ale neskládají v nijaký funkční tvar. Paní Věra patrně předběhla dobu v mnoha ohledech, konkrétně Sedmikrásky se místy velmi blíží kompozicím (o mnoho pozdějšího) videoartu, smělá je práce s barvami, rozstříháním a opětovným složením filmového pásu do mozaiky...ale přesto ve mne zůstává dojem, že Sedmikrásky jsou pouhá experimentální hříčka a v podstatě jediný film České nové vlny, který se mi vysloveně nelíbí...i když cítím, že je to škoda... PS: Postřeh DaViDa´82 o podobnosti s komiksem Hana a Hana je trefný... ()
V Polsku se dodnes jako výraz nepochopení říká úsloví "je to jak v českém filmu". Používá se to prý od dob, kdy Polákům pustili do kin Chytilovou.....Je to, že má film chaotický střih a kameru, divnou hudbu nulovou story a a nudný děj známkou umělecké kvality? Když tady koukám na místní výkřiky typu "Vadí, nevadí, miluju paní Chytilovou", "sedmikrásný film" "skvěle jsem se bavil" apod. mám trochu pocit, že jsem z jiné planety. Souhlas s gudaulinem (takovéhle filmy můžou vzniknout jen když stát dotuje "umělce" opravdu štědře) a s dobytkem (radši koukat z okna). ()
Nesnášíš to, ale miluješ to. Nechápeš to, ale jedeš v tom s nima.... Takto by se dala laicky popsat legendární sociálně-politicko-kritická satira Sedmikrásky, jež pojednává o excesech dvou nerozlučných dívek, Marie a Marie - obě jsou zkažené a rádi hrají hru "Vadí, nevadí?". Jenže jde o snímek, který je interpretačně otevřený, a dodnes mnozí polemizují nad tím, o čem vlastně je.... Jde o ódu na anarcho-feminismus, experiment zkoumající hranice avantgardního filmu, nebo jen rafinovaně groteskní 'two-women-show'? Jedni zase budou Sedmikrásky vnímat jako šílenou exhibici o morálce, druzí pak jako podobenství jež je oslavou nespoutanosti ženství. Tím vším Sedmikrásky jsou, a zároveň nejsou... Věra Chytilová se zde totiž pokouší zbořit mýtus o něžném pohlaví tím, že boří narativní, formální i stylistické konvence filmového média, čímž divákovi servíruje filmový pokrm, který mu buď zachutná a bude jej milovat, anebo mu nezachutná a bude jej nenávidět. Nic mezi tím, nic pro diváky bez nadhledu. To vše a nejen to dělá ze Sedmikrásek nadčasový prototyp emancipačního filmu a nedocenitelný klenot nejen v rámci české nové vlny.... Zkrátka, jeden z mála filmů, kterej je tak cursed, až je prostě skvělej - k tomu všemu ještě věnován všem, kteří se rozhořčují pouze nad pošlapaným salátem. Takže jestliže Věra Chytilová neměla při natáčení týhle provokativní pseudo-intelektuální frašky permanentní halušky, tak pěkně šmelí. ()
Galerie (31)
Photo © Moscow International Film Festival
Zajímavosti (10)
- Po natočení filmu režisérke Věre Chytilovéj ponúkla zmluvu jedna z najznámejších filmových spoločností Warner Brothers, dnes skôr známa pod menom Warner Bros. Režisérka na to spomína: "Je to pravda ponúkli, ale ja som odmietla a či toho neľutujem ?.Nie. Ale mohli by mi to vyčítať moje deti. Určite by to dnes mali jednoduchšie ako Francúzi. Ja som z nich nechcela urobiť cudzincov. A navyše sa mi Brothers chceli pliesť do obsadenia a to pre mňa bolo neznesiteľné. Mám rada český jazyk, v inom by som sa ťažko mohla tak pádne vyjadriť." (Raccoon.city)
- V roce 1967 interpeloval v Národním shromáždění poslanec Pružinec jménem dvaceti dalších poslanců proti filmům Sedmikrásky a O slavnosti a hostech (1966). Kritizoval, že jmenované filmy "nemají s naší republikou, socialismem a ideály komunismu nic společného“. Ve své řeči žádal stažení z kin i snímků Mučedníci lásky (1966), Ve znamení raka (1966) a Hotel pro cizince (1966). Vláda sice projev oficiálně odmítla, ale v praxi bylo promítání filmů zakázáno. (Stegman)
- Film získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Bergamu. (M.B)
Reklama